28.3.2024 | Svátek má Soňa


UDÁLOSTI: Z posledních dnů

6.12.2005

Na otázku, proč policie preferuje zásahy proti prvému extremismu a nevěnuje se levicovému (hlavně různým odnožím komunistickým stranám a pastranám) odpověděl ministr Bublan: „Podívejte se třeba na události kolem CzechTeku. To se sice nedá nazvat levicovým extremismem, ale společnost to rozpůlilo. Naopak akce skinheadů společnost nepůlí. Tam je to jasnější, celá veřejnost je pro to, aby se zamezilo jejich akcím.“ Policie, totiž ta slušně fungující, má ovšem smůlu: její činnost vlastně vždycky společnost ne snad půlí, ale aspoň dělí: totiž na slušné lidi a darebáky. Jejím úkolem není společnost sjednocovat, od toho jsou tu různá politická hnutí, hlavně ta bolševická, která nakonec celou společnost sjednotí za policií a pod jejím dohledem.

Ministr Rath založil jakýsi exkluzivní „Da Vinci klub“, jehož cílem je prý podpořit vzdělanost, vědu, a hlavně kultivovat politiku (hahahahahaha, odpusťte, ale už jsem to nemohl vydržet). Na poslední akci klubu se např. debatovalo o „mediakracii“ (zjevně o tom, že mediím je třeba přistřihnout křidýlka, to bývá zpravidla první krok všech kultivátorů politiky). Hlavním sponzorem klubu je podle MfD firma Boehringer Ingelheim, kde ještě před nedávnem pracovala jedna z manželek našeho Mormona. Firma prý horlivě inzeruje v časopise ČLK a ČLK zase doporučila lékařům, aby v léčbě mozkového infarktu používali lék, vyráběný společností. Doporučení je údajně závazné, pan ministr trpí ve věci vztahů s firmou náhlými výpadky paměti. Jak vidno, osoba víc než povolaná ke kultivaci politiky!

S tím je v souladu skutečnost, že kontrola ve VZP se, jak píší zase Lidové noviny, soustřeďuje na instituce, v nichž působí lidé pro Ratha a ČSSD „politicky zajímaví“ (dr. Hroboň, údajný spoluautor zdravotního programu ODS, exministr Rubáš, rovněž ODS, viceprezidentka ČLK Fousková). Není nad nestrannost.

Tak jako se podle pověsti kdysi procházel král Václav IV. nepoznán ulicemi Prahy, doprovázen svým katem, aby odhaloval a na místě trestal nešvary (ve skutečnosti byl panovník ožrala a psychopat a jeho dílem byl rozvrat státu), kráčel premiér Paroubek v doprovodu ministra Bublana noční Prahou a kontroloval, zda policie náležité prohání drogové dealery a prostitutky. Člověk jen trochu přemýšlející si řekne: to ten chlap nemá nic užitečnějšího na práci? Je to, jako kdyby ředitel koncernu osobně kontroloval práci svého vrátného. Je česká veřejnost opravdu už tak hluboko, že na ni taková nejapně populistická akce udělá dojem?

Ministr Rath se na tiskové konferenci svěřoval novinářům se svými psychickými problémy. „Nemůže se totiž zbavit podezření“, že se předseda ODS Topolánek „mohl dopustit korupčního jednání“. Korupce by měla spočívat v tom, že předseda Topolánek má nadaci, nadaci finančně podporují Třinecké železárny, jejich spoluvlastníkem je jakýsi pan Chrenek, ten je předsedou dozorčí rady společnosti Agel, té patří několik nemocnic na severní Moravě, jednou z těchto nemocnic je nemocnice Podlesí, ta založila obecně prospěšnou společnost, v ní figurují pánové dr. Hroboň a dr. Macháček, ti jsou spoluautoři plánu ODS na reformu zdravotnictví. Story nápadně připomíná pohádku o kohoutkovi a slepičce (jakousi její likvidační variantu) a vhodným adresátem ministrova podezření by byl jeho předchůdce v úřadě dr. David (kdyby byl pan ministr v KDU-ČSL, mohl by se obrátit na duchovního), který by mu taky mohl zajistit přednostní odborné pojednání jeho mučivých stavů na špičkovém pracovišti v Bohnicích. Člověk jen žasne, co je najednou všechno v české politice možné. Zejména od nástupu ČSSD k moci povoluje jedna bariéra za druhou a tempo jejich hroucení roste v posledních měsících geometrickou řadou.

