29.3.2024 | Svátek má Taťána


UDÁLOSTI: Z posledních dnů

13.12.2005

Sociální demokraté vystavili další úpis rudému čertu: za komunistickou podporu návrhu na zvýšení nemocenské v PS ustoupí od plánu mírně snížit daně pro lidi s příjmem nad 90 tisíc. Velké příjmy svědčí o morální slabosti toho, kdo je inkasuje, a je v pořádku, když je za to pořádně zkasírován. Nebo snad ne?

Předseda Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Schlanger řekl včera novinářům, že PS, vláda i ministerstvo zdravotnictví o dluzích VZP mnoho let věděly, ale nijak nereagovaly. Poslanecká vyšetřovací komise by tedy měla vyšetřovat hlavně sebe. Zároveň žádá, aby kontrolu hospodaření VZP provedla nezávislá profesionální auditorská firma, která posoudí podíl všech zúčastněných na vzniklém dluhu. Bylo by příliš krásné, kdyby se něco podobného dalo prosadit.

Bývalý šéf kabinetu premiéra Doležel vysvětloval parlamentní vyšetřovací komisi, jak to myslel s tím „pět v českých na stole“. Jde prý o šifry, jimiž se dorozumíval s Jackem Spyrou. Např. pět prý znamená stupeň důležitosti, jakou má chystaná schůzka mít. Zdůvodňování připomíná způsob, jímž se kdysi hájil Jaroslav Hašek, byv obviněn z výtržnictví, protože se zúčastnil jakéhosi konfliktu demonstrantů s policií a povzbuzoval demonstranty výkřiky „natři ho“. U soudu tvrdil, že demonstranty nevybízel „natři ho“, nýbrž naopak varoval slovy „spatři ho“. Soudce vysvětlení ocenil způsobem, jaký by byl žádoucí i v případě pana Doležela, a poslal humoristu na nějakou dobu do chládku.

Premiér Paroubek projevil, pokud jde o vztahy s Čínou, vstřícnost podobnou té, jakou naposled překypoval prezident Beneš vůči Stalinovi. Rozdíl je jen v tom, že Benešovi nic jiného nezbývalo (aspoň pokud se chtěl vrátit do ČSR jako hlava státu). O porušování lidských práv prý s čínským premiérem mluvil, co mu řekl, se neví, a vlastně se ani neví, kdy mu to řekl. Všechno se točilo kolem ekonomické spolupráce. ČR bez reptání podepsala novou smlouvu o ochraně a podpoře investic s Čínou, která jednak není v souladu s právem EU a jednak (cituji dle Práva) „Číňané souhlasili, že už nebudou zavádět vůči českým investorům nová diskriminační opatření, a současně přislíbili, že budou usilovat o postupné zrušení těch existujících“. Čili další diskriminace než ta, co už je, nebude a možná dokonce té současné trochu ubude. A to přece už stojí za konflikt s Bruselem. Třešničkou na dortu vzájemné vstřícnosti je zřízení přímé letecké linky mezi Prahou a Pekingem (dalším krokem bude nejspíš zřízení společných hranic). V Nymburku se postaví továrna čínského výrobce televizorů. Na otázku, zda se Číňané neobávají české pracovní morálky, dotazovaný čínský manažer bezelstně odpověděl: „Nebojíme se. Nejde o naši první investici v zahraničí. Pět let například funguje s úspěchem továrna v Indonésii, kde jsou pracovní návyky z našeho pohledu opravdu jiné.“ Zdá se, že ve světě nemáme nejlepší pověst. A ještě pokud jde o lidská práva: Česká republika je malá a nepříliš významná země, není třeba si dělat iluze, že náš hlas v otázce vězněných a pronásledovaných disidentů nebo Tibetu, pokud vůbec zazní, bude mít nějakou váhu. Pokud ovšem česká společnost nechce ztratit jakýkoli morální kredit i sama před sebou, musí dát Číňanům jasně najevo, že conditio sine qua non nejen dobrých, ale vůbec nějakých vztahů je pro ČR to, že se Čína nepokusí anektovat Tchaj-wan. Pokud by totiž nástupnický stát ČSR koncedoval mnichovanství, byl by to úplný konec.

