Firma Philips se rozhodla pokračovat ve výrobě televizních obrazovek v Hranicích na Moravě.Je zjevné, že zastavení výroby právě teď by zasáhlo v předvolebním boji ČSSD na velmi citlivém místě. Je stejně zjevné, že výroba je naprosto bezperspektivní a jde jen o to, kdy bude zastavena. Bude tedy zastavena až po volbách.

Dánský list Jyllands Posten uveřejnil před časem karikatury proroka Mohameda. Arabské státy a arabské organizace žádají omluvu od dánského státu. Evropská komise i dánská vláda to zatím odmítají s tím, že v zemi panuje svoboda tisku a vláda neodpovídá z to, co píší noviny. Dánská vláda je prý ovšem ochotna vyjádřit své politování nad případem. To je naprosto zásadní věc: pokud by dánská vláda vzala obsah dánských novin tak říkajíc za svůj a přihlásila by se k odpovědnosti za něj, znamená to, že bude muset taky svou odpovědnost vynucovat. Navíc si ve vztahu k arabským zemím zvolí svobodně to postavení, které má v západním světě od r. 1945 Německo: statut věčně poraženého, v tomto případě poraženého v imaginární válce, která se (zatím ještě?) nekonala. Což neplatí jen pro malé Dánsko, ale pro velkou EU, jejíž je součástí. Čímž podstatně vzroste apetit islámských zemí.

Zpravodajství Práva předvádí obdivuhodné piruety. Názory na stávku lékárníků byly prý různé, zatímco jedni ji bezvýhradně podporovali, druzí nad ní vyjadřovali údiv. Jako příklad těch podporujících cituje lékárnici, jako příklad těch druhých „Jiřího Novotného, který se představil jako majitel velkoskladu“ a prohlásil, že je to od lékárníků nestydatost. Ten člověk se „představil jako“, navíc je údajně majitel velkoskladu, nikoli lékárník, a jak z jeho vyjádření nepřímo vyplývá, tak se sám ani za lékárníka nepovažuje. Demagogie první třídy.

V této věci je ovšem bezkonkurenčním přeborníkem dr. Rath. Napadl lékárnickou komoru za to, že používá služeb mediální agentury: „To nás šokuje. Lékárníci si najali proti občanům země specializovanou firmu, která má za úkol zpracovat veřejné mínění tak, aby bylo nakloněno zdražování léků.“ Tak především: stát nejsou občané, stát je pokorným služebníkem občanů. Zato občané jsou mimo jiné i lékárníci. Pan ministr je taky občan, a sice jen jeden (o jeho občanských kvalitách se nehodlám šířit). Kromě toho, pokud tomu dobře rozumím, nejde o to, že by lékárníci chtěli léky zdražovat, nýbrž že pan ministr je chce zlevňovat na jejich účet. Nakonec pan ministr už obligátně obviňuje lékárníky, že „minimálně za částí avizovaných protestů stojí ODS“. Podobně se říkalo za totáče, že za protesty odrodilých intelektuálů stojí zrádná emigrace. Ostatně, i kdyby tomu tak bylo, proč by je ODS nesměla podporovat? Emigrace v rámci svých skrovných možností podporovala jinak smýšlející v „ČSSR“ a bylo to docela v pořádku. Problém není v ODS, ale v komunistických manýrách dr. Ratha. Viz též to, co řekl včera Mladé frontě Dnes: lékárníci stávkují proto, že se nechtějí spolupodílet na nápravě dluhů, které ve zdravotnictví jsou (další bolševický argument: to, na čem se nechtějí podílet, je řešit zadlužení zdravotnictví na jejich účet, navíc způsobem, který považují za nekorektní). U zubařů jsou zase podle Ratha protesty způsobené tím, že prezident komory Pekárek má vazbu na ODS (vzor: je agentem amerického imperialismu). Pane Bože, jak hluboko jsme to klesli, že se u nás může veřejně jako vysoký státní činitel uplatnit takový člověk! Naše hříchy musí být strašné, smiluj se nad námi!

„Balbínova poetická strana“ napadá Kalouska a KDU-ČSL plakáty, v nichž stranu i předsedu obviňuje ze smrti výsadkářů, kteří zahynuli, protože použili nekvalitní padáky, objednané ministerstvem v době, kdy tam Kalousek zastával funkci náměstka. Útoky této pastrany na lidovce jsou, zdá se, docela dobře promyšlené: preference menší strany se dají lépe ovlivnit než preference ODS, a i když ODS dosáhne ve volbách relativně dobrý výsledek, bez slušného výsledku KDU pravice prohraje. Na prohře pravice (tj. ODS) má zájem Pravda a Láska. Balbínova strana už dávno není žádná recese, ale obyčejný politický instrument na kompromitaci politických oponentů Havla a spol. Volit ji ani dost dobře nejde (sama o to zjevně nestojí), to má ostatně s Havlem a jeho „občanskou společností“ společné. Kalouska zajímá, kde na to berou prachy. Mne taky.

