Ministerstvo životního prostředí připravuje pod vedením EU ekologickou daňovou reformu. Odstupňovanou ekologickou daní budou zatížena všechna dostupná topiva a auta s nadměrnou spotřebou paliva. Snad by měla být EU upozorněna, že přechod z uhlí na plyn a z auta s větší spotřebou (Škoda 105) na nejnovější model Peugeota nebo Mazdy je pro českého důchodce jakýsi problém. Existuje ovšem levné a technicky nenáročné řešení: euthanasie. Jen ho bude nutné o nutnosti jeho aplikace přesvědčit. Jaký úkol pro bratra Ambrozka a jeho ministerstvo!

Poměry v Polsku mohou v lecčems naznačovat, jak se bude vyvíjet politická situace u nás, až se dostane k moci ČSSD, podporovaná z pozadí komunisty. V Poznani policie rozehnala demonstraci homosexuálů a lesbiček. Magistrát ji předtím nepovolil, prý z bezpečnostních důvodů. Podle vládnoucí strany PiS mají politici stát na stráži veřejné morálky (bolševici byli taky vždycky velmi mravní, pohled na obnažené ženské poprsí jim způsoboval žaludeční křeče, kromě toho měli pocit, že to odvádí pracující od plnění denních povinností). Mladí přívrženci extrémně katolické Ligy polských rodin, kteří podporují PiS, jak by řekl pan Paroubek, „napříč spektrem“, se vyjadřovali jasněji, volali mj. „uděláme s vámi to, co Hitler s Židy“ a „teplí do plynu“. Paroubkovi a komunistům ovšem homosexuálové vadit nebudou, ti by zase sáhli k pendrekům, kdyby nějakou demonstraci (např. za navrácení Svatovítské katedrály) uspořádali katolíci. Obsah rozličný, metody a cíle totožné.

Petr Uhl neuspěl se žalobou na komunistického europoslance Ransdorfa. Obvinil ho ze zpochybňování holocaustu, protože odmítl označovat romský tábor v Letech za koncentrák. Historický ústav ČAV ovšem Ransdorfovo tvrzení v podstatě potvrdil. Pokud chce být Petr Uhl důsledný, měl by teď ještě zažalovat Historický ústav. Žaloba je nesmyslná, jednak nešlo o zpochybňování holocaustu, ale o jeden konkrétní případ, o takových jednotlivostech se musí mluvit věcně a svobodně a ne mlátit oponenty po hlavě paragrafy. A za druhé, i když tábor v Letech nebyl přímo koncentrák, je to hanebná věc, za níž je třeba se stydět.

Ve svém nabitém nedělním programu si pan prezident udělal čas i na VyVolené. Pan prezident je snob, přitahují ho věci spojené s velikou publicitou. Ve skutečnosti by podobné pořady měly být „hluboce pod prahem jeho vnímání“, nebo jak to kdysi říkával.

V nedělním Duelu v ČT se Miroslav Kalousek a Vojtěch Filip navzájem vyzývali k omlouvání. Kalousek argumentoval tím, že se lidovci už omluvili za Plojhara a komunisté by měli udělat totéž za Gottwalda. Filip se ovšem za Gottwalda omlouvat nemůže, jednak se mu nechce a jednak by rázem přišel přinejmenším o polovinu voličů. Nehodlá proto „někoho jakoby okamžitě hodit přes palubu“, ostatně lidovecká omluva byla nedostatečná, Plojhar nebyl přece sám. Pan Filip by si zasloužil palmu drzosti. Jednak nemá co být v této věci arbitrem, a jednak, také Klement Gottwald měl daleko do osamělého běžce, navíc Plojhar byl vzhledem kle Klémovi jen ubohý poskok. Spor, v němž na sebe účastníci navzájem halekají „koukejte se omluvit“, je ovšem idiotský, slušný člověk se omlouvá sám od sebe a vynucená omluva nemá žádný smysl.

Zdá se, že premiéru Paroubkovi se daří dávat postupně dohromady vládní panoptikum, jaké tu od pádu minulého režimu ještě nebylo. A veřejnost mu zřejmě přeje. Jako nejúspěšnějšího muže české politiky vyhodnotila (podle agentury STEM) ministra kultury Jandáka. Pan ministr zatím ještě neměl příležitost, aby něco pokazil (je otázka, může-li u nás ministr kultury vůbec něco pokazit) a jako úspěšný komik sedí veřejnému vkusu, řečeno jeho vlastními slovy, jako prdel na hrnec.

