Paroubek chce, aby byli poslanci ČSSD zavázáni hlasovat pro zákon o registrovaném partnerství. Myslím, že se zákon dotýká natolik obecných a zásadních věcí, morálky, že se pro to nehodí. Zároveň premiér označil prezidentovo veto za nesmyslné. To je typická paroubkovská drzost, nepřísluší mu hodnotit prezidentovo veto, protože na ně má prezident z ústavy právo a basta. (Podotýkám, že já, jak jsem už několikrát napsal, se zákonem souhlasím).

Bývalý Němcův náměstek Vyvadil byl vedením Nejvyššího správního soudu vyzván, aby se vzdal funkce soudce, jinak ho čeká kárná žaloba. Vyvadilova politická dráha je velmi pestrá a bohatá na karamboly. Úspěšné rozjezdy, tvrdé dopady. Je od Paroubka neopatrné, že si vybírá takové lidi – ovšem proti dr. Rathovi je Vyvadil ještě zcela neškodný dobráček.

Filmový záznam z procesu s Miladou Horákovou má být prohlášen národní kulturní památkou. Prý to umožní mj. získat granty na rekonstrukci zvuku u některých pasáží. Jde snad jen o peníze? Spíš je to otřesný příklad českého fangličkářství a úsilí o sakralizaci národních dějin, kongeniální zákonům typu „prezident Masaryk (respektive Beneš) se zasloužil o stát“.

Policejní žargon je v některých ohledech fascinující. Tiskem proběhla zpráva o dvou našich slovanských bratřích z východu, kteří do Čech vylákali nějakého soukmenovce a pak ho ze zištných důvodů zavraždili. Oběť je označována jako „poškozený“. Vražda je poměrně dost důkladné poškození.

Komunistickému svaz mládeže hrozí úřední zákaz. Kamenem úrazu je mj. formulace z politického programu organizace, v níž se mladí komunisté hlásí k tomu, že usilují o revoluční svržení kapitalismu. Nyní ji změnili na prohlášení, že „stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu“. Rozdíl mi nějak uniká, změna má výrazně haškovský charakter.

Předseda Poslanecké sněmovny Zaorálek po setkání s prezidentem Putinem prohlásil: „Z rozhovoru jsem získal pocit, že prezident nemá v úmyslu příliš hovořit o otázkách parlamentarismu, neboť hlavním smyslem jeho návštěvy ČR byly ekonomické otázky.“ Kdyby Putin neměl ty zatracené hospodářské starosti, věnoval by se zjevně diskusím s českými partnery o parlamentarismu (zejména v Rusku a pod jeho vedením) od rána do večera.

V politické debatě volebních lídrů Karlovarského kraje se představitel KDU-ČSL František Straka předvedl spíše jako fotbalový trenér než jako politik. Otřel se o Vietnamce v ČR a je z toho ostuda. Je dobře, že populismus, spočívající v nominaci tzv. „osobností“, těšících se oblibě publika, dostává za uši. Politika je profesionální činnost jako každá jiná a měli by se jí věnovat politici a ne fotbaloví trenéři.

V rozhovoru s Alexandrem Kramerem se v plné kráse předvedla stálice Paroubkova hvězdného týmu odborníků, ministr kultury Jandák. Jeho názory na konflikt mezi Západem a islámským světem jsou opravdu zvláštní: „myslím, že oni se hlavně brání – určitě ne tím nejlepším způsobem – spotřebnímu životnímu stylu, který jim tam importujeme.“ To, že preference ČSSD stagnují, resp. klesají, je zjevně způsobeno tím, že Paroubek a jeho tým se okoukali a vyčerpali: ani premiérova primitivní agresivita, ani svéráz jeho ministrů (Rath, Jandák, přičemž Jandák je spíš úsměvná záležitost) už nezabírají.

Předseda Strany zelených Bursík udělal první neopatrnost: řekl, že ve volebním programu zelených je otevřít diskusi o tom, zda by homosexuální páry směly adoptovat děti. To je věc, která by asi na rozdíl od zákona o registrovaném partnerství veřejnosti vadila a nepřipadá mi ani správná. Paroubek, pro něhož Strana zelených se svou ohlášenou politikou nespolupráce s komunisty a s preferencemi nad 5% představuje v tuto chvíli smrtelné nebezpečí, daleko větší, než ODS, už mluví o politické bezohlednosti a o dýce do zad právě projednávanému zákonu o registrovaném partnerství. Bude zajímavé sledovat, nakolik to Stranu zelených v očích lidí poškodí.

KSČM varuje českou veřejnost: „To hlavní, oč tu běží, je dlouhodobé nebezpečí pro demokracii, které by plynulo z možné povolební dohody ODS a ČSSD.“ KSČM tak chce zřejmě zdůvodnit svému voličstvu, proč bude navzdory Grebeníčkovi podporovat ČSSD: aby zabránila tomu dlouhodobému nebezpečí. Ve skutečnosti by dlouhodobé nebezpečí pro demokracii plynulo – nebo lépe řečeno už plyne - z tiché spolupráce ČSSD s KSČM.

Strana Zelených ve svém programu navrhuje, aby se pracovní volno v šestinedělí netýkalo jen matek, ale i otců. Proč taková nedůslednost? Měli by rovnou prosadit, aby i muži měli možnost rodit.

Grebeníček, jak se zdá, couvl: poté, co Filip v sobotu citoval Gottwalda a dal najevo, že komunisté sociální demokraty napříště podpoří jen tam, kde se jim to bude hodit, Grebeníček couvl (octl se zřejmě ve stranickém vedení v jakési izolaci, všichni už se třesou na příští státní posty), oznámil, že zůstává lídrem strany v jihomoravském kraji a že se zúčastní jednání krajské rady. Nevěřím, že by spor byl úplně zažehnán: expředseda KSČM zjevně jen v úvodu trochu přecenil své možnosti.

„Čekat od Martina Komárka objektivitu je zcela marné. Převracet mou snahu o prosazení pracovního charakteru návštěvy prezidenta Putina na můj zájem o pět minut slávy je ubohé (viz jeho článek v MfD ze dne 4. 3. 2006).“ Nechápu, proč ten člověk musí každého, kdo ho kritizuje, tak nejapně urážet. Imponuje to jen sprosťákům. Jsem optimista a myslím si, že sprosťáci v naší společnosti nepřevažují, že k volebnímu úspěchu jich není dost a že pan Paroubek bude potřebovat i hlasy slušných lidí. Navíc taky nevím, co si od své publicistické hyperaktivity slibuje: myslí si, že psaním komentářů nějak výrazně ovlivní voliče? To se ale opravdu strašně mýlí.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.