Jiří Pehe píše v Právu o antikomunismu ODS. V podstatě opakuje to, co už jednou napsal a co shodou okolností taky pořád říká premiér Paroubek: pokud chce ODS opravdu eliminovat politický vliv komunistů, nezbývá jí, než se spojit s ČSSD. To je ovšem ze strany ČSSD vydírání: nevěsta říká nastávajícímu ženichovi, pokud nechceš, aby se ze mne stala prostitutka, musíš si mne vzít. Podmínky si budu diktovat já, protože jinak budeš mít za můj pád do bahna neřesti plnou odpovědnost. A aby si snad nemyslel, že je to z její strany jenom hec, průběžně mu ten pád do bahna neřesti předvádí. Jak jí má ženich věřit, že s tím po svatbě přestane?

Deník Šíp se podle rozhodnutí soudu musí omluvit manželům Paroubkovým za články a fotografie, které prý (cituji dle Práva soudce Sedleckého) „měly informovat o vzhledu premiéra i jeho ženy a byly udělány tak, aby vzbuzovaly úsměv, což nemělo být jejich cílem“. Podivný závěr: když někdo vykonává tak exponovanou funkci, musí občas snést, že vyvolá úsměv. Fotografie hulvátů s transparentem „Paroubku, dnes ji můžeš upálit“, pořízená třicátého dubna, je sprosťárna, která by měla být postižena. Ale titulky „Paroubkovi nemají vkus“, nebo „To je oblek po starším bratru, pane premiére“ by člověk, který není bezmezně ješitný, přešel. Proč by premiér musel mít vkus: kdyby dělal rozumnou a odvážnou politiku, každý soudný člověk mu nedostatek vkusu odpustí. Rozhodnutí soudu, které neodlišilo dva výše zmíněné případy, je precedens k tomu, aby se osoba českého premiéra postupně stala mediálně nedotknutelnou. Což je útok na svobodu slova.

Josef Zieleniec, lídr nového uskupení SNK-ED, řekl Právu několik sympatických myšlenek: Kritizuje ODS za to, že z ní „srší extrémní projekty, které nemají šanci na realizaci“ (velmi šťastná formulace) a za „arogantní rétoriku a hysterický protievropský postoj“ (rovněž přesné). Přesto je nové straně programově blíž ODS než ČSSD. Jenže co platno, do voleb zbývá málo času, program strany bude znám až v lednu, voličská podpora obou sloučených subjektů byla nyní minimální a úspěch ve volbách do Evropského parlamentu, ne nějž se odvolávají, byl podmíněn extrémně nízkou volební účastí (do Sněmovny snad něco přes 50% lidí volit bude). Taky není jasné, jak se strana vyrovnává se smrtícím vlivem Pravdy a Lásky. Zatím to vypadá, že dát hlas SNK-ED je velká sázka do problematické loterie.

„První přiznání: věznice CIA v Polsku byly“, píše v titulku vítězně Právo. Aby to přiznání bylo možné brát vážně, musel by se pod něj ještě někdo podepsat. Zatím to vypadá tak, že je polské verzi týdeníku Newsweek sdělil „vysoký činitel úřadu polského premiéra“, který si ovšem „nepřál být jmenován“.

Václav Havel vsadil na Zelené a tím nad nimi (stejně jako nad všemi, které kdy podporoval) nepochybně podepsal ortel smrti. Vystoupil veřejně (v otevřeném dopise Paroubkovi, dopisy státníkům jsou od Husákových dob oblíbeným žánrem našeho exprezidenta) proti „technokratickému přístupu ke krajině, k půdě, k historickému dědictví a k životu vůbec“, proti „kultu spotřeby“, který se stal „společenským kultem a růst tohoto růstu zaklínadlem“. Varuje, že „po spotřebované energii (v tomto případě jde o uhlí, jde o to, že Paroubkova vláda chce zvýšit těžbu hnědého uhlí) nezbude nic jiného než krajina, která se těžce a za velké peníze vzpamatovává z devastace, a obce vykořeněné ze svých sociálních a kulturních vazeb“. Formuluje originální myšlenku, že „kulturní dědictví je vyšší hodnotou než momentální zisk“. Tyhle duté fráze mohou snad imponovat pár stovkám kavárenských snobů, ale nestačí ani na nohu od poslaneckého křesla.

Poslanecká sněmovna strávila včerejší odpoledne a večer v divokých hádkách koalice (sociálnědemokraticko komunistické) s opozicí. Zajímavé jsou vlastně jen dvě věci: čím dál tím větší nekulturnost toho, co se v PS převádí, a dominance rudé stojedenáctky, která svou shodu a převahu uplatňuje čím dál tím otevřeněji a bezohledněji. Má smysl tohle všechno absolvovat ještě šest měsíců? Neměli by se malí nyní už jen pseudokoaliční partneři vzepřít? Třeba by se ukázalo, že Paroubek není zase až tak tvrdý a ke všemu odhodlaný chlapík. Dělá tuhle politiku (ve vládě s lidovci a unionisty, v koalici s KSČM) proto, že mu jí partneři beze všeho tolerují.

