Programovou konferenci ČSSD komentovala média s jistým obdivem a uznáním. „Obyčejný populismus? Ano, ale obrovská vůle vyhrát volby z toho byla cítit určitě“, píše Ondřej Šťastný v dnešní MfD. Aniž bych chtěl Paroubka srovnávat s protagonisty těch událostí, populismus a obrovská vůle vyhrát volby byla cítit i v Německu v roce 1933 a v ČSR v roce 1946. Populismus spojený s obrovskou vůlí vyhrát nebývá nakonec dobrá zpráva nejen pro poražené, ale i pro veřejnost jako celek.

Paroubek se zřejmě pragmaticky smířil s tím, že nejschůdnější pro něho bude menšinová vláda krytá jakousi opoziční smlouvou s KSČM. Po technické stránce je to rozumné řešení, Špidlova a Topolánkova vláda jsou odstrašujícím příkladem toho, co znamená roztříštěná koalice, a ta navíc možná ani nebude možná. Opoziční smlouva bude ovšem Paroubka něco stát a musí najít nějaké křoví, aby ji zamaskoval.

Jako křoví mohou složit například velké plány: do patnácti let sociální demokraté dotlačí Českou republiku mezi deset zemí s nejvyšším životním standardem v EU. To jsou dvě zprávy: dobrá – do patnácti let budeme mezi deseti nejlepšími; a špatná, hodlají být u moci ještě patnáct let. To druhé se jim, jak se obávám, podaří.

Druhá věc je kouzlení se stínovou vládou. Zvláštní roli v ní hraje/nehraje (nehodící se škrtněte) prof. Jan Švejnar. Zrekapitulujme si ji: nejprve mu nabízeli místo na kandidátce do PS. Odmítl, těžko se divit, po kandidatuře na prezidenta by to byl velký sešup, shodil by se. Pak dal Paroubek najevo, že s ním počítá do vlády na post ministra školství, a do týmu, který by měl tvořit té vlády páteř. Švejnar prohlásil, že jde o spekulace, že o oblast školství má zájem, neuvažuje o ní ovšem přímo jako o poli své působnosti. Vždy ovšem říkal, že by v nějaké fázi chtěl pomoci, třeba i v exekutivě. Pokud by dostal nabídku stanout v čele resortu, prý by o ní uvažoval.

Nato Paroubek prohlásil, že by o pana profesora velmi stál, ale nic není rozhodnuto.

Poslední zprávu, stejně pýtickou jako předchozí, přinesl dnes server aktuálně.cz. Vedení ČSSD počítá s vytvořením funkce ekonomického odborníka „pro správnou reakci na vnější změny“(?). Měl by mít statut vicepremiéra. Padla jména Jahn a Švejnar. Při vší úctě k panu Jahnovi, v této politické hře není pro ČSSD žádným trumfem.

Pokud by ovšem Švejnar tentokrát kývl (jak vidno, probíhá jakási licitace), dal by Paroubkově vládě jakýsi neutrální, americky liberální přídech. A ten by mohl aspoň na čas zamlžit to, že vláda má v zádech komunisty, s nimiž stojí a padá. Jeho role by byla tedy poněkud podobná té, kterou hrál v roce 2008: ani tenkrát bez komunistů neměl šanci, a všichni jeho spojenci se snažili, aby to nebylo moc vidět. Respektive – byla by to splátka na dluh, který ovšem v roce 2008 nevznikl. Ale byla tu tenkrát dobrá vůle, a i tu je slušné opětovat.

Lidovky.cz 15. března 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.