Luboš Palata pořídil v Lidových novinách rozhovor s českým filtrem pro Evropský soud ve Štrasburku, „vládním zmocněncem pro zastupování České republiky před Evropským soudem“ Vítem Šormem. Podle něj soud prý jednak prohlásil, že stěžovatelé (sudetští Němci, žádající majetkové restituce) nevyčerpali vnitrostátní prostředky nápravy, jednak připustil, že by taková stížnost (před českými soudy) nemohla mít naději na úspěch, a konečně prohlásil, že stížnost je neslučitelná s Evropskou úmluvou o lidských právech. To je soudní rozhodnutí jako řemen, přitom by se mělo nějak blíže vysvětlit, co znamená ta neslučitelnost.

Jan Ruml se podle článku tamtéž neobává o osud demokracie u nás, protože na rozdíl od doby opoziční smlouvy, kdy byla opozice marginalizována, „sociální demokracie má proti sobě silnou, dobře fungující opozici. K jejím úkolům patří střežit svobodu slova, jestliže dospěje k názoru, že je ohrožena. Disponuje dostatkem politických prostředků.“ Pan Ruml zjevně spadl z višně. Skoro polovinu „opozice“ dnes tvoří komunisté, zatímco tělesné pozůstatky jeho někdejší strany, Unie svobody, sedí ve vládě. Ve skutečnosti ovšem vládne skrytá koalice ČSSD – KSČM, která má toho času v Poslanecké sněmovně dostatečnou podporu k tomu, aby si prosadila, co ji napadne. Naděje, že se po volbách něco změní, je minimální. Období opoziční smlouvy byl proti tomuto stavu ráj.

Právo, Mladá fronta Dnes i Lidovky přinesly zprávu demaskující Winstona Churchilla, což je dnes ve světě i v Británii oblíbená zábava. Churchil chtěl nacistické válečné zločince nechat popravit bez soudu a Rusové s Američany ho od tohoto nápadu odvrátili. K tomu je třeba podotknout, že britskému právnímu cítění se příčí procesy, v nichž se soudí podle zákonů vytvořených ex post právě k té příležitosti. Pojetí soudu jako účtování s nepřítelem (blízké ruským komunistům, socialista Roosevelt se nechal přesvědčit) působilo britskému premiérovi problém. Slouží mu to ke cti. Dále: Churchill chtěl za každou zničenou českou vesnici zničit tři německé. Údajná krvelačnost tohoto nápadu bledne před skutečností, že nakonec byla zplanýrována skoro všechna velká německá města. A že nechtěl propustit z vězení Ghándího, který vystupoval proti válce a používal přitom hladovku jako nástroj nátlaku? V tak zásadní věci se britský premiér nemohl nechat vydírat a projevit slabost. Kritika Winstona Churchilla v tomto stylu svědčí spíš o nedostatcích těch, co ho kritizují: kapitulantství na jedné straně, neúcta k právu na straně druhé.

Dva podnikatelé koupili za babku v roce 1991 od ministerstva vnitra zámek kdesi na Chebsku, zastavili ho za několikanásobně vyšší cenu a nechali totálně zchátrat. Stát a hlavní nacionalistické strany se velmi pečlivě starají o to, aby se náhodou podobný majetek nedostal do rukou nějakého nehodného aristokrata nebo nedej bože Sudeťáka. Pod náporem zlatých českých ručiček (někdo rozkradl dvě třetiny střešní krytiny) se zatím památky tohoto druhu mění tiše v trosky. Konec konců, proč ne, zříceniny mají taky historickou cenu.

Mezi Všeobecnou zdravotní pojištovnou, přesněji řečeno ministrem Rathem a středočeským krajským hejtmanem Bendlem, se rozpoutal boj o čtyři středočeské nemocnice, kterým údajně hrozí zrušení. Obě strany sporu si vyhrožují žalobami. Akce je zjevně pokračováním v Rathově plánu dostat zdravotnictví pod osobní kontrolu formou jakéhosi maskovaného postátnění. Pan Bendl sklízí trpké plody nesmyslné politiky své strany. Její expředseda Klaus, fanatický centralista, regionální samosprávě nikdy nepřál, snažil se její realizaci co nejvíc zbrzdit a její pravomoci co nejvíc okleštit. Dnes je skoro celá regionální samospráva v rukou opozice (vlastně celá, když uvážíme, že zemi vládne skrytá koalice ČSSD – KSČM), ale na to, aby aspoň trochu vyvážila rudou centrální vládu, prostě nemá, chybí jí peníze a kompetence.

