Nově zvolená chilská prezidentka trávila kdysi svůj politický exil v bývalé Dederonii. Svého času bylo u nás módní se hlásit k tomu, zda by člověk přijal pozvání na oběd od generála Pinocheta (Václav Benda) nebo ne (Petr Uhl). V této souvislosti, ač mi ze strany nově zvolené chilské prezidentky nic podobného nehrozí, cítím potřebu říci, že pozvání na oběd bych od ní nepřijal.

Podle průzkumu veřejného mínění má v Ústeckém kraji premiér Paroubek větší šance než primátor Gandalovič. Problém je, že je to opět průzkum agentury PSB, která, jak uvádí Právo, „pracuje ve volební kampani pro ČSSD“. To, že je to agentura americká, je v této situaci bezvýznamné. Zveřejňování objednaných průzkumů je matení veřejného mínění. Pokud to vedení ČSSD těší, může se jimi kochat, jako se judští králové kochali proroctvími svých zjednaných proroků. Neměla by je ale podstrkovat veřejnosti, není to slušné.

Poslanec Němec podle toho, co jsem se dočetl v novinách, provedl na poslaneckém klubu jakousi sebekritiku a tím sám požehnal sankci, která na něj byla uvalena. Paroubek řekl, že se Němec „nevhodným způsobem vyjadřoval ke svému stranickému kolegovi v době předvolební kampaně“. Mimo předvolební kampaň se to tedy zatím v ČSSD smí.

Po rozhovoru s poslancem Krausem oznámil včera premiér Paroubek, že se Kraus rozhodl odstoupit ze všech parlamentních funkcí i z kandidátky sociální demokracie pro nadcházející volby. Kraus to zdůvodňuje tím, že nechce být „prostředkem používaným proti vlastní politické straně“. Prý se stal obětí štvavé mediální kampaně. V prohlášení se pozastavuje nad tím, že „kdokoli z obviněných či odsouzených může beztrestně a lživě nařknout kohokoli z čehokoli a média mu uvěří“. K tomu je třeba říci: dokud je někdo jen obviněn, je na něj pořád třeba nahlížet jako na nevinného. Navíc nechápu, proč by měli být obvinění (a upřímně řečeno ani odsouzení) trestáni za to, když někoho nařknou právem. V Krausově případě vůbec nejde o to, co o něm napovídal Rigo, ale co na sebe řekl sám: že svou přítomností a podpisem posvětil Rigův obchod a že mu navíc vypomohl tím, že mu dal k dispozici účet své matky pro převod nemalé sumy. Také to, že věděl o Rigových problémech, na něj neprozradil Rigo, ale vyplynulo to z okolností. Věrohodnost jeho vysvětlení je kongeniální tomu, jak expremiér Gross vysvětloval záležitost s bytem, jen to, co Gross dělal na etapy, pan poslanec stihl udělat najednou. Krausův odchod je, jak se zdá, důsledný, takže aféra tím zřejmě skončí – pokud nebude ČSSD kolem sebe dupat jako slon v porcelánu. Obvyklé spílání médiím může ovšem být jen součást ústupového manévru.

Podle toho, co píše Milan Štěch v Právu, se podle průzkumu CVVM 72% lidí „jednoznačně hlásí k myšlence, že stát se má snažit zmenšovat rozdíly mezi bohatými a chudými“. To se dá dělat jen jedním osvědčeným způsobem: bohatým brát a chudým dávat. Tedy rumcajsovskou „poctivou loupežničinou“.

Pavel Verner v Právu kritizuje ústecký magistrát (právem) že hodlá majitele domků z Matiční ulice, kteří si stěžují na romskou komunitu z protější strany, hlídat od sedmi hodin ráno do sedmi hodin večer (k loupežím a krádežím dochází především v noci). Místo toho navrhuje domky vykoupit a jejich majitelům umožnit, „aby se konečně vystěhovali“. Nad tím zůstává rozum stát: proč se oběti asociálního chování mají navíc ještě stěhovat? Proč se má asociálnímu chování vyklízet pole? Pokud by se tohle pravidlem, dá to trumfy do rukou extremistům.

Moskva, jak se dalo čekat, zatím odmítá uvalení sankcí na Írán. Zatím prý nebyly vyčerpány všechny možnosti pro jednání. To, co Rusko prezentuje, je jen kultivovanější forma brežněvismu. Kalkulují s tím, že západní aliance, zmítaná spory mezi USA a pacifistickou Evropou, bude v konfliktu s Íránem a islámským terorismem nakonec oslabena a Rusové, kteří si zachovají velebnou neutralitu, toho pak budou moci využít.

