Pokud jde o to, jak o zahraniční politice USA zejména ve vztahu k Iráku, Iránu a dalším islámským zemím referují česká média, v první řadě ČT, Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, o Právu samozřejmě ani nemluvě, stali jsme se nedobrovolným objektem cestování v čase: octli jsme se znovu někdy v roce 1982. tatáž zavilá a nenávistná kritika „amerických imperialistů“. Rozdíl je jen v tom, že tenkrát v minulosti zpívali, jak jim kázali nadřízení z ÚV KSČ, kteří to zase měli z Moskvy. Dnes zblblé a zpychlé ovečky pomlouvají ovčáckého psa, který se snaží bránit je před vlky, protože ovce, jak známo, na obranu nemají: jsou líné, tlusté, zbabělé a na obranu nevybavené, zároveň to nevědí, a tak remcají a remcají. Například: „Spojené státy, které podezírají Írán ze snahy vyrobit atomovou bombu, ale také přispívají k zvyšování napětí. Šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová prohlásila, že Írán se může stát největší americkou výzvou.“ (LN, zpráva podle agentury AFP).

Právo otisklo společný článek Jiřího Paroubka a dánského socialistického expremiéra Rasmussena. Velmi by mne zajímalo, jak takový text vzniká, musí to být velmi pracné a technicky náročné hlavně pro ty, kteří zprostředkovávají praktickou komunikaci mezi exnáměstkem RaJ a jeho západním partnerem. Představuji si, jaké by to asi bývalo bylo, kdyby byl kdysi v rámci détente napsal společný článek Nikita Chruščov s britskou královnou. Roztomilá předvolební potěmkiniáda.

Vláda rozjela akci za vykoupení (a následnou demolici) vepřína v Letech. Jsem skálopevně přesvědčen, že tahle rozhodnost preference ČSSD nezachrání. Lidem je to buď jedno, nebo jim (jako například mně) připadá úsilí zbořit vepřín jako neadekvátní hysterické vyvádění intelektuálů utržených z řetězu.

Na pomoc s kritikou zelených přispěchal Paroubkovi předseda KSČM Filip duchaplnými řečmi o shnilých melounech, které jsou uvnitř modré, nikoli rudé. Jak by ne: kdyby se zelení dostali do PS, udělá to čáru přes rozpočet nejen Paroubkovi, ale i jeho rudým souputníkům, kteří mají šanci se po dlouhém půstu zase dostat aspoň k nějakým korýtkům.

V poslední době se hodně psalo o tom, že brněnské biskupství nedovolilo provozovat v jihlavském kostele v rámci Mahlerova festivalu nějakou jeho skladbu. Biskupství na to má právo, katolické kostely nejsou všeho pracujícího lidu, ale katolické církve, a nejsou to koncertní sály, ale místa určená k bohoslužbám.

Když se dr. Ratha v televizní debatě ptali, zda mu není trapné spolupracovat ve Sněmovně s komunisty, odpověděl: „Proč by mi to mělo být trapné, když nebylo trapné našemu prezidentovi Václavu Klausovi, kterého zvolily hlasy komunistů?“ To je dost příznačné: když prezident provede něco morálně pochybného, mohou to po něm provádět všichni. Ve skutečnosti morálně pochybné věci člověk dělat nemá, i kdyby je dělali všichni široko daleko kolem něho. Tím se liší morálka od konvence.

V Praze se konalo setkání lídrů evropských levicových stran, jeho cílem bylo podpořit české sociální demokraty a premiéra Paroubka před volbami. Hvězdou akce byl britský premiér Tony Blair. Ocenil rozvoj českého hospodářství a Paroubkovy úspěchy, zdůraznil to, co mají labouristé a čeští sociální demokraté společného. Pokud jde o spolupráci ČSSD s komunisty, prohlásil, že mu nepřísluší se vyjadřovat k českým vnitřním záležitostem, ty věci prý fungují v jednotlivých zemích různě. Éto váše dělo. Snad by (při vší úctě k britskému premiérovi) politikům z civilizovanějších končin Evropy slušela v angažmá v takových končinách, jako je Česko, jistá opatrnost. Z toho, co Paroubek dělá a říká, se mi zdá být zjevné, že usiluje omezit ve spolupráci s komunisty politické možnosti opozice a svobodu médií. S Klausem se při Putinově návštěvě předháněli ve vstřícnosti k Rusku. Jenže, co si s tím mají počít Západoevropané a co vlastně na nich můžeme chtít: je to náš problém a zavařili jsme si ho sami. Stejně jako v předúnorových letech.

Ministr Rath se mstí exředitelce VZP Musílkové: nedostane ani odstupné, ani odměny za poslední rok, protože prý špatně pracovala a Rathovi pak dalo moc práce situaci ve VZP stabilizovat. Je to sice maličkost, ale pořádně hnusná.

Lékaři zjistili, že Miloševič bral tajně prášky, které blokovaly účinek léků na jeho srdeční potíže. Dělal to prý proto, aby mohl prosadit svou cestu na léčení do Ruska. Rusové se sice zaručili, že „po vyléčení“ ho vrátí zpátky do Haagu, ale to má stejnou váhu jako ujištění z jara 1968, že ruská intervence do ČSSR nepřichází v úvahu. Zbývá otázka, kdo asi Miloševičovi ty léky podstrčil a zda mu jich nedodal tolik a takových, že nakonec místo do Moskvy odcestoval do věčných lovišť. A komu se hodí do krámu, když bude napříště v Srbsku a na Balkáně co největší bordel. Zejména poslední otázka je spíše řečnická.

V nedělních Otázkách Václava Moravce Zeman prohlásil, že už nikdy a za žádných okolností nebude kandidovat na funkci prezidenta. Tomu je třeba rozumět tak, že podle situace buď bude, nebo nebude. Zároveň se nechal slyšet, že většinovou vládu dokáže sestavit každý idiot, kdežto menšinová vláda, která se musí ucházet o podporu, je „fajnšmekrovský kousek“. Nu, jak víme, v některých případech se stane, že i takovou vládu sestaví idiot.

Doktor Rath naznačil něco, co by se dalo interpretovat jako pokus o vstřícnost vůči lékárníkům, nevyloučil tzv. degresivní marži (procentuálně větší přirážka za levné léky než za drahé), což byl jeden z lékárnických návrhů. Zřejmě má instrukci předvádět předvolebně lidskou tvář. Kritizoval ho jemně dokonce už i Zeman.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.