V létě, krátce po svém nástupu do funkce, byl premiér Paroubek konfrontován s nepříjemností zvanou Czech Tek. Koná se už několik let pravidelně na pronajatých pozemcích i v jejich nepronajatém sousedství. Účastní se jí několik tisíc lidí, kteří skoro týden dělají v jednom kuse nesnesitelný kravál a nepořádek. Protože naše vlast je poměrně hustě osídlena, odnese to vždycky přinejmenším jedna vesnice, která je v dosahu baterií zesilovačů a reproduktorů. Její obyvatelé zkusí tou dobou jako zvířata. Předloni se policie ČR konečně rozhoupala k zásahu, bohužel až ve chvíli, kdy megaakce skončila. To jí příliš nepřidalo na pověsti ochránce slabých a trpících. Premiér se rozhodl, že se na zjednání pořádku vyprofiluje a pořídí si pověst muže činu. Dal najevo svou politickou vůli, instruoval ministra vnitra a odjel na dovolenou.

Zásahu se zúčastnilo skoro tolik policistů, kolik bylo technařů. Oba tábory nejprve ruku v ruce úspěšně na několik hodin zablokovaly (na počátku víkendu a v nesnesitelném vedru) dálnici Praha – Rozvadov. Pak se rozpoutala bitva u Tachova, jakási replika té husitské. Byla dlouho nerozhodná, nakonec se policii s vypětím všech sil a s pomocí průtrže mračen podařilo kraválisty zpacifikovat.

Několikatisícový dav, zčásti rozparáděný alkoholem a občas i něčím účinnějším, nelze rozehnat bez zranění na obou stranách barikády. Policie si nejspíš nepočínala vždycky zcela profesionálně (rozháněné je třeba brát odosobněně, jako přírodní katastrofu, nikoli jako třídního nepřítele). A tak došlo k historickému setkání: ve vášnivém protestu proti policejní brutalitě na nevinném mládí se poprvé a asi taky naposled spojila Pravda a Láska s Neviditelnou rukou trhu. Akce byla uchopena jako opakovaný Sedmnáctý listopad. Technaři se vzpamatovali z nářezu, pochopili, že Česká republika je pro ně zaslíbenou zemí a mají je tu rádi (na rozdíl od kapitalistického Západu, kde jim podobné radovánky netrpí) a chvíli to vypadalo, že se celý Czech Tek přestěhuje do pražských ulic.

Pak se premiér vrátil z dovolené, prohlásil, že tu věc podcenil, a aby v sebekritice nebyl sám, vymáchal v ní taky ministra vnitra. Štěstěna stála při něm, byla půlka léta a rozruch postupně utichal, aniž by pošramotil jeho popularitu a preference ČSSD.

Teď zažíváme jakousi malou recidivu: Inspekce Ministerstva vnitra přešetřila zákrok čtyřech policistů proti jednomu z účastníků, který kdosi zachytil na videu a vysílal se pak mnohokrát na všech televizních kanálech. Došla k závěru, že policisté jednali přiměřeně. Závěr příliš neladí s tím, co je na videozáznamu vidět. Zvedla se vlna mediální nevole.

Nato premiér (v Partii na Primě) prohlásil: „Těžko chápu, že ten zákrok, který jsem viděl a který osobně považuji za nepřiměřený, potrestán nebyl.“ Chce slyšet, jak k němu Inspekce MV došla, a vyzývá poškozeného, aby se obrátil na státní zastupitelství: „zařídíme právní pomoc v jeho prospěch, pokud do těch věcí vstoupí.“ Poškozenému se příliš nechce, možná nemá úplně čisté svědomí.

Na premiérově vystoupení je pozoruhodný jednak pluralis majestaticus, jednak rozhodnutí navalit se celou svou autoritou do záležitosti, která by měla být posouzena věcně a nestranně (např. videozáznam pořízený s ohledem na jeho mediální atraktivitu není vyčerpávajícím důkazem). Ale hlavně, premiér měl od počátku v zásadě dvě možnosti:

Buď pojmout rozehnání Czech Tek jako zásadní Akci s velkým A, a pak si za ní stát včetně jakési loajality k podřízeným, které svou rozhodností ovlivnil,
nebo celou záležitost přenechat kompetentním, tj. Ministerstvu vnitra a Policii ČR s tím, že když to zvořou, bude pak on mít volné ruce.

Jiří Paroubek zvolil třetí cestu a dělá obojí najednou. Tento výkon politické ekvilibristiky si zaslouží zvláštního uznání, a proto mu Události jako malou předvánoční pozornost udělují bobříka vyčůranosti za měsíc prosinec 2005. A věříme, že to není naposledy.

13. prosince 2005

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.