Antimonopolní ústav se bude zabývat podezřením, zda distributoři léků neuzavřeli v případě třech zadlužených nemocnic kartelovou dohodu. Předseda úřadu Pecina má podezření, „že se čtyři distributoři dohodli a jednali ve shodě. Z mediálního vystoupení těchto společností bylo patrné, že postupovaly stejným způsobem ve stejný čas vůči stejným odběratelům. Toto jednání nám budou muset vysvětlit… Nezpochybňujeme jejich právo zastavit dodávky ve chvíli, kdy nedostávají zaplaceno, ale k tomuto kroku musí přistoupit individuálně, a ne ve shodě.“ To je dobré. Představte si, že vám a třem vašim kolegům dluží jakýsi notorický neplatič po dvaceti tisících korun, a vy si musíte dávat zatracený pozor na to, abyste je po něm náhodou nechtěli ve stejný čas a nežádali je stejným způsobem, jinak přestoupíte zákon. Nesmíte proti němu jednat ve shodě, proč? Argumenty pana Peciny nejsou v souladu se zdravým rozumem a z postupu antimonopolního úřadu trčí politická motivace jako šídlo z pytle.

Ministerstvo vnitra vypracovává směrnici, jak má vypadat řádná technoparty: zajištěné záchody a zásobování pitnou vodou (obávám se, že o pitnou vodu nemají účastníci velký zájem), přesné vyznačení pozemků a oznámení jejich poskytovatele, pořadatelská služba a obstarání úklidu. Když se jako loni bez jakéhokoli varování sejde mnohatisícový dav a nic z toho nezajistí, stejně nakonec nezbude nic jiného, než je rozehnat. Několikadenní akce tohoto typu ve volné přírodě by se měly zakázat a vnitro by mělo zvládnout techniku rozhánění, která nevzbudí zbytečnou nevoli citlivých intelektuálských duší a nemravně chtivé choutky opozice využít policejního zásahu jako laciného klacku na vládu.

V OSN zuří spor o Radu pro lidská práva, která by měla nahradit dosavadní komisi, kam nebyli zvoleni američtí imperialisté, ale zato tam sedí slušná řádka lidožroutů. Ministr Svoboda na to téma řekl velmi decentně, že „stávající komise může být v rukou států, které samy mají větší problémy s dodržováním lidských práv než monitorované země“. OSN je dosti nedůstojná organizace, asi by bylo dobré její provoz nějak omezit na zprostředkování politických kontaktů mezi státy jinak znepřátelenými (tady byla v minulosti čas od času užitečná) a nepředstírat, že se jedná o světové fórum andělských států sdílejících tytéž humánní a demokratické zásady. To je pokrytecký hnus.

Legendární Moskvič zkrachoval, píší Lidové noviny. Pokud se pamatuji, bylo to auto legendární tím, že to byl nejstrašnější šmejd, jaký se dal za totáče na českém trhu koupit.

Český olympijský výbor se rozhodl žalovat Budějovický Budvar, který údajně nedovoleně využil v reklamě olympijské symboly. Olympijskými symboly bylo slovo hokejiáda a cosi jako pochodeň. Cena má být přes dvacet milionů korun, protože tak přispívají Olympijskému výboru sponzoři, kteří pak smějí olympijské symboly využívat. Na neoprávněné užití olympijských symbolů upozornila ČOV údajně pivní konkurence, totiž Prazdroj, který sponzorem ovšem je. Obvinění Budvaru je naprosto nehorázné. To si ČOV není schopný opatřovat peníze slušnější cestou?

Po jednání s ministrem Rathem se firma Pharmos rozhodla, že obnoví dodávky léků třem nemocnicím, s tím, že bude formou prohlášení požadovat na jejich ředitelích, aby slíbili, že ji nebudou preferovat v platbách před jinými věřiteli (to je prázdné gesto, které nic neznamená). Obě strany (ministr i Pharmos) se shodly na tom, že oba podnikatelé, co žádali provizi, se na schůzce s ministrem Rathem octli omylem: Rath si prý myslel, že je s sebou přivedl Pharmos, kdežto představitelé Pharmosu se domnívali, že jde o Rathovy lidi. Přitom jeden z nich, polský lobbista Bujakowský, si tyká s Rathovým náměstkem Drymlem. (Dryml tvrdí, že jako další dva tisíce lidí, Dryml zjevně chodí do Sokola, doufám, že si taky říkají „bratře“; ostatně je zajímavé, jak významnou roli hraje v operetním světě české šedé politické zóny postava polského lobbisty.) Českou veřejnost by mělo urážet, za jaké pitomce ji pánové považují, že se nestydí jí předkládat k uvěření takovéhle báchorky.

