Vojenský pilot Bryks, účastník zahraničního odboje a vězeň komunistického režimu (zemřel v roce 1957 v komunistickém lágru), nebyl dosud plně rehabilitován. Rehabilitační soud mu totiž v roce 1991 potvrdil trest za zběhnutí v roce 1949 (!!). Co to proboha znamená?

Dr. Rath jde tvrdě po ředitelce VZP Musílkové. Má prý dny, nanejvýš týdny k zastavení zadluženosti VZP. Za těchto okolností bych, být ředitelkou Musílkovou, odstoupil. Je lepší odejít sám než být potupně vyhozen. Rath se jí sice asi sám zbavit nemůže (rozhoduje o tom vláda), ale za těchto okolností si jistě prosadí svou. Aby zdravotnictví fungovalo jinak než jako státem řízená mašinerie, měla by ovšem VZP mít jakousi autonomii. Rathovi jde jen o návrat k monopolizaci bolševického typu.

Předseda KDU-ČSL Kalousek láká ke kandidatuře do Poslanecké sněmovny někdejší hvězdu pop-music Marii Rottrovou. Vypadá to, jako by se s Paroubkem trumfovali v laciném populismu. KDU-ČSL na tom není dobře, vsadila na Topolánka a zdá se, že se sekla. Přijde nakonec na řadu i cirkus Berousek a jeho cvičení medvědi?

Podle CVVM na „žebříčku popularity“ předstihl ministr kultury Jandák premiéra Paroubka, který ztratil 4%. Na žebříčcích tohoto typu houby záleží, ale možná, že výsledek signalizuje jakousi nespokojenost veřejnosti s Paroubkovým protežováním dr. Ratha a se způsobem, jak Rath a Paroubek jednali s prezidentem. Pokud ano, projevila česká veřejnost jakýsi cit pro slušnost. Pozoruhodné je, že Klaus žebříček vede s podporou 65%, ale tuto důvěru má jako osoba. Prezident jako instituce se podle téže agentury těší podpoře 71%. To je divné: dá se soudit, že podle respondentů Klausovi zbývá ještě 6%, aby dorostl svému úřadu. Novopečený předseda KSČM Filip si jen tou volbou pomohl o 5% a těší se důvěře čtvrtiny populace. Mladá fronta Dnes se ho pokouší kompromitovat poukazem na to, že zaměstnává bývalého estébáka. To je ale pro přívržence pana Filipa spíš doporučení.

Proběhla další kapitola v nikdy nekončícím procesu integrace pravice. Kasl a Zieleniec se dohodli, že utvoří společnou stranu pod názvem SNK-ED (pod touto značkou společně kandidovali do Evropského parlamentu a získali 11 procent hlasů). Zieleniec bude ve straně jedničkou, Kasl dvojkou. Před oběma chlapíky stojí nyní velmi náročný úkol: přesvědčit 72% lidí, aby k volbám vůbec nechodili (tolik voličů ignorovalo volby do EP). Pak budou mít šanci na slušný výsledek. Věřím, že se to pp. Kaslovi a Zieleniecovi povede a držím jim palce.

V souvislosti s „etickým kodexem poslance“ hodlá předseda PS Zaotrálek prosadit, aby lobbisté byli v parlamentu označeni visačkou s fotografií a písmenem L. To vyvolává dosti neblahé asociace, navíc jak se pozná lobbista od nelobbisty, kdo bude mít na starost kádrování? Budou jako lobbisté označeni taky ekologičtí kverulanti? Měli by, jen by ta cedulka v jejich případě měla být zelená. Pokus nahradit morálku různými výnosy je směšný, neúčinný a inspirovaný naší nevábnou minulostí.

Premiér Paroubek se vyjádřil pozoruhodným způsobem k senátnímu návrhu novely trestního zákona, která obsahuje zákaz propagace komunismu. Prý je to největší nesmysl, který je možno udělat, protože komunisty zažene zase do jednoho šiku a společnost to rozdělí. Nejsem přítelem toho zákona, ale to, co namítá pan premiér, je taky dosti velká hovadina. Ať si nedělá iluze, komunisté v podstatných záležitostech pořád v jednom šiku jsou, nikdo je do něj nemusí zahánět. A je rovněž hezké, že se premiér tak pěkně hlásí k strategii spojit komunisty s nekomunisty do jednoho šiku. Je to oživení projektu Národní fronty z roku 1945, rozdíl je jen v tom, že tenkrát to bylo aspoň částečně vynucené řešení, dnes to sociální demokraté organizují zcela dobrovolně.

Obvodní konference ČSSD na Praze 13, jíž se zúčastnil i Miloš Zeman, nasadila Paroubkovi do pražské kandidátky řadu kukaččích vajec, exministra Kavana, exvicepremiéra Lánského, kterého musel kdysi sám Zeman vyhodit pro neschopnost, a Miroslava Šloufa, který byl schopný až moc a podle toho vypadá jeho image. Paroubek se zjevně vzpírá, je otázka, jak si s nimi poradí. Je to dost zásadní věc: pokud se neprosadí, bude mít ve straně problémy a strana bude mít problémy ve volbách.

Skandál kolem Pozemkového fondu a ministra Zgarby nabývá takových rozměrů, že se premiér Paroubek zjevně chystá Zgarbu obětovat. Bylo by nespravedlivé nevidět, že odpovědnost jde napříč politickými stranami. Nápad nakupovat půdu jako zemědělskou a prodávat ji jako stavební parcely je přitom jednoduchý jako Kolumbovo vejce: připomíná proměnu vody ve víno v Káni galilejské, jenže doba zázraků už minula a pan ministr má do Ježíše dosti daleko.

Kravalisté ve Francii se soustřeďují na symboly státní moci: nemocnice, kostely a školy. Je to příznačné. Nechápu, co se změní, když se jim poskytne větší sociální zázemí. Podle francouzského ministerského předsedy musí stát zlepšit situaci obyvatel problémových čtvrtí, sužovaných nezaměstnaností, špatným školstvím a dalšími problémy - jenže ty lidi vede zjevně nezřízená nenávist ke všemu evropskému. Mají úplně jiný žebříček hodnot než my, a přijít na to, co s tím dělat, nebude vůbec jednoduché. Představa, že když se do nich vrazí další peníze, přizpůsobí se, je příliš jednoduchá a zjevně nefunguje. Je vůbec jejich „integrace“ možná? A jak se zabrání vzniku ghett, jsou ghetta opravdu jen sociálním problémem, nevznikají tak, že ti lidé drží při sobě a že na tom navíc až do určitého okamžiku není nic špatného? Že zakazovat jim to by omezovalo jejich svobodu? Navíc není to tak, že když se do určité lokality přistěhuje jisté množství imigrantů, stěhují se starousedlíci rychle pryč? „Rázná řešení“, jak si je představují jednodušší mozky, jsou zase neproveditelná, protože se stejnou, ba větší měrou dotknou i většinové populace. Přesto je v tuto chvíli klíčová záležitost, aby stát dokázal, že je schopen se bránit a prosadit. Daniel Cohn-Bendit oplývá sympatiemi k výtržníkům, ale podléhá určitému klamu: ať už byli revolucionáři jeho typu v šedesátých a sedmdesátých letech jacíkoli, nezapalovali školy, kostely a nemocnice. V MfD zase píší „ministr, sám syn imigranta“, přičemž jde o imigranta z Maďarska. To je dobré, mezi Maďarskem a Marokem není žádný rozdíl, asi proto, že obě země začínají na „m“.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.