Mirek Topolánek navrhl Jiřímu Paroubkovi „seriozní diskusi o zahraničních prioritách, které překračují jedno funkční období“. Ke schůzce podle Mladé fronty Dnes opravdu dojde a má se jednat i o podmínkách sociálně demokratické tolerance vládě během českého předsednictví v EU, což předseda ČSSD premiérovi před časem nabídl.

Topolánkova vyjednávací pozice není dvakrát dobrá: koalice v současné době mohutně eroduje. Proto si Paroubek dal pro toleranci vlády tvrdé podmínky: rychlé schválení Lisabonské smlouvy, odklad jednání o radaru a přijetí zákona zakazujícího privatizaci zdravotnických zařízení. Pokud vláda na něco podobného přistoupí, ztratí věrohodnost a změní se v oškubanou slepici: rychlé schválení Lisabonské smlouvy by znamenalo nejen důkladnou revizi již přijatého rozhodnutí o tom, že napřed má ústavnost smlouvy posoudit Ústavní soud, ale taky souhlas s momentální poněkud nemravnou strategií EU: dostat rychlým schválením smlouvy ve všech zbývajících zemích Irsko do izolace a pod tlak. Jakkoli je irské rozhodnutí nešťastné, bylo učiněno zcela legitimním způsobem, a pokud se v Unii zavede takovéhle zacházení s malými zeměmi, budeme příště na řadě třeba my. Odložit jednání o radaru znamená rezignovat na základní bezpečnostní zájmy České republiky. Zákon o zákazu privatizace zdravotnických zařízení znamená důkaz, že vláda není schopná ustát nepopulární, ale potřebné kroky (zdravotní reforma), a že je tedy k ničemu. Stručně řečeno, Paroubek chce od Topolánka úpis, podpepsaný krví, kterým se zříká své politické duše.

To, o čem by se taky mělo jednat, a co je protiváhou těchto ústupků, je Paroubkova tolerance Topolánkovy vlády po dobu českého předsednictví v unii s tím, že poté obě strany svou vahou v parlamentu prosadí konaní předčasných voleb.

Ten, kdo se upíše čertu, se obvykle upne na to, co tím získá: lhůtu, po kterou bude moci nerušeně vládnout. Jenže: za prvé, čert je bytost záludná, a jak se už jednou (při vyjednávání po volbách 2006) ukázalo, dají se od něho čekat jen podrazy: výsledkem jednání byl tehdy rozvrat v KDU-ČSL a vznik fenoménu Čunek. Navíc výhoda, která se získá, je velmi smrtelná: idyla skončí, vláda a ODS na ní nic nezíská, čert přijde s úpisem a odnese Topolánka do politického podsvětí: tam je, jak známo, jen pláč a skřípění zubů.

Je premiér opravdu ochoten strčit znovu hlavu do téhož chomoutu jako v létě 2006? Myslí si, že to bude malým koaličním partnerům imponovat a že to vyřeší jeho problémy ve vlastní straně? Jediné, co může dát do hry a co má šanci, je existence této vlády, a to teď, dokud jeho oponenti nejsou ještě připraveni na převzetí moci.

lidovky.cz, 19.6.2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.