Navíc v Ústí nad Labem narazil premiér na odpor, když instruoval krajskou organizaci strany, aby její představitelé v zastupitelstvu potopili rozpočet, navržený ODS. Krajský výkonný výbor se vzpouzí, Paroubek už označil viníka. Je to signál toho, premiér ve svém sjednocovacím úsilí narazil na jakousi hranici?

Švýcarský senátor Marty, pověřený Radou Evropy, aby vyšetřil obvinění, že americká výzvědná služba CIA unášela podezřelé z terorismu a ilegálně je přepravovala z jedné země do druhé, vypracoval předběžnou zprávu, ve které se prý mj. praví: „Vyšetřování, která probíhají v některých zemích, naznačují, že osoby byly unášeny a přepravovány do jiných zemí bez ohledu na jakékoli právní normy.“ Je třeba připomenout, že v konfliktu s islámským terorismem spolu nezápasí dvě gentlemanské armády, ale bezpečnostní složky záludně napadené země (USA) a bezohlední masoví zločinci. Evropa a její různé nadnárodní instituce se přitom soustřeďují na to, aby Američany kopali do kotníků. Když strana, která má civilizační zábrany, zápasí se stranou, které zábrany nemá žádné, nesmí samozřejmě přejímat metody protivníka, ale musí je zohlednit. Stanislav Drahný se v Mladé frontě Dnes ptá: „Pokud totiž dovolíme, aby vznikla kategorie - byť jen několika - speciálních vězňů, se kterými lze zacházet bez ohledu na lidská práva a mezinárodní zvyklosti, kdo zaručí, že těchto vězňů nebude přibývat a nezačne docházet k "justičním" omylům?“ K justičním omylům může docházet tak jako tak, tito vězňové jsou opravdu speciální a pokud se USA chtějí účinně bránit, bude jich přibývat. Válka holt už není, co bývala, a evropští krasoduchové by se s tím měli smířit.

Po zuřivé hádce v Poslanecké sněmovně se nakonec ODS a ČSSD dohodly, že zákon, podle něhož mají být některé z nemocnic vyřazeny ze státem schválené sítě, vrátí do výborů, takže se bude projednávat ještě v lednu. Že by premiér Paroubek přece jen nebyl takový tvrdý chlapík, jak na první pohled vypadá? Je to jakýsi signál (netřeba ho přeceňovat), vlastně už druhý, první byla minivzpoura v ústecké ČSSD proti instrukcím superlídra, o níž informujeme výše.

Navíc se zrodila další sto první poslankyně: Táňa Fischerová odmítá hlasovat pro zákon o deregulaci nájmů. Tím dostala ČSSD do prekérní situace, protože její hlas bude nutně zapotřebí pro překonání případného senátního veta. Pro ODS je zákon nedostatečný, pro KSČM příliš radikální, v žádném případě jej nepodpoří. Tady se premiér na stojedenáctku spolehnout nemůže.

Existenci věznice CIA v Polsku potvrzuje podle Práva další „nejmenovaný“, tentokrát vysoce postavený člen polské zpravodajské služby. Zdá se, že v Polsku je největším problémem problém sehnat někoho jmenovaného.

„Poslanci chtějí vysvětlení o tajných letech CIA,“ píše Právo. Přesněji řečeno Vladimír Laštůvka a jeho komunističtí kamarádi. Mělo by se snad tedy hned v titulku říci buď „někteří poslanci“, anebo ty tři vyjmenovat – ovšem u komunistů je to tak, že když se tázali dva komunisté, je to jako by se tázal sborově celý klub.

Že si Američané zatýkání a transport osob podezřelých z terorismu chtějí usnadnit, je pochopitelné na pozadí případu Švéda libanonského původu, který musel být zatčen během letu ze Švédska do Libanonu při mezipřistání v Praze, protože Švédsko zásadně nevydává své občany (a vypadá to, že jejich teroristické aktivity řešit taky nechce, americké obvinění švédským úřadům prý nepřipadalo věrohodné). Proto si umylo ruce a zjevně nějak participovalo na krkolomné operaci, při níž byl delikvent v Ruzyni dopaden. Neměly by evropské země projevit jakousi dobrou vůli a přizpůsobit své zákonodárství poněkud změněné mezinárodní situaci?

Poté, co Moravskoslezský kraj prohlásil, že jednání o výkup zbývajících pozemků pro továrnu Hyundai ztroskotala a že se Korejcům pokusí nabídnou pozemky v Mošnově, kde problémy s výkupem nejsou, šli nošovičtí „družstevníci“ velmi rychle na kompromis a dohodli se s krajem – za předpokladu, že zbývajících šest vlastníků rovněž ustoupí. Čtyři z nich vázali svůj postoj na stanovisko družstva, takže jde už jen o dva lidi. Neřekl bych, že vydrží s nervy. Bohužel se potvrdilo, že ze strany „družstva“ to byl jen průhledný a málo důstojný pokr, kterého nechali v okamžiku, když se ukázalo, že by taky nemuseli dostat vůbec nic. Chránit práva takovýhle vlastníků je neradostný job.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.