Američané odtajnili dokumenty, podle nichž, jak píše tentokrát nikoli Právo, ale Mladá fronta Dnes, „rozpoutali vietnamskou válku“ na základě falešných informací o tom, že severní Vietnam zaútočil v Tonkinském zálivu na americké válečné lodi. Válku ovšem rozpoutal severní Vietnam plíživým způsobem, začal s tím dávno před tonkinským incidentem (ať už se opravdu odehrál, nebo ne), a to proto, aby se zmocnil svého jižního souseda. To se mu také povedlo díky pomoci americké a evropské veřejnosti. Vietnamská válka znamenala rehabilitaci politiky appeasementu, kompromitované a opuštěné po vypuknutí druhé světové války; tato politika ovládá dnes už zase skoro celou Evropu a má slušné pozice i v USA.

Zjevně v rámci vylepšování vztahů s USA pozvali čeští poslanci do Prahy na přátelskou návštěvu své kolegy z Íránu. Ti tlumočili přání, aby se ČR podílela na investicích v Íránu. Návštěva se uskutečnila zanedlouho poté, co se íránský prezident vyslovil v tom smyslu, že Izrael má být vymazán z mapy světa. Je velmi pravděpodobné, že Írán stojí především o pomoc při výstavbě jaderných elektráren, kde hodlá získávat suroviny pro výrobu nukleárních zbraní. Předseda zahraničního výboru PS Laštůvka, který s delegací jednal, načrtl strategii českých zákonodárců a zjevně i ČSSD: „Je hloupé jim říkat, že jsou osou zla, a hrozit jim útokem. To je k odzbrojení nepřinutí. Lepší je spolupracovat, být u toho a vidět, co dělají.“ Takových už tu bylo, co chtěli spolupracovat, být u toho a vidět, co dělají „oni“ (tj. např. Hitler a spol.). Nikomu se to ještě nevyplatilo a přesto to tolik hlupáků zkouší znovu a znovu.

Jiří Dienstbier je, zdá se, nenapravitelný. V sobotním Právu píše, že poté, maďarská revoluce ukázala nemožnost násilné změny poměrů, dospěly české duchovní elity k tomu, že systém lze změnit jen zevnitř a nástrojem k tomu je komunistická strana. A toho se podjali Vaculík, Kundera, Liehm, Kosík a spousta dalších (samozřejmě také Dienstbier), kteří „postupně pronikli do státních institucí a do samotného aparátu KSČ“. K tomu je třeba podotknout: Za prvé, jde o typické zkrášlování minulosti. Ti lidé nevstupovali do KSČ jako uvědomělá páítá kolona proto, že to byl podle jejich nejhlubšího přesvědčení jediný možný nástroj ke změně poměrů, ale jedni z přesvědčení, druzí z kariérismu a nejčastěji bylo obojí smícháno k nerozpletení dohromady. Když se pak podstata „systému“ čím dál tím více obnažovala, potřebovali si udělat sami před sebou i před veřejností jakési alibi a usmyslili si tedy, že systém „změní zevnitř“. A za druhé, v roce 1968 se jim podařilo naprosto přesvědčivě dokázat, že systém zevnitř, s pomocí komunistické strany jako „nástroje“, taky změnit nejde.

Tamtéž v rozhovoru s A. Kramerem mluví předseda ODS Topolánek o „hrozbě návratu komunistů k moci“. To je poněkud zavádějící formulace, každý demagog mu na to odpoví, že minulost nelze opakovat, protože v Moskvě nesedí Stalin… atp. Jde o podíl komunistů k moci a v té souvislosti o snížení míry svobody ve společnosti, centralizaci, omezení svobody slova, nezávislosti soudů atp. O mnohé z toho usiluje ovšem už teď docela nepokrytě i sociální demokracie. Např. hned na druhé stránce premiér Paroubek hovoří o tom, že „soc. dem. a odbory jedno jsou“. Odbory a strana jedno jsou - tak tomu bylo od roku 1945. Ve svobodné společnosti mají být odbory apolitické, nemají se vázat na jednu politickou stranu.