Firma LG Philips Display Holding B. V. sice zbankrotovala, ale její dceřiný závod v Hranicích vyrábí dál. To překvapivě souzní se zájmy ČSSD, které se velmi nehodí, aby továrna, kterou její vláda kdysi s takovým humbukem prosadila, po pár letech neslavně skončila – a zvlášť aby se to stalo čtyři měsíce před volbami. A ministerstvo průmyslu a obchodu už dojednává úvěr. Zaměstnancům závodu se nelíbí, píše Právo, jak se situace popisuje v médiích. Kdyby o tom média nepsala, mohlo by se jim – například - snadno stát, že budou nějaký čas voděni za nos a pak stejně dopadnou jako sedláci u Chlumce.

Konflikt mezi arabskými zeměmi a Dánskem, respektive Západem, se stupňuje. Demonstranti v Gaze pálí i portréty prezidenta Bushe, ačkoli ten s celou záležitostí nemá nic společného. Smysl zveřejňování karikatur proroka Mohameda mi sice uniká, ale kdyby nebylo tohle, chuť vyostřovat vztahy se Západem by si našla jinou „příčinu“ (jak říkají čeští státní historikové). Omluvy (dotyčných dánských novin) jen přilévají oleje do ohně. Otázka je, zda se poněkud rozložená EU bude schopna s Dánskem solidarizovat i poté, co budou útoky arabského světa pokračovat. Jde o zásadní věc: zda bude Západ ochoten vzdát se podstatných částí občanských svobod, aby uchlácholil rozzuřené Araby. Když tak učiní, budou za chvíli chtít další kroky. Ministři vnitra arabských zemí vyzvali Dánsko, aby „tvrdě potrestalo autory urážek islámu a proroka“ a zaručilo, že se něco takového nebude opakovat. V zemi, kde je svoboda tisku, stát za tisk neodpovídá, novináře trestat nesmí, pokud neporuší jeho zákony, a zaručit se podobným způsobem nemůže.

Premiér Paroubek rozhořčeně odmítá, „že by jen uvažoval stínem rasisticky“¨- v souvislosti s tím, že byl mediálně přistižen, jak se na své show uculuje vtípkům Jiřího Krampola na adresu Romů. Upřímně řečeno, na panu Paroubkovi mi vadí výrazně více jiné věci než toto: zde je jeho problém jen to, že si jako partnera vybral pana Krampola, který si už před převratem nechutně utahoval z Vietnamců zcela obdobným způsobem, a že mu po první exhibici tohoto druhu v soukromí důrazně neřekl, aby toho okamžitě nechal, že premiéra kompromituje. Vtipy na Romy jsou ovšem v široké veřejnosti oblíbené – stejně jako byly kdysi vtipy na Vietnamce. Na přitažlivost tohoto typu ovšem slušný člověk nereflektuje. Pan Paroubek si povolal za svědka Antonína Gondolána, kterému to nevadí. To je problém pana Gondolána. Mně takové vtipy vadí.

Václav Havel poobědval s premiérem Paroubkem a neformálně si povídali o politice. Havel cítí příležitost dát svým odvěkým sokům – Klausovi a ODS – za uši, a je ochoten se zas tím účelem spojit třeba i s marťany. Zájmy české veřejnosti mu jsou ukradené, touha po sladké odplatě je silnější. Václav Havel se chová stejně jako katoličtí fundamentalisté za druhé republiky. I si taky vyřizovali účty s nenáviděným Hradem – v situaci, kdy si to měl každý slušný člověk odpustit. Fundamentalismus a nenávist byly ovšem – tehdy jako dnes - silnější než slušnost.

Všichni hovoří o Spielbergově filmu Mnichov. S filmem nejsou spokojeni ani Izraelci, ani Palestinci. Čeští komentátoři v té souvislosti mluví o tom, že odvetná akce Mossadu byla nesena touhou po pomstě: oko za oko, zub za zub. Česká indolence nezná mezí. Touhou po pomstě byla neseny tak nanejvýš surové a zbabělé represe proti českým Němcům v roce 1945. Kdyby Izrael nedával vrahounům toho typu, co zapracovali v Mnichově, pocítit, že dřív nebo později za své zločiny zaplatí (Mossad nevraždil jejich ženy a děti!), byl by vůči palestinskému teroru ještě daleko bezbrannější než dnes. „Odveta“ za mnichovskou hromadnou vraždu byla věc pragmatická a v podstatě nutná. A že při tom při všem přišel možná o život i nevinný člověk? Nezlobte se, ale to se ve válce, kdy surové prostředky nadiktoval protivník, může stát. V druhé světové válce přišla o život spousta nevinných lidí.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.