Paroubek chce, aby byli poslanci ČSSD zavázáni hlasovat pro zákon o registrovaném partnerství. Myslím, že se zákon dotýká natolik obecných a zásadních věcí, morálky, že se pro to nehodí. Zároveň premiér označil prezidentovo veto za nesmyslné. To je typická paroubkovská drzost, nepřísluší mu hodnotit prezidentovo veto, protože na ně má prezident z ústavy právo a basta. (Podotýkám, že já, jak jsem už několikrát napsal, se zákonem souhlasím).

Podle posledního průzkumu CVVM vede nyní v preferencích ODS (28,5%, zisk proti lednu 0,5), sociální demokracie ztratila 4% a klesla na 23%, komunisté tratili půl procenta a drží se na 11,5, lidovci si polepšili o 1,5% a mají nyní 7,5. I podle CVVM by se do Sněmovny dostali zelení s 6 procenty. Když se to přepočte na mandáty, měli by sociální demokraté s komunisty dohromady 90, ODS s KDU-ČSL 95 a jazýčkem na vahách by bylo patnáct poslanců Strany zelených. Tím by Paroubkova strategie padla, ale zároveň by se Strana zelených octla v tak exponovaném postavení, že by to nepochybně ohrožovalo její dosud asi nepříliš pevnou integritu. Kdo všechno by dokázal stát za tím, co slibuje Bursík, že zelení nebudou ani ve vládě s komunisty, ani ve vládě existující z milosti komunistů? Navíc za této konstelace by nebyla možná ani koalice ČSSD – KDU-ČSL – SZ (95 mandátů) a v úvahu by přicházela buď velká koalice, nebo pravice a zelení. A to druhé by nepochybně spousta lidí ve Straně zelených nesla velmi těžce. Paroubek o průzkumu řekl: „Bohužel část sdělovacích prostředků a ODS se podařilo vzbudit v lidech, ve voličích soc. dem. obavy.“ Těžko se ubránit dojmu, že by Paroubek nejraději ta média zreglementoval a opozici zatrhnul. Mluví o ODS jako komunisté o amerických imperialistech a zrádné reakci. Paroubka samozřejmě nenapadne, že v části voličů, kteří v minulých volbách volili ČSSD, vzbuzuje obavy on – a právem. V současné situaci a při současné úrovni české politiky by bylo optimální, kdyby rozdíl mezi opozicí a vládní koalicí v PS byl co nejmenší a kdyby přitom komunisté zůstali ze hry. Takový stav máme vlastně už od roku 1996 a Českou republiku to nijak výrazně nepoškodilo. Rozhodně by větší škody způsobila suverénní vláda ČSSD s komunisty v zádech nebo stejně suverénní vláda stejně mocichtivé ODS.

Českou republiku navštívil po dlouhé době ruský prezident. Setkal se s víc než vlídným přijetím (prezident Klaus mu sám od sebe nabídl, že s ním bude hovořit rusky; předpokládám, že mu taky navrhl, aby si tykali a připili si na bratrství), na což Putin odpověděl tím, že naše vztahy jsou nejen bezproblémové a založené na pragmatismu, ale je v nich i něco víc: láska k České republice a k Čechům. To je ovšem hrozivé: ruská láska je láskou supa ke žlůvě ze známé písně Jiřího Suchého. Bylo by víc než vhodné zůstat zatím u toho pragmatismu. Ke společné nevalné minulosti (konkrétně k ruské invazi v roce 1968) Putin prohlásil: „Musím zcela otevřeně říci, že i když o právní zodpovědnosti nemůže být ani řeči, morální odpovědnost tu je a nemůže tomu být jinak.“ Tím má být řečeno: je nám to líto, ale nedostanete ani korunu. Není pravda, že Putin nezašel dál než kdysi Jelcin, který invazi odsoudil, ale jako dílo jakési třetí síly, za niž nenese nejmenší zodpovědnost. A není pravda, že by se neomluvil, tato formulace je omluvou. Že by se někdo u nás chtěl pokoušet páčit z Rusů nějaké odškodné za to dílo zkázy, které tu vykonali, je nepředstavitelné – ostatně, sami jsme si o to řekli a spousta našinců jim v tom po celou dobu činně pomáhala. Jen by bylo dobré projevovat aspoň do budoucna stejně velkorysou toleranci taky k Německu – ruská nadvláda sice nebyla tak krvavá jako ta německá, ale trvala šestkrát tak dlouho a materiální a morální škody, které způsobila, jsou i proto podstatně větší. Nemyslím si, že by bylo nutné to Rusům strkat neustále pod nos, ale je třeba si držet zdravý odstup. Patříme do, jak by řekl Miloš Zeman, „euroamerického“ společenství a to by nám proboha mohlo do budoucna stačit. Velké kamaráčofty s ruským medvědem nekončívají zpravidla dobře. Klaus, zdá se, o tom nic neví.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.