Ministr Jandák odvolal ředitele památkových ústavů. Prý je to první krok v připravované reorganizaci památkové péče. Odvolán byl i generální ředitel Národního památkového ústavu, a to den poté, co byl jmenován. Po obsahové stránce si to netroufám hodnotit (zdá se, že se ministr zbavuje lidí, které do funkcí dosadil jeho předchůdce), technika je ovšem buď revoluční, nebo chaotická (jedno přitom nevylučuje druhé) a nevzbuzuje velkou důvěru. Zemanova vláda měla být podle svého lídra vládou sebevrahů. Bude tato (a asi i příští) Paroubkova vláda vládou sekyrářů?

Premiér Paropubek publikuje tentokrát v Lidových novinách. Mluví tam o hysterickém antikomunismu pravice, o vypjatých emocích a s nenapravitelným šarmem o prázdných ideologických žvástech. Jeho slovník je skoro totožný se slovníkem V. I. Lenina. Možná, že by do budoucna bylo možné zachránit trosky tiskové svobody, kdyby české noviny zavedly pravidelnou denní rubriku „Premiérův koutek“, kde by se premiér podle budoucího tiskového zákona vyjadřoval ke všemu, co mu jde na nervy. Jen se obávám, že by mu to nestačilo. Jeho apetit je větší.

Premiér Paroubek při každé příležitosti zdůrazňuje, že nechystá vládu s komunisty (rozuměj přímou účast komunistů ve vládě). Nevím, proč z nás dělá voly, z toho ho přece vůbec nikdo nepodezírá. Bude vládnout spolu s komunisty nikoli de jure, ale de facto na základě zákulisních dohod a pletich.

Nový trestní zákoník považuje nelegální odposlech nebo nelegální nahrávku skrytou kamerou za trestný čin. Za nelegální se považuje to, co se děje bez vědomí a souhlasu nahrávaných. Soudce nejvyššího soudu Šámal (jeden z autorů zákoníku) se zapřísahá, že se to netýká novinářů, kteří skrytou kamerou např. zaznamenají žádost úředníka o úplatek. Zbývá ještě, aby stejného názoru byli Paroubek s Filipem, až si po volbách nějakou opoziční smlouvou rozdělí moc.

Noviny se podrobně zabývají republikovým shromážděním Unie svobody, kde se Svatopluk Karásek neúspěšně pokoušel svrhnout stávajícího předsedu Němce. Neshledávám na tom nic zvlášť zajímavého. Je jedno, kdo bude předsedou Unie svobody. S Unií svobody je už dávno konec. Svou smrt měla zakódovanou už v době svého vzniku: tehdy šlo o pokus dosáhnout žádoucího cíle (kultivace ODS) nekorektními prostředky. To se nikdy nevyplácí. Ohrazuji se dnes pouze proti tomu, aby byl Svatopluk Karásek označován za kněze. Svatopluk Karásek je evangelický duchovní. Teď je Unie svobody ve stavu chcíplého zvířátka, které vzbuzuje dojem, že se ještě hýbe. Hýbe se proto, že ho zevnitř vyžírají hrobaříci.

David Rath opakuje paroubkovskou tezi o tom, že ODS ovládla všechny významné pozice ve státě kromě Poslanecké sněmovny, a pokud by získala většinu i tam, nebyla by síla, která by mohla vyvažovat její program. To skoro vyvolává dojem, jako by se ODS těch pozic domohla nikoli legálně, nýbrž nějakými úskoky. A dále: stačí stávající rudá většina v Poslanecké sněmovně, aby postupně všechny „významné pozice“ ODS odbourala a zajistila si politický monopol sama pro sebe. Což, dostane-li příležitost, nepochybně udělá.

V rozhovoru pro Právo řekl ministr Rath, že považuje ODS za téměř extremistickou stranu (současné vedení ODS je bohužel pro kritiku tohoto druhu snadný cíl). To je něco podobného, jako kdyby někdo řekl, že považuje dr. Ratha za téměř darebáka (což by ovšem nebylo úplně přesné).

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.