Po Poslanecké sněmovně bude mít nyní i Soudcovská unie etický kodex. Tam, kde jsou shromážděni lidé s citem pro etiku, by kodexy měly být zbytečné, tam, kde takoví nejsou, jsou zbytečné taky.

Předseda ODS Topolánek prý najel na novou předvolební strategii. Nesmí se mluvit o „reformě“ (aby se voliči nepolekali, „že to bude bolet“), ale jen o „změně“. V této souvislosti upozorňuji, že existuje osvědčené slovo „perestrojka“. Dostala se opravdu ODS za necelých patnáct let své existence tak daleko, jako nebožka KSSS za něco přes sedmdesát?

K „Černé knize“ ODS, soupisu hříchů ČSSD, se vyjádřil mj. Miroslav Macek: „Domnívám se však, že mnohem účinnější a pro voliče lákavější by byl kvalitní vlastní program, jeho přesvědčiví a důvěryhodní nositelé a jeho pozitivní vysvětlování." Miroslav Macek má úplně pravdu, v ODS vládne jakási podivná hádavá zarytost, a s tou nad Paroubkem určitě nevyhrajou.

Petr Uhl se v Právu vyjadřuje k osvobozujícímu rozsudku Okresního soudu (v Přerově?) nad Vladimírem Hučínem: „Bude záležet na tom, jak soud zproštění zdůvodní, zda to bude hodnověrné. Bylo by nešťastné, kdybychom osvobozující rozsudek hodnotili jako uznání jeho činnosti, přitakání násilí a protiprávním provokacím. Toto riziko tu je.“ Tomu nějak nerozumím. Buď je Hučín nevinný, nebo ne (buď se dopustil „protiprávních provokací“, nebo ne). O to jde, a ne o to, jak se tahle základní věc okecá.

ČSSD (přesněji řečeno premiér Paroubek) hodlá postavit do čela pražské kandidátky ministra Ratha. Ministr Rath je vzhledem ke své obrovité ctižádostivosti neřízená střela, ale Topolánek z něho a z jeho útočné a drzé agresivity bude mít určitě vrásky až na zádech. Z hlediska bezprostředních cílů (volby do PS) je to volba vyčůraně šikovná. Do budoucna by se ale Paroubkovi taky nemusela vyplatit.

Všechno ale zatím ještě není možné: premiér Paroubek zjevně zacouval ve věci zrušení lustračního zákona poté, co narazil na dosti energický odpor ve vlastní straně i u koaličních partnerů (proti se vyslovil mj. i úřadující předseda ČSSD Sobotka; to, že se v tak vážné věci najdou v ČSSD lidé, kteří s faktickým lídrem strany nesouhlasí, je jakýsi příznak normálnosti). Paroubek si zopakoval své „přece se točí“ (názor na nemorálnost lustračního zákona nemění, jen ho dá na jeden dva roky k ledu), komunistům tak jako tak ukázal vlídnou tvář (věc nepadla jeho vinou), o což mu zřejmě šlo, bude je v mnoha důležitých věcech ještě potřebovat. Nikde taky není řečeno, že by ve Sněmovně přes Paroubkovo couvnutí nemohlo zrušení zákona aspoň napoprvé projít (PS by pak nepochybně musela ještě čelit senátnímu a prezidentskému vetu). Není to však příliš pravděpodobné. Dojem z celé akce je mírně optimistický: přes velkou převahu ČSS a KSČM v Poslanecké sněmovně není ještě pořád možné úplně všechno.

Právo dnes nejprve doplnilo informaci o návštěvě tří českých senátorů a jednoho poslance v Sudetoněmeckém domě a pak dalo prostor posuzovateli z nejpovolanějších, totiž expředsedovi KSČM Grebeníčkovi (a jen jemu). Grebeníček prohlásil, že návštěva je skandální. Vidí v ní snahu hledat půl roku před volbami příznivce a podporu v kruzích, které „jdou proti duchu dobrých sousedských vztahů našich národů“. Bylo by třeba pana Grebeníčka upozornit, že vyhnaní sudetští Němci u nás nemají volební právo.

Jen se podařilo dr. Rathovi dostat pod kontrolu VZP, a už vyráží na nemocnice v regionech. Podle MfD on a skupina poslanců (v čele s předsedou KSČM Filipem) usilují uvázat vlastníky nemocnic k pojišťovnám (které teď má prakticky pod palcem) tím, že ministerstvo určí, co se v těch nemocnicích bude léčit a kolik na to od pojišťoven dostanou. Jak bude s těmi prostředky naloženo, bude na zodpovědnosti nemocnic a krajů. Budou existovat jen „neziskové“ nemocnice, respektive jen ty budou smět čerpat peníze ze zdravotního pojištění. Oponenti tvrdí, že jde o zestátnění zdravotnictví. Myslím, že se mýlí. Jde o to, transformovat české zdravotnictví v jeden obrovský koncern, jehož majitelem bude dr. Rath.