Exkancléř Schröder nastoupí u svého přítele Putina. Stane se předsedou dozorčí rady ve firmě NEGPC, kterou ovládá ruský GAZPROM. Generálním ředitelem NEGPC je bývalý důstojník Stasi a Putinův kamarád z doby, kdy ruský prezident sloužil v „NDR“ jako důstojník KGB. Poté, co Schröder v irácké krizi skoncoval s americkým imperialismem a dohodl se s Putinem na vybudování plynovodu pod Baltickým mořem, který může eliminovat z transportů ruského zemního plynu Ukrajinu a střední Evropu, si takový vejminek nepochybně zaslouží.

Íránský prezident Ahmadínežád vyzval na jakési konferenci o boji proti terorismu západní státy k odsunu Izraelců do Evropy. Tentokrát je povzbudivé, že si Spojené státy ani Velká Británie nevymínily, že odsun musí probíhat spořádaně a lidsky, ale velmi rozhodně proti celému nápadu protestovaly. Protestovaly i Německo, Francie a Rakousko; možná že by evropské kontinentální státy udělaly lépe, kdyby se snažily zabránit tomu, aby Írán mohl v rámci svého atomového programu vyrábět jaderné zbraně.

Spisovatel sci-fi Ladislav Sommer, který spíše než svými díly proslul svými náležitě zašpičatělými ušisky – zaslechl totiž prý v jedné ostravské kavárně signály nemravných návrhů, které tam činili pánové Dalík s Večerkem poslanci Kořistkovi – žaluje předsedu ODS Topolánka za jakýsi výrok o policistech a novinářích, co se angažovali v kauze Kořistka. Proč ne, dnes žaluje každý každého, se Sommerovým svědectvím to tak úplně nevyšlo, tak na sebe upozorní aspoň takhle.

Na sobotním zasedání Ústředního výkonného výboru ČSSD bylo rozhodnuto, že v květnu, bezprostředně před volbami, proběhne mimořádný jednodenní sjezd strany. Hlavním bodem programu bude volba předsedy, kandidovat bude – hádejte kdo? Pokud se tak stane, jakože ano, bude potvrzen status quo – Paroubek je v ČSSD už teď muž číslo 1. Bude to opatření praktické, protože se tak stane partnerem pro prezidenta Klause při povolebních tahanicích o sestavování vlády. A bude to pěkná volební akce, ČSSD se octne v nejvypjatější době ve středu pozornosti médií. Zároveň ÚVV udělil republikovému lídru (shodou náhod opět Paroubkovi) právo „se souhlasem předsednictva“ škrtat v kandidátkách, sestavených krajskými konferencemi a odsouhlasených ÚVV. Je to praktické hned dvakrát: umožňuje to straně zbavit se člověka s malérem (v ČSSD se nepochybně před volbami někdo takový najde, a nebude v tom sama) ještě než se malér stačí plně rozvinout, a Paroubkovi zbavit se případných remcalů (zatím v ČSSD nejsou, jeho autorita je nelomená, ale kdo ví, co bude za půl roku!). Zdá se, že k civilizované politice, jejímž znakem je dělba práce uvnitř strany (a existence názorových proudů, které stranu přitom neštěpí) máme ještě daleko: lid potřebuje vůdce, který ho za sebou sjednotí.

Poslanec-publicista Jičínský píše v Právu, že „je tu ovšem v určitých českých vrstvách společnosti stále ještě silný antikomunistický resentiment“. To je pozoruhodná formulace, slovo „bohužel“ tam není přímo napsáno, ale přesto tam je. Dále podle poslance-publicisty pravicoví politici straší televizní diváky, že KSČM nectí právo vlastnictví a je to nedemokratická strana, ačkoli pro to nejsou žádné důkazy. Komunisté z KSČ taky ctili právo vlastnictví, aspoň toho středního a menšího, až do 25. února 1948. Ve chvíli, kdy jsou hmatatelné důkazy, bývá v případě komunistů už pozdě.

Občané ČR mají v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj jednu z nejnižších průměrných mezd. Zároveň odpracují měsíčně po Jižní Koreji nejvíc hodin. Jenže správné by asi bylo říkat: stráví v práci nejvíc hodin.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.