V Iráku unesená a posléze šťastně zachráněná německá archeoložka Osthoffová měla u sebe část výkupného, které Německo podle oficiálních zpráv nezaplatilo za její propuštění (údajně nešlo o asi pět milionů euro). Německé bezpečnostní orgány však Osthoffovou (která, jak známo, před časem přestoupila na islám) vůbec nepodezírají ze spolupráce s únosci (jak by vůbec mohlo někoho něco takového napadnout!). Dobrosrdeční únosci ji pouze při propuštění bohatě obdarovali po vzoru Timura a jeho party. Zároveň německé úřady samozřejmě pouhou shodou okolností dva dny po propuštění této dámy daly svobodu členu Hizballáhu, který v Německu dostal v roce 1985 doživotí za vraždu amerického vojáka. Spolková republika Německo jako stát v sobě nezapře, že je pravlastí bratří Grimmů. Stává se výrazným kandidátem na bobříka vyčůranosti za měsíc leden 2006 (státu jsme ho zatím neudělili, v tomto případě, když vezmeme v úvahu i zásluhy exkancléře Schrödera, by to bylo na místě). Informace si pro jistotu ještě ověřím, pocházejí totiž z Práva. Jsou však velmi, velmi „pravdě podobné“.

Podle průzkumu agentury Eurobarometr se obyvatelé ČR nejvíc ze všech zemí Unie obávají o osud zdravotnictví. To je pěkný úspěch aktivit pana ministra Ratha.

Vedení ODS se marně pokouší přesvědčit exposlance Doležala, aby se vzdal lukrativního místa v dozorčí radě ČKA. Exposlanec se vzpírá jako trucovitý mezek, není divu, jinak by se musel živit ordinérní prací. To celé je pozoruhodná forma volební antikampaně.

Pavel Verner se v Právu zlobí na ministerstvo spravedlnosti, snad proto, že nezabránilo soudkyni Kozelkové propustit jakéhosi albánského mafiána, podezřelého z únosu. Nechápu, co by mělo ministerstvo dělat. Ministerstvo je exekutiva a nemůže ovlivňovat nezávislá rozhodnutí soudní moci. A je moc dobře, že je nemůže ovlivňovat. Bez ohledu na případ toho Albánce.

Podle článku odborníka tamtéž se v novém trestním kodexu chystá zavedení domácího vězení s kontrolním obojkem na krku a drastické peněžní tresty. Doufám, že obojí bude zohledněno i v novém tiskovém zákoně premiéra Paroubka, podstatně to přispěje k dobrému vztahu médií k budoucí (a vlastně už současné) koalici ČSSD – KSČM. Je to všechno provázaný systém: napíšete něco, co se premiéra dotkne (a to je skoro všechno), ten dá pokyn ministrovi spravedlnosti, ministr spravedlnosti zavolá soudkyni, a ta vám nadělí podle tiskového zákona na dva roky obojek a zároveň pokutu třicet šest milionů Kč. Což podstatně napomůže povznesení novinářské morálky.

Někdejší politik Václav Žák (jeden z méně důležitých členů Havlovy gardy, došplhal se kdysi jen na funkci místopředsedy ČNR, odkud ho vystrnadily volby v r. 1992) zavádí v Právu cosi jako morální kodex pro politiky a novináře. Političtí odpůrci premiéra Paroubka smějí předsedu vlády v rámci „politického boxingu“ kritizovat za plán na menšinový kabinet s podoporou KSČM, nesmějí si to ale dovolit šéfredaktoři novin. Proč? Paroubkův plán opravdu ohrožuje svobodu v zemi, a dokud nám nehrozí třicet šest melounů pokuty a obojek na dva roky, smíme to psát a říkat. A to i tenkrát, když jsme shodou okolností šéfredaktoři.

Lidovci nechtějí, aby v dozorčí radě České konsolidační agentury zasedl komunista. ČSSD to chce a spolu s komunisty to prosadí. Na lidovcích nezáleží. Nezáleží na nich už teď, kdy dělají paraván, za nímž se sociální demokraté paktují s komunisty, a nejspíš na nich nebude záležet ani po volbách.