ODS se prý hodlá počínaje svým sjezdem celá prosvětlit. Chce před lidmi vystupovat jako vstřícná strana, která bude všechno trpělivě a jednoduše vysvětlovat (trpezlivo vysvetlovať, říkával kdysi Gustáv Husák). Má skončit kritika EU, protože ODS nechce být vnímána jako strana euroskeptiků. Vlk si tedy hodlá pomoučnit pracky a zjemnit hlásek, aby ho měl jako panímámy vlásek a kůzlátka ho pustila do světnice. Důležité není, aby ODS vystupovala před lidmi jako vstřícná strana, ale aby vstřícnou stranou opravdu byla, aby trpělivě a jednoduše nevysvětlovala očividné blbiny, jako např. nehorázný návrh nového systému penzijního pojištění, ale rozumné věci, a aby nejen přestala být vnímána jako strana euroskeptiků, ale aby se o to přičinila tím, že důkladně reviduje zamindrákovanou klausovsko-zahradilovskou doktrínu izolace od Evropy a civilizace.

Ředitelka VZP Musílková se rozhodla vzdát nerovný zápas s ministrem Rathem a premiérem Paroubkem. Oznámila, že k 1. lednu ze své funkce odstoupí. Jakkoli její rozhodnutí lidsky chápu, nepřipadá mi šťastné. Jednak tím dává nepřímo za pravdu „kriminalizující“ kritice jejího působení v pojišťovně (vrchní kontrolor Dryml poté, co ho ministr zdravotnictví „zbavil mlčenlivosti“, zveřejnil před novináři „mezivýsledky“ své kontroly ve VZP) a jednak dr. Rathovi by se v jeho úsilí o monopolizaci zdravotnictví ustupovat nemělo. Vůbec by se lidem jako dr. Rath nemělo ustupovat, i když je to jistě těžké. Rozhodnutí paní Musílkové předcházelo sezení (částečně inovované) Správní rady, které ve všech zásadních rozhodnutích (odvolání Musílkové, volba předsedy rady z lidí dr. Ratha a místopředsedy z ODS) skončilo patem. Rath pak ohlásil, že bude nutné změnit ještě tu část Rady, kterou nominuje Poslanecká sněmovna (zástupci „pacientů“). Rudá mašinerie by jistě prosadila takové personální obsazení, které by panu Rathovi vyhovovalo.

V Praze proběhla očekávaná odborářská demonstrace. Velmi silné zastoupení mají odboráři ve vládě: zúčastnili se Škromach, který tam dokonce dělal kravál, Sobotka, Křeček a Zaorálek. Podle předsedy ČMKOS Štěcha „všude ve světě musí politici brát ohled na mínění občanů“. Ve skutečnosti šlo o naorganizovanou akci postkomunistického odborového kolosu, která nevypovídá o názorech občanů, ale o názorech odborových bossů, jejichž organizace má dost peněz na to, aby si čas od času svezla do Prahy zjednanou početnou klaku. Transformace bolševických odborů byla v popřevratové době zmeškána, místo toho proběhlo jen jakési překabátění. Europoslanec Falbr na demonstraci prohlásil: „My nemůžeme konkurovat Asii tím, že půjdeme na její standardy.“ Zajímalo by mne, jak podle Falbra můžeme Asii konkurovat. Totiž jak jinak,než že se pořádně uskrovníme. Odbory u nás (a ostatně všude v Evropě) ovšem nejsou na uskrovňování, nýbrž na rozhazování. Na rozdíl od paní Bendové (viz dnešní MfD) nejsem schopen brát akce českých odborů jako spontánní výron vůle lidu – jen jako projev nestydaté politické manipulace.

Ke kongresu ODS ještě jedna poznámka: předseda Topolánek se obul do zastánců velké koalice emocionálním výlevem, z něhož vlastně není ani pořádně jasné, koho měl osobně na mysli. Přitom pracovat pro velkou koalici je pro ODS v tuto chvíli nebezpečné a nesmyslné a dá se to zdůvodnit docela klidně a racionálně. Jednak velká koalice bývá východiskem z nouze a čas o ní uvažovat je až tehdy, když k tomu její potenciální účastníky nutí volební výsledek. Za druhé a hlavně, v naší nynější situaci je krajně nepravděpodobné, že by si ČSSD pak nemohla při každém důležitém hlasování vybírat mezi ODS a komunisty, s nimiž by rovněž byla schopná vytvořit většinu. Pokud by ovšem ČSSD nebyla schopná vytvořit většinu s komunisty, znamená to, že většinu má ODS s KDU-ČSL. Nic z toho Topolánek na kongresu neřekl, ačkoli aspoň to druhé dobře ví, protože to poměrně jasně zformuloval v rozhovoru pro dnešní Lidové noviny.

Přitom se nad předsedou Topolánkem stahují černá mračna: předsednictvo ČSSD požehnalo Paroubkovi nápad nasadit proti němu na čele pražské kandidátky dr. Ratha. S jeho agresivní drzostí bude mít pomalý předseda ODS plné ruce práce.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.