CVVM nyní zveřejnilo průzkum, týkající se toho, jak veřejnost hodnotí politické strany a instituce. Respondenti je známkovali jako ve škole, od jedničky do pětky. Na prvním místě skončil ombudsman (má výhodu, nezanedbatelná část lidí ho není schopna oznámkovat, a ty, co o něm vědí, nerozčiluje) a prezident (nezanedbatelnou roli tu hraje posvátnost úřadu). Je třeba podotknout, že i ti oba si ve srovnání s minulostí pohoršili. Základní poznatek, který z průzkumu vyplývá, je: poměr veřejnosti k politickým institucím všeobecně je ve srovnání s rokem 1996 (z té doby pocházejí první výsledky) vysloveně škarohlídský, nespokojenost veřejnosti s politikou výrazně vzrostla.

Pozoruhodné je zejména hodnocení parlamentních politických stran. Jejich pořadí je (od nejlepšího k nejhoršímu): ČSSD, KSČM, TOP09, ODS a na posledním místě Věci veřejné, ty dostaly čtyřku s velikánským mínus a jsou očividně tak říkajíc mimo hru.

Úspěch komunistů v průzkumu je nepřehlédnutelný. Jistě, je třeba uvážit další okolnosti: v červnovém průzkumu CVVM ohledně volebních preferencí je pořadí jiné: ČSSD, za ní s velkou ztrátou ODS, na třetím místě s nezanedbatelnou ztrátou TOP09, těsně sledovaná komunisty. Z toho by se zdálo plynout, že někteří lidé volí strany, kterých si nijak zvlášť neváží. Také je třeba vzít v úvahu, že hodnocení komunistů při „známkování“ se v průběhu několika let nijak výrazně nezlepšuje, zůstává stabilní (jenomže ostatní strany si spíš pohoršily, ODS dokonce výrazně). Výsledky průzkumu by se tedy neměly přeceňovat.

Neměly by se však ani bagatelizovat. Zvlášť když vezmeme v úvahu výsledky průzkumu Factum Invenio (jde o volby do PS), kde KSČM dýchá na záda druhé ODS.

Zdá se tedy, že KSČM se v očích veřejnosti „normalizuje“. Lidé ji berou jako jednu ze stran, rovnocennou s ostatními. A nemůžeme se divit: v roce 1990 nebyla komunistická stran sice zakázána, ale z pochopitelných důvodů nebyla přijata jako rovnocenný partner do soutěže politických stran. Octla se v ambivalentním postavení tolerovaného párii, který se sice politické soutěže může zúčastnit, ale i když o jeho hlasy stojí kdekdo, nikdo s ním nepůjde do registrovaného partnerství. Mimořádně vyčůraná je zejména politika ČSSD, která cítí jakousi spřízněnost s komunisty (je to ovšem spřízněnost pudlíka s vlkem, i když dost zesláblým a vypelichaným) a je ochotna jít s komunisty do otevřené koalice – klade si ovšem podmínky, které jsou pro komunisty nepřijatelné, protože by přišli o voliče.

Je zcela zjevné, že politika, zvolená Havlem a spol. v roce 1990, je natrvalo neudržitelná. Zároveň je zjevné, že zakázat dnes stranu s 15% podporou je v podstatě nemožné. Nezbývá tedy, než vzít na vědomí, že tento jurský park v české politice bude čím dál tím víc brán jako její organická a plnoprávná součást, a budou ho tak brát voliči, ne politici. Lidé jsou nespokojeni, to je z průzkumu zjevné: touží po opozici – a je iluze si myslit, že pokud nebude po ruce opozice důvěryhodná, nebude řada z nich volit opozici nedůvěryhodnou.

Lidovky.cz 16. srpna 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.