Vláda ve středu rozhodla, že přijme během následujících dvou let 1500 uprchlíků z uprchlických táborů v unijních zemích (Itálie, Řecko) a z táborů v Sýrii, Jordánsku a na kurdských územích Iráku (těch, co jsou mimo EU, má být 400). Opozice vzala rozhodnutí na vědomí, žádá však po vládě, aby garantovala, že je to konečné číslo, žádá posílení ochrany vnějších hranic EU, změnu v politice vracení uprchlíků a dodržování azylového zákona.

To první ovšem EU nemůže zaručit. Neměla spíš vláda dát najevo, že jakýkoli další „přísun“ uprchlíků odvisí od toho, zda se EU podaří jako celku výrazně „zneprostupnit“ vnější hranice EU a schengenského prostoru a udělat rozhodné kroky (včetně vojenských) ke stabilizaci nejvíc rozvrácených území? A dát najevo ochotu ČR se na tom účinně podílet? Jinak upozorňuji na to, že přinejmenším obdobný problém jako Řecko a Itálie začíná mít dnes Maďarsko. V posledních letech proniká „tunelem“ Řecko – Makedonie - Srbsko na maďarské území denně tisíc lidí. To je stejný počet lidí, kolik prchalo denně přes Západní Berlín do SRN v posledních několika měsících před stavbou Berlínské zdi. A ti, co přicházejí, nejsou (když to srovnáváme) Maďaři (drtivá většina uprchlíků z r. 1959 byli Němci) a Maďarsko není SRN z dob německého ekonomického zázraku.

Pomoc uprchlíkům byla nutná, ale v první řadě proto, aby se odlehčilo zemím, které se staly bezprostředním cílem té „invaze“ a výhledově by jim hrozil kolaps (tím nechci říci, že pomoc uprchlíkům by nebyla na místě i z jiných důvodů, forem pomoci je ovšem mnoho). Navíc, co si budeme namlouvat, obtíží Západu zneužívají jeho nepřátelé, především Rusko a jistě taky Čína. Očekávat, že nebudou Západu jak jen to půjde házet klacky pod nohy, by bylo naivní. Účinné řešení se bude muset prosadit i proti nim. Do problému s uprchlíky se vložil, jak jinak, i náš prezident. Tvrdí, že by do ČR měli být přijímáni především uprchlíci z kulturně blízkého prostředí. Uprchlíky z kulturně blízkého prostředí jsme tu měli např. v srpnu 1968, bylo jich pět set tisíc, byli solidně vybaveni a přijeli po svých. Nevím, čím to je, ale pořád mám nějak pocit, že takoví by panu Zemanovi až tak nevadili (jejich úprk do naší vlasti by se ovšem jistě nesměl udělat tak humpolácky jako v osmašedesátém). Samozřejmě najevo nic podobného nedává. Najevo zato dal, že „respektuje stanovisko české biskupské konference, která navrhla, aby těmito uprchlíky byli křesťané, mimo jiné syrští, které považuje za kulturně blízké“.

Vypadá to, jako by výzva zněla: milí syrští křesťané, prchejte co nejrychleji do ČR, Vaše turistická kancelář Zeman a spol. Považuji to za nezodpovědné: ti lidé jistě prchají většinou ze zoufalství, protože ztratili základní životní jistoty. V té situaci je z našeho hlediska důležité, kdo je potřebný a v zoufalé situaci, a kdo ne, a nanejvýš až na druhém místě, kdo jde křesťan a kdo ne. Já na rozdíl od pana Zemana křesťan jsem, a proto vím, že i muslimové jsou moji bližní a že i z toho plyne jakýsi závazek. Náhle probuzené sympatie Miloše Zemana k syrskému křesťanství jsou ovšem pozoruhodné: bude konvertovat?

***

Andrej Babiš představil ve čtvrtek v Poslanecké sněmovně průzkum agentury STEM, podle něhož tři čtvrtiny Čechů věří v lepší výběr daní díky EET (elektronické evidenci tržeb). Chtěl bych za prvé upozornit, že úkolem vlády není přijímat a úkolem parlamentu není schvalovat něco, čemu věří tři čtvrtiny Čechů, ale co je rozumné a užitečné. A to proto, že zase ti, co rozhodují, věří, že tři čtvrtiny Čechů jsou rozumní lidé, a proto je možné je o tom, co je rozumné a užitečné, přesvědčit. V kompetenci rozhodujících je, přesvědčit většinu třeba i dodatečně (přesvědčit ji ovšem musí, jinak půjdou od válu, tak je to v demokracii zařízeno). Za poznámku ovšem stojí podivuhodný soulad mezi panem Babišem (resp. ANO) na jedné a STEM na druhé straně: velmi silně mi připomíná vztah mezi ČSSD a odbory, jak se projevil zejména v době vrcholící Velké protikorupční revoluce. STEM (jako každá agentura pro průzkum veřejného mínění) je jakýmsi mluvčím a zástupcem virtuálního lidu, který v tomto případě stojí za panem Babišem a jeho státofirmou. Virtuální lid je podstatně vhodnější např. k poskytování politické podpory, než lid skutečný. Chybí mu totiž jeho vrtošivost.

