Politická situace je, jako vždycky v krizi, nejistá a vratká. Je pravděpodobné, že v podzimních volbách získají v Poslanecké sněmovně většinu postkomunistické strany (KSČM a ČSSD), a i když si ještě netroufnou vytvořit koalici (pro sociální demokraty to ostatně není výhodné, nejraději by vládli co nejvíce sami), v zásadních věcech se bez problémů shodnou. Opozice to bude mít těžké.

Bezprostředně po listopadu 1989 byly, ještě ve spolupráci „pravdy a lásky“ a „neviditelné ruky trhu“, vytvořeny základy liberálního a demokratického politického systému, jaký tato země dosud nepoznala. Jistěže měl chyby – chyby nemají jen totalitní režimy (to jest takové chyby, o nichž by se smělo mluvit). V průběhu dalších desetiletí byly učiněny četné pokusy ho narušit a zbourat, od různých nestydatých návrhů na změnu volebního systému z dílny ODS a ČSSD až po průběžné pokusy přistřihnout křidélka svobodě slova. Je třeba s uspokojením konstatovat, že vesměs neuspěly.

Paroubek a jeho garnitura se zdá být ve snaze o perestrojku tohoto systému zatím nejdůslednější. Je to dáno i osobními kvalitami lídra: pokud jde o důslednost a úpornost, nemá Jiří Paroubek na současné politické scéně konkurenta.

Není divu, že v takové situaci se projevují signály politického defétismu. Šíří se zprávy o tom, že exponovaní úředníci ministerstva zahraničí, které by pan Zaorálek, až se zmocní otěží, nejspíš nechal porazit a upéci, se chystají k odletu do zemí s teplejším politickým klimatem. Obyčejný čičmunda, sledující nebe vysoké politiky, z toho rojení usoudí, že se neodvratně blíží politická zima.

A nejde jen o to. Něco podobného lze sledovat i mezi špičkovými politiky vládní koalice. Odchod z politiky naznačil Miroslav Kalousek. Je to odchod podmíněný, možná se pokusí iniciovat novou pravicovou stranu. Nebylo by to lehké, ale na rozdíl od těch, kteří se o to po listopadu 1989 pokoušeli, pan Kalousek má tu výhodu, že není jurodivý cvok. K odchodu se chystají (v případě porážky ODS, a ta je bohužel pravděpodobná) ministři Langer a Říman. A něco podobného naznačil i premiér Topolánek: pokud se do PS dostanou jen ODS, ČSSD a KSČM a ODS nebude nejsilnější, skončí s politikou.

K tomu je třeba říci: je velmi pravděpodobné, že ČSSD vyhraje. Není vyloučeno, že se malé strany nedostanou do parlamentu, je to věc jejich nezměrné indolence. Pokud bude duu KSČM – ČSSD čelit benešovská (rozuměj klausovská) ODS, pravicová formou a cynická obsahem, můžeme se my, voliči, právem cítit zrazeni a opuštěni. Chce snad nynější vedení ODS potvrdit oprávněnost toho, co píší příslušníci hradní novinářské lobby, totiž že problém ODS je v tom, že původní idealisté typu Miroslava Macka byli nahrazeni cynickými manažery se špičatými botami, jimž jde jen o vlastní prospěch? Vlna kapitulantství, která se v ODS šíří, je nedůstojná a směšná. Prohrávat patří k životu. Naučte se prohrávat. Vlast to potřebuje.

lidovky.cz 5. května 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.