Neděle 3. listopadu 2024, svátek má Hubert
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

UDÁLOSTI: Třídní boj pravice s levicí

Minulý týden se veřejnosti představila internetová revue Pravý břeh. Nemá ambice být politickou stranou nebo se na nějakou politickou stanu vázat, což je ostatně vidět i na jménech prvních přispěvatelů (mj. pánové Kubera, Fajmon, Vondra). Zajímavější je programové vyhlášení, které časopis uvádí, respektive jeho vstupní, nosná idea: levý břeh pařížské Seiny byl prý odedávna symbolem poválečné intelektuální a politické moci nejen francouzské, ale i evropské levice. Ideje zde zastávané vedly ve východní části Evropy k vládě totalitních režimů, které zničily dvě nejstarší instituce lidstva, trh a soukromé vlastnictví, a posléze i všechny náboženské a občanské svobody.

Nechci se teď hádat o to, zda náhodou náboženství není pro člověka něco staršího a původnějšího než trh a vlastnictví, fascinuje mne, že já skoro svůj celý život prožil v úplně jiné časoprostorové dimenzi. V mé zemi nebyla nastolena žádná "vláda totalitních režimů". Nýbrž zvláštní souhrou nešťastných historických okolností a indolence jejího obyvatelstva se stala skoro na půl století součástí zaostalé orientální despotické veleříše, která se předtím zmodernizovala tím, že za své státní náboženství přijala upravenou evropskou radikální utopickou ideologii. Tím se podstata říše, symbolizovaná kdysi v hesle "samoděržaví – pravoslaví – národnost" proměnila, ale ne zase až tak moc. (Veleříše ve své původní podobě nakonec zanikla, ale její nástupnický stát má s touto svou minulostí ještě větší problémy než my.)

Odtud jistá dvojznačnost slov "socialismus", "socialistický" v našem prostředí. Socialistické hnutí bylo v devatenáctém století legitimní emancipační hnutí "čtvrtého stavu", a po divokých začátcích (emancipace bývá vždycky divoká) se stalo významnou, konstitutivní součástí západního politického uspořádání, postaveného na demokratických a liberálních principech, v němž spolu zápolí "pravice" s "levicí", politická uskupení upřednostňující osobní iniciativu s těmi, které zdůrazňují solidaritu. Nic lepšího zatím nebylo vymyšleno. Pojmy "pravice" a "levice" mají smysl jen v rámci tohoto uspořádání a podstatnou věcí je demokratický základ, jejž společně sdílejí.

U nás se v minulosti, o níž byla řeč, ovšem uplatnilo pojetí jiné: podle něho je politika neustálý, úporný a taky asi neustále se zostřující boj mezi pravdou a lží, přičemž dobro a zlo je zosobněno v "kapitalismu" a "socialismu" (znaménka plus a minus závisejí na politické orientaci známkujícího). Toto pojetí politického zápasu je úplně jiné než to západní, nezná něco jako shoda v určitých principech, loajalita, potřeba konsensu, sdílené přesvědčení, že i nepřítel je bližní a i nepřítele je proto třeba milovat. Politický zápas v tomto pojetí je permanentní studená občanská válka a jeho hybnou silou je nenávist.

V důsledku nešťastného běhu dějin se tak u nás pod pojmem "socialismus" rozumí dvě docela různé věci, znamená křížení neslučitelného, demokracie a orientálního despotismu. Tak dr. Edvard Beneš a jeho stoupenci (očividně vedeni i falešným politickým pragmatismem) hovořili za války a po válce o potřebě oplodnění "formální", "buržoazní" demokracie "socialismem" (který jim splýval se stalinismem). Pod tímto praporem kráčeli ke katastrofě. V obráceném gardu pak o deset – patnáct let později se čeští "socialisté s lidskou tváří" snažili naopak oplodnit stalinismus prvky "formální, buržoazní demokracie" (i v tom byl falešný politický pragmatismus), a to tak dlouho, dokud jim to ruské ústředí brutálním násilím nezatrhlo.

Protože dnešní čeští socialisté mají své kořeny v "obrodném procesu" šedesátých let, je bohužel občas cítit, že pod "levicovostí" rozumějí jakýsi kompromis mezi demokracií a bolševismem. Odtud i malá citlivost k úskalím mocenského monopolu, k němuž mají nyní (také a především díky chybám svých politických oponentů) nakročeno.