Alexandr Kramer se v rozhovoru s profesorem Pafkem pozastavuje nad tím, že by snad zdraví mělo být stejným zbožím jako třeba auta. A proč ne naopak, proč by auta neměla být přidělována stejně jako zdravotní péče? Proč by se neměla modelu zdravotnictví přizpůsobit celá společnost? Pan Kramer vychází z marxistického předpokladu, že bohatství je neřest a zločin a musí být postihováno – aspoň někde, když postihovat je všude se v minulosti neosvědčilo. Profesor Pafko se zase vyznává z přesvědčení, že „privátní sektor si vždycky umí ohlídat peníze lépe než stát“, ale že privátní ráj bude možné zřídit teprve tehdy, až si na něj zdravotnictví socialistickou cestou vytvoří „zdroje“. To je „strukturálně“ podobné cestě k nejplnější svobodě formou absolutní diktatury. Ostatně, co má profesor Pafko tvrdit jiného, když se rozhodl dát se do služeb ministra Ratha. S panem Kramerem si protiřečí jen zdánlívě.

Paroubek a Topolánek se v divoké diskusi na ČT1 shodli na dvou věcech: že zabrzdí lidovecký populistický návrh na zvýšení rodičovského příspěvku, který už prošel Sněmovnou (což je pozitivní) a na tom, že velká koalice je prakticky vyloučená. Musela by být uzavřena bez nich. Uzavřít si dlouho před volbami tak kategoricky cestu, která je, upřímně řečeno, z hlediska zájmů země přece jen lepší než tajná opoziční smlouva sociálních demokratů s komunisty, je neprozíravé a nezodpovědné. Pravda, pro obě strany by znamenala spíš nevýhody: Paroubek by se musel nějak vypořádat s tím, že ODS bude asi silnější než ČSSD, Topolánek zase s tím, že mu Paroubek může být každou chvíli nevěrný s komunisty. Přesto je tak kategorické „ne“ neuvážené. Paroubek kromě toho otevřeně prohlásil, že pod jeho vedením se vláda už začala chovat jako menšinová, protože s Kalouskem by prosadili jen málo zákonů. To, že takové výroky Kalousek beze všeho strpí, snižuje podstatně věrohodnost KDU-ČSL. Co ještě v takové vládě s takovým premiérem pohledávají?

Debaty v ČT se zúčastnil taky exprezident Václav Havel. Jeho jediným uklidňujícím sdělením bylo, že ač mu to ústava umožňuje, nehodlá znovu kandidovat na prezidenta. Kdyby kandidoval, stejně by nebyl zvolen. Jinak si nemyslí, že by prezidentem měl být Klaus, doporučuje „lidi odjinud“ (Šimon Pánek, Růt Kolínská). Zuřivě odmítl velkou koalici, prý by znamenala uzavření politiky, jež by se tak stala doménou pro stále stejný okruh lidí, kteří mezi sebe nikoho nepustí, zejména ne různé exprezidentovy favority: těm se ovšem v minulosti dostalo prezidentské podpory vrchovatě a všichni ji dokázali poměrně brzy a poměrně důkladně prošustrovat. Tichá koalice ČSSD s komunisty mu zjevně nevadí, protože nenáviděná ODS zůstane mimo hru a možná, že i rival Klaus nakonec při další prezidentské volbě ostrouhá mrkvičku. Havlovi jde ve skutečnosti jen o jeho mindráky a osobní rivality. Zájem ČR a jejích občanů mu může být ukraden. Nedělá to schválně, on ho prostě nevidí. Ten člověk je bohužel hloupý.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.