Vznikl ministerský řebříček nemocnic podle kvality poskytovaných služeb. Do podprůměrných budou chodit ministerské inspekce. O objektivitě podobných hodnocení v době, kdy se ve zdravotnictví prosazuje samovláda dr. Ratha a jeho kliky, mám své pochybnosti. Ze stávky a demonstrace lékárníků si Rath nic nedělá: „mohou demonstrovat denně, ale k ničemu to nepovede.“ Stávka lékárníků nikoho nebolí, nemohou lékárny zavřít na delší dobu, kompromitovali by se u veřejnosti a přišli by o příjmy. A navíc: dr. Rath dobře ví, že dokud tu máme silnou a sehranou koalici ČSSD – KSČM, jsou demonstrace účinné skoro tak jako před listopadem 1989.

Nova obdržela další pokutu za pořad Big Brother, celkově už dělá suma pokut 42 milionů. Nova samozřejmě nemůže nedávat reality show a zároveň ji nemůže ovlivňovat tak, aby byla nepokutovatelná. Pokuty jsou formou předvolební mediální masáže. Už zrušili Kotel, ale to zjevně nestačí. Přidat musí. Prima jde asi současné latentní rudé koalici míň na nervy (nebo víc na ruku?), dostala za VyVolené celkově jen 22 milionů Kč pokut. Je to dosti průhledný způsob, jak držet před volbami sdělovací prostředky v šachu.

US-DEU ještě neví, zda půjde do voleb sama nebo v koalici s nějakou jinou pidistranou. SNK a ED jsou zjevně pověrčivé, bojí se spolčení s US-DEU jako čert kříže a zvlášť nestojí o předsedu Němce a místopředsedu Kühnla. Jako nadějný partner se prý momentálně jeví ODA. Pak by šlo o koalici dvou stran, které, řečeno slovy Karla-Petera Schwarze (viz přeložený článek v tomto čísle Událostí) mají svou smrt už za sebou a o příklad, jak se u nás všeobecně rozmáhá politický vampyrismus.

Parlamentní shromáždění rady Evropy s jistými obtížemi, způsobenými zejména obstrukcemi socialistů, schválilo rezoluci odsuzující zločiny komunistů, ale odmítlo učinit v té věci cokoli dalšího. Zůstane tedy jen u verbálního aktu. Komunistická totalita, jak vidno, evropské socialisty nepálí.

Známý funkcionář ČSSD Foldyna hodlá žalovat senátora Bártu, který v projevu v Terezíně prohlásil, že stejně jako Židé trpěli v Terezíně po válce internovaní sudetští Němci. Prý jde o znevažování a zpochybňování holocaustu. Pan Foldyna by se měl obrnit trpělivostí, takové žaloby bude možné s úspěchem podávat až po červnových volbách.

František Oldřich Kinský prohrál u Ústavního soudu svou při o zámek Šlapanice. Ústavní soud konstatoval, že určovací žalobu na neplatnost zabavení majetku podle prezidentských dekretů měl Kinský podat hned v roce 1945. To je, jako kdyby někdo bývalému „kulakovi“ vysvětloval, že stížnost na konfiskaci majetku a Totaleinsatz v Kladenských hutích si měl podat hned v padesátých letech, kdy se mu obé přihodilo. Podle ÚS prý nelze vyloučit, že v poválečném období byl zabírán majetek i neprávem, ale právě v té době bylo nutné podat určovací žalobu. Po šedesáti letech již není možné napravovat možné křivdy a vytvářet prostředí právní nejistoty. Navíc podle ÚS není zakotvena ani v ústavě, ani v jiných zákonech povinnost státu napravit všechny majetkové křivdy minulosti. (cituji dle Práva). Zajímavé je, že v zásadě bylo lze napravit aspoň některé majetkové křivdy soukromých osob. Na Sudeťáky, odrodilou šlechtu a nevěstku babylonskou (tj. katolickou církev) musí být přísnost.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.