Tu je třeba ovšem konstatovat, že česká "pravice" není vůbec o nic lepší. Sdílí tutéž koncepci dějin jako věčného a nesmiřitelného zápasu socialismu s kapitalismem, jen s přehozenými znaménky, a politický monopol by jim vadil jen u oponentů. Politika pojatá z obou stran jako studená občanská válka jednak degeneruje a jednak, aby vůbec mohla technicky fungovat, musí být provázena řadou dohod a kompromisů, které mají vzhledem k fanatické ideologii přídech něčeho nenáležitého, politických handlů, provozují se kabinetně a nestandardními prostředky ("opoziční smlouvy" apod.). Veřejnost pak má docela pochopitelný dojem, že celé nesmiřitelné střetnutí politického dobra a zla je jen pimprlové divadlo, kterým má být oblbena. A politický systém, který se v průběhu takového zápasu-nezápasu konstituuje, může posledku vypadat tak, že na předscéně spolu nesmiřitelně zápolí potěmkinská pravice s potěmkinskou levicí, kdežto opozici je vykázán prostor pouličních demonstrací, který se pro artikulaci rozumné politiky vůbec nehodí a kde se z nezbytí ve společném řevu realizují extrémní komunisté spolu s liberály a extrémními nacionalisty. Tedy něco podobného tomu, co se dnes uplatňuje v Rusku.

Bylo by zapotřebí se rozpomenout, že v roce 1989 došlo v české společnosti - upřímně řečeno bez našeho velkého přičinění, v tom je možná háček - k zásadnímu obratu: vrátili jsme se – s váháním a chybami, ovšem - k tradiční politice v tom smyslu, jak se provozuje v západním světě stovky let a jak se v naší lepší minulosti provozovala i u nás, opřené o tradiční občanské svobody a tradiční politické struktury. Vrátili jsme se do západního společenství, jak se zhmotňuje v institucích, nad nimiž, jako např. nad Evropskou unií, pohrdavě ohrnujeme nos, aniž bychom zároveň odmítli zlatý déšť různých podpor a dotací. Jen jsme při tom nějak poztráceli elementární hodnoty, kterých je v podobném prostředí při všem kriticismu třeba: především politický realismus, slušnost a loajalitu.

LN, 8.4.2013

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.

Aston Ondřej Neff
2. 11. 2024

Vláda Petra Fialy pracuje na sebezničení s pozoruhodným úsilím.

Hyena Neff
2. 11. 2024

Včera jsem tu hlásil, že je třeba mobilizovat čelovku, baterku co se připne páskou na hlavu.

Milan Smutný
2. 11. 2024

Sousední Německo je zmítáno jako loni i letos potvrzenou hospodářskou recesí.

Kateřina Lhotská
2. 11. 2024

Ekonomiku už zkrátka opět ovládá ideologie. Jenom se za těch 35 let změnila její barva z rudé na...

Ivo Fencl
2. 11. 2024

Chcete-li vraždy, pusťte se televizi a určitě tam bude český seriál jich plný.

Aston Ondřej Neff
31. 10. 2024

Vláda schválila tendr na Dukovany v půli července a máme konec října a šup, je po legraci.

Aston Ondřej Neff
1. 11. 2024

Na epizodu si vzpomeneme i týden po amerických volbách, a to je co říct, většinou se zapomíná hned...

Aston Ondřej Neff
2. 11. 2024

Vláda Petra Fialy pracuje na sebezničení s pozoruhodným úsilím.

přečetl Panikář
1. 11. 2024

Pohádky je konec. Ani nacisti, ani komunisti, ba ani Luftjarda to milé děti nebyl.

pari Anna Pařízková
2. 11. 2024

Řidič vozidla odtahové služby strhl v sobotu v centru Prahy na Prašné bráně lešení. Policie nehodu...

gor Monika Gordíková, ČTK
2. 11. 2024

Hasiči lokalizovali krátce před 21:00 požár na skládce odpadu u Litvínova na Mostecku. Hořet tam...

zar Rastislav Zárodňanský
2. 11. 2024

Třetím párem, který opustil letošní řadu StarDance, byli kuchařka Chili Ta a tanečník Jakub Mazůch....

Lidovky.cz, ČTK
2. 11. 2024

Přestože ztratily první sadu a v super tiebreaku čelily mečbolu, nakonec se radovaly. Kateřina...

Lidovky.cz, ČTK
2. 11. 2024

Slovenský horolezec Ondrej Húserka při sestupu z himálajské sedmitisícovky Langtang Lirung zahynul...

Vyhledávání

TIRÁŽ NEVIDITELNÉHO PSA

Toto je DENÍK. Do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston). Příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce.

ondrejneff@gmail.com

Rubriku Zvířetník vede Lika.

zviretnik.lika@gmail.com

HYENA

Tradiční verze Neviditelného psa. Sestává ze sekce Stručně a z článků Ondřeje Neffa - Politický cirkus a Jak život jde. Vychází od pondělka do pátku.

https://www.hyena.cz