Václav Havel napadl prezidenta Klause za výrok o táboře v Letech. Prý otevřel dveře nacionalistům. Klausův výrok byl poněkud humpolácký (snad chtěl říci, že Lety nebyl vyhlazovací tábor), je však bohužel pravda, že Národní strana nejspíš u veřejnosti zabodovala (soudím aspoň podle toho, že návštěvnost jejích internetových stránek se po vypuknutí skandálu mnohonásobně zvětšila). Strany tohoto typu dokážou těžit z nedostatků a nevyváženosti demokratické politiky. Je málo sporné, že Lety byly pouhou krutou čekárnou na Osvětim a že je provozovaly protektorátní orgány. Snad by se ale mohlo vzít v úvahu i to, že protektorátní vláda nebyla demokratickou reprezentací českého národa a že drtivá většina lidí v protektorátu o existenci tábora vůbec nevěděla. Zamlouvat vlastní viny se nemá, stejně se ale nemá hystericky přehánět, a celá kampaň kolem památníku a vepřína jakési rysy hysterického přehánění (zejména ze strany koryfejů Pravdy a Lásky) od začátku nese. Extremisté toho pak lehce využijí. Tím chci říci, že dveře extremistům pomáhali otevřít také Havel a jeho suita.

Paroubek a jeho ministr Rath, jak se dalo čekat, prosadili v Poslanecké sněmovně pomocí neoficiální sociálně demokraticko – komunistické koalice odvolání ředitelky VZP Musílkové a hned taky zvolení jejího nástupce, který patří k Rathovým lidem. Volba se bude za nějaký čas opakovat, Správní rada VZP musí vypsat výběrové řízení a vítěze pak nominuje. Celý proces může trvat i několik měsíců. Ve vzrušené debatě, která hlasování předcházela, nazval poslanec Langer Ratha hulvátem a lhářem, předseda PS Zaorálek vzápětí Langrovi připomněl, že přirovnal premiéra (pokud se dobře pamatuji Špidlu, nikoli Paroubka) k Berijovi a Stalinovi. Dnes je jasně vidět, jak bylo tohle přirovnání nehorázně nadsazené. Co by pak v této hodnotové stupnici museli být Paroubek a Rath? ODS řvala předčasně, teď má namožený hlas a jenom sípe. Přitom teprve teď jde opravdu do tuhého.

Zastupitelé Letů se rozhodli odstranit národovecký pseudopamátník z obecního pozemku, a taky tak učinili. Zastupitelům patří uznání, udělali přesně to, co měli udělat. Nikdo nemá právo zřizovat si památníky na pozemku, který mu nepatří. Jakékoli další zviditelňování českých extremistů prostřednictvím policejních akcí je kontraproduktivní: vychází to vstříc jejich tužbám: chtějí, aby byli co nejvíc vidět a aby se o nich co nejvíc mluvilo.

Klasickým příkladem nemožnosti ODS je způsob, jakým řeší kauzu Doležal. Zatímco ČSSD se Michala Krause bleskově a důsledně zbavila, ODS připustila, aby Doležal zůstal na kandidátce pro příští volby a na lukrativním místě v dozorčí radě ČKA. Zato teď musí snášet zveřejnění potupných a legračních výpisů telefonních hovorů Doležala a jeho kumpánů. Topolánek žádá přísné prošetření, jak pronikly na veřejnost, a potrestání viníků. Mne spíš zajímá, jsou-li autentické, nebo ne. Ať pan Topolánek řekne, že nejsou autentické! Pokud jsou, je únik sice věc, která se sice stát nemá, ale daleko víc se nemá dít to směšné mobilní domlouvání, které bylo zveřejněno, a drtivá většina lidí to tak bere. Situace je bohužel tragikomická: proti nebezpečné ČSSD stojí nemožná ODS.

Ještě že v této situaci máme exprezidenta Havla: na podzim vydá novou knihu (bude zajímavé srovnat její tuzemskou prodejnost s knihami Miloše Zemana). Zároveň se hodlá angažovat v prezidentské kampani. Jeho kandidátem tentokrát není Madeleine Albrightová, nýbrž Hilary Clintonová. Leč uklidněte se milí čtenáři, nejedná se o záležitosti naší zaprděné vlasti, přikrčené mezi pohraniční kopečky: jde o prezidentskou kampaň v USA. Starosti Václava Havla jsou po výtce globální.

Jakýsi bývalý příslušník Pohraniční stráže vyfasoval nyní podmínku za to, že někdy v roce 1977 zastřelil zezadu prchajícího občana tzv. Dederonie (země, kde se nestyděla trávit svůj politický asyl nynější chilská prezidentka). Nešťastníka je mi upřímně líto: byl nepochybně zblblý a zastrašený drilem, jaký u „péesáků“ panoval, a nejspíš zpanikařil. Všichni jeho profesionální nadřízení se mu teď mohou ze závětří pošklebovat. Ve skutečnosti je třeba zavřít především je. protože ten nešťastný mrťafa si nemohl ani vybrat, zda chce u „PS“ sloužit nebo ne.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.