V Lidových novinách se dělí se čtenáři o čtenářský zážitek z LN premiér Paroubek. LN se mu zjevně nelíbí. Bylo by velmi smutné, kdyby se nějaké noviny úřadujícímu ministerskému předsedovi líbily. Myslím, že by si politici měli založit vlastní noviny, kde by ti z nich, co umějí psát, průběžně hodnotili stav českého tisku. Bylo by to zábavné.

Ministr Rath držel ve Sněmovně osmdesátiminutovou filipiku proti VZP, ředitelce Musílkové a ODS. Když skončil, označil člověk nejpovolanější, totiž premiér Paroubek, jeho výkon za brilantní a položil přítomným řečnickou otázku: „Jsem zvědav, jestli někdo najde tu odvahu a drzost“ obhajovat VZP. Nato si premiérovi kamarádi z KSČM vyžádali čas na schůzi klubu (aby snad přece jen někdo tu drzost neměl) a nezbylo než schůzi přerušit. Lidovci zřejmě Rathův návrh na zřízení poslanecké komise, která by měla vyšetřit vazby politiků na VZP, nepodpoří. To je jedno, schválí ho rudá hlasovací mašinérie, která už zatím stihla přehlasovat senátní veto církevního zákona. Paroubek ohlásil přípravu tiskového zákona (prý podle rakouského zoru, obávám se, že půjde o rakouský vzor z roku 1849 z dílny ministra Bacha) a zrušení lustračního zákona. Všechno s komunisty bez problémů schválí. Pokud jde o tiskový zákon, je ještě jakási naděje, že by mohl zasáhnout Ústavní soud, ale Paroubkovi komunističtí spojenci už dávno prosazují omezení jeho kompetencí. Jsem přesvědčen, že za těchto okolností nemají už lidovci ani US ve vládě nic pohledávat. Paroubek najel otevřeně na Zemanův model: vydírání nekomunistických stran spojenectvím s komunisty. Těm teď nezbývá než dokázat, že model je chybný a že se vydírat nenechají. Samozřejmě za tu cenu, že Paroubek s komunisty prosadí ještě leccos.

Komunisté navrhovali v PS (populisticky, jak je jejich zvykem) zákaz či aspoň omezení reklamy na alkohol (pokud jsem dobře rozuměl zprávě v LN, tedy i na pivo). Prý reklama podporuje alkoholismus u dětí. Považuji za hovadinu svádět demoralizaci české společnosti na reklamu. Reklama na alkohol tu byla i za totáče. A navíc: chcete snad zavést prohibici? A na co se konstruktéři lepších zítřků vrhnou, až zmůžou hydru alkoholu? Na sex? To už tu taky bylo (a taky za totáče): morálce národa to nijak neprospělo.

Lidové noviny dostaly (na vlastních stránkách) spucunk od premiéra, a hned den nato píše pan Jaroslav Plesl, hlavní objekt Paroubkovy pozornosti, ve svém sloupku o tom, za co si pan Paroubek zaslouží pochvalu. To se nedělá, i kdyby to byla pravda.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání udělila třináctimilionové pokuty Primě a Nově za reality show. Znovu opakuji, nemohu se zbavit podezření, že Rada funguje jako politický nástroj: obě televize si nemohou dovolit programy tohoto typu nevysílat (stojí a padají se sledovaností). Ty pořady se nedají uhlídat tak, aby neposkytovaly falešným mravokárcům záminku k postihům (důvod, že soutěžící dostala úkol krást soupeřům svršky a jako odměnu za úspěšnost dostávala alkohol a cigarety, což může mít devastační účinky na morálku mládeže, mi připadá velmi ubohý). Není to náhodou tak, že zpolitizovaná rada přimhouří očka, když jí zpravodajské a publicistické pořady obou stanic půjdou na ruku? To by bylo opravdu šikovně vymyšleno.