***

Ústavní soud požehnal služební zákon, prezidentovým námitkám vyhověl v jedné jediné dílčí věci. Spokojenost je všeobecná, i mezi opozicí, ovšem zcela bezdůvodná. Jistě, státní úředníci by měli mít stabilní postavení, neměli by být existenčně ohroženi každým politickým střídáním či otřesem. Úsilí o zákonné zakotvení takové jistoty má tedy jakési racionální jádro a je legitimní. Co naproti tomu vůbec legitimní není, je vybudovat z těchto pohnutek obludný byrokratický systém, jehož smyslem je svázat ruce nezodpovědným politikům jako třídě tím, že se jim postaví do cesty betonová hráz nezávislé státní byrokracie, s níž už žádný politik, co nemaká a krade, ani při nejhorší vůli nehne. To znamená: byrokracie proti demokracii. Už to samo o sobě je hrůzná, ujetá koncepce. K tomu je ovšem třeba připočíst další, zásadní věc: tuto betonovou hráz si nyní podle svého gusta vybudují vyčůraní pragmatici z ČSSD a ANO, a kdyby se snad v této zemi dostal v budoucnu volbami k politické moci někdo jiný, ani s ní nehne, bude jejím zajatcem. Politika tu bude jen na ozdobu. Podobně jako v letech 1948-89. Pouze technika a kolorit je jiný.

Spolupráce výstředních excentriků (JUDr. Marvanová a lidé z Vraťte nám stát, Rekonstrukce státu atd.) s vyčůranými pragmatiky je typická pro všechny revoluce. Během revolučního procesu pak zpravidla dojde k tříbení v táboře excentriků: ti vyčůranější se přizpůsobí (jen tak namátkou si dovoluji připomenout, jak snadno přesedlala kdysi paní Marvanová z lehce anarchického disidentského Nezávislého mírového sdružení do Klausovy ODS, v níž pak setrvala jako poslankyně PS ČR až do roku 1997; důrazně upozorňuji, že NMS byla přitom v zásadě záslužná a obdivuhodná iniciativa a ODS standardní polistopadová strana, hlásící se k demokracii, o niž horší ani o nic lepší než ČSSD, OH, KDU-ČSL nebo ODA; jen se mi zdá, že rozestup mezi oběma polohami je značný). Čili: radost nad tím, že pokud jde o služební zákon, podařilo se zabránit tomu nejhorší, jde předčasná. Nepodařilo.

***

Ministr zahraničí navrhuje povinné odvody do armády, pro muže i pro ženy, jednak posílení profesionální armády a dobrovolných jednotek aktivních záloh. Mám k tomu jen dvě poznámky: v Babišově MfD píší, že povinnost mužů i žen dát se armádě k dispozici v případě ohrožení republiky nebyla nikdy zrušena. Dejme tomu. Ale o povinných odvodech žen jsem v životě nic neslyšel, něco podobného nebylo ani za totáče, považuji tento výron „genderové rovnoprávnosti“ za projev nechutného bezohledného buranství, typického pro dnešní dobu. (Předpokládám, že to z mé strany bude považováno za projev sexismu). Budou nakonec chodit k odvodům i děti?

Na druhé straně je třeba vědět, že v tak rozložené a demoralizované zemi, jako je dnešní Česká republika, představuje profesionální armáda i (a to především) „dobrovolnické jednotky aktivních záloh“ velké riziko. Může se velmi snadno zvrhnout ve vyzbrojování extremistů a polosoukromých armád. Když se má něco posilovat, pak něco, kam lidé nechodí z vlastní vůle (nebo že je k tomu někdo ponoukne a podloudně zaplatí), ale na základě formálních, mechanických kritérií (např. datum narození), která se přece jen špatně manipulují. Před časem se stalo, že pár pitomců (nevím, zda jen dobrovolnický prapor, nebo přímo brigáda) nacvičovalo cosi jako útok na SRN. A do budoucna bychom mohli mít jako přídavek k té bezpečnostní třeba i armádní divizi Agrofertu. I když by se jistě jmenovala jinak.

***

V Babišových Lidových novinách píší, že imigranty si budou ve sběrných táborech vybírat čeští imigrační úředníci podle určitých kritérií. V článku je zmíněno např. (nevím, nakolik autor přehání): „Mladý, vzdělaný, s chutí pracovat a ochotný zvyknout si na jiné kulturní prostředí (ježíšmarjá, jak se to pozná?). Samozřejmě významné je i křesťanství. Smějí být i ateisté? U nás je jich přece 95 % Připomíná mi to trh na otroky: budou u žen hodnotit taky poprsí? Budou se jim koukat na nohy, případně na zuby, jako se to dělá u koňů? Chápu, že jakási opatrnost je na místě, ale co kdybychom udělali nějaký podobný výběr podle nahoře uvedených kritérií (mladý, vzdělaný, s chutí pracovat a ochotný zvyknout si na jiné kulturní prostředí, křesťan) u české populace: ti co nevyhovují, by nejspíš svým počtem mnohonásobně překonali kdysi „odsunuté“ české Němce.

Tamtéž upozorňuje Jan Macháček (dříve Bakala, nyní Babiš) v souvislosti s řeckou krizí: „Na druhou stranu nemůžeme všechno svádět na Německo.“ Jistě, to kdysi říkal už Klement Gottwald: Není Němec jako Němec.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.