Jiří Paroubek se vyslovil pro podporu komunistického návrhu na zrušení lustračního zákona. Návrh podala při projednávání antidiskriminačního zákona poslankyně KSČM Rujbrová. Podle Paroubka za prvé zákon už splnil svou roli, ochránil v prvních letech po převratu demokratické instituce před vlivem agentů StB a dnes je nadbytečný, za druhé je založen na principu kolektivní viny a nepostihl ani všechny špičky komunistického režimu, například bývalé ministry komunistických vlád. Obě tvrzení jsou v podivném rozporu, je cynické tvrdit, že něco, co je postavené na principu kolektivní viny, už splnilo svou roli (tj. bylo to kdysi užitečné, ale teď to už užitečné není): není to první případ, kdy je zjevné, že panu premiérovi je jedno, co plácne. Za druhé, tvrzení o kolektivní vině by bylo v pořádku jenom tenkrát, kdyby se dotyční byli jako agenti rovnou narodili. Ačkoli mnozí z nich vzbuzují tento dojem, je to dojem nesprávný: všichni se dali naverbovat v době, kdy už byli plnoletí. Málokdo z nich to dělal upřímně, rád a bez donucení (o jednom bych věděl, ale soud prohlásil, že je v tom nevinně, a tak si jeho jméno nechám pro sebe), většina z nich totiž dobře věděla, že se to dělat nemá. Drtivá většina obyvatel téhle země to ovšem nedělala a velmi mnoho lidí to odmítlo dělat, přestože je do toho nutili. Že je zákon nadbytečný, o tom pochybuji, zejména nevyšší vládní a sociálnědemokratická patra působí na bývalé agenty jako mucholapka. Předseda KSČM Filip (člověk jistě povolaný, aby se k věci vyjádřil) považuje zákon za vadný proto, že neříká, co ti lidé dělali, ale kde byli evidováni. Postupovalo se takhle ohleduplně po roce 1945 vůči agentům gestapa? Navíc komunistickým agentům nehrozí špagát, nýbrž jen to, že přijdou o základní lidské právo zastávat místo šéfa úřadu vlády ČR. Předseda KDU-ČSL se k věci vyjádřil v tom smyslu, že si ČSSD bude muset vybrat, zda chce „v dlouhodobé perspektivě“ spolupracovat s křesťanskými demokraty nebo s estébáky, Paroubek mu připomněl, že ČSL byla 40 let součástí komunistického systému a první polistopadový předseda ČSL byl agentem StB. To je, jako kdyby někdo Paroubkovi řekl, že sociální demokraté na jaře 1948 horlivě nalezli do KSČ. Ve skutečnosti obě strany byly komunisty brutálně zničeny a to, co zbylo, byla jen prázdná štafáž jednou v rámci KSČ, po druhé formálně mimo ni, ozdobená několika zrůdami (Fierlinger, Plojhar ad.) Paroubkův argument je nestydatá demagogie. Jiná věc je, co vlastně bratr Kalousek zamýšlí: pokud sociální demokraté společně s komunisty odmávají zrušení lustračního zákona, měl by to být dostatečný důvod pro odchod z koalice nikoli „v dlouhodobé perspektivě“, ale ihned. Paroubkovi by to bylo před hlasováním o státním rozpočtu přece jen trochu nepříjemné a navíc ČSSD není úplně jednotná (proti zrušení zákona je např. úřadující předseda strany Sobotka). Pokud se KDU-ČSL jasně a bez jakéhokoli ale zašprajcuje, povzbudí tím i těch pár lidí v ČSSD, kteří se zrušením zákona nesouhlasí (stačí 11 absencí a zrušení neprojde). Podle místopředsedy ODS Langra prý Paroubkova snaha pochází z toho, že se v okruhu premiéra pohybují lidé s vazbami na bývalou StB. Takový argument spíš celou záležitost zatemňuje a mění ji v prestižní spor mezi dvěma partajemi. Paroubek ve skutečnosti potřebuje rudému čertovi upsat aspoň kus duše za podporu, kterou mu čert dosud poskytl a zřejmě i napříště bude poskytovat. Pokud to KDU-ČSL a zvěčnělá US-DEU snesou, potvrdí tak zemanovsko-paroubkovskou tezi, že sociální demokraté mohou používat spolupráce s komunisty jako nástroj vydírání vůči nekomunistickým stranám.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.