Když vznikla nynější vládní koalice, domníval jsem se naivně, že Straně zelených vzhledem k její mrňavosti nějaké další štěpení nehrozí. Byla to hrubá chyba, neměl jsem tehdy dosud dostatečně prozkoumány zákony chování nekonečně malých politických těles. Ten základní zní: čím menší politický subjekt, tím hůř drží pohromadě.

Krátká historie Strany zelených je jeden jediný mohutný důkaz o správnosti tohoto pravidla. Každá její zdánlivá integrace poskytuje jen příležitost pro ještě větší dezintegraci. A tak drtivá porážka Dany Kuchtové a spol. loni na podzim na sjezdu strany vytvořila předpoklady pro to, aby nyní mohla paní Kuchtová povstat jako Fénix z vlastního popele – ve funkci iniciátorky stranické frakce, která nese hrdé jméno Demokratická výzva.

Frakci zatím podporuje 25 oponentů předsedy Bursíka, mj. poslankyně Zubová. Chce být protiváhou vedení strany, ale nejde jí o předsedovo svržení. Strana se má vrátit k demokratickému fungování. Účelem je též zastavit úbytek členstva strany a získat jí další voliče.

Poslední dva body jsou lehce pokrytecké. Vznik frakce je signál, že se stranou není něco v pořádku. V normální politické straně je pluralita názorů a existence „křídel“ zajištěna, aniž by musely vznikat nějaké frakce. Vznik frakce proto ani nezastaví odchod členů, ani nepřitáhne nové voliče, nýbrž přesně naopak.

Objevily se spekulace (mluvil o tom i předseda Bursík v otevřeném dopise paní Kuchtové), že vlastním účelem frakce má být prosadit vlastní kandidáty pro nadcházející volby do Evropského parlamentu. Nápad má na první pohled jistou přitažlivost: rozvrzaná bárka SZ se brzy potopí, bylo by tedy příjemné se včas katapultovat na palubu luxusního zaoceánského parníku a absolvovat čtyřletou plavbu exotickými zákoutími evropské politiky. Má ale svá úskalí: je sice pravda, že před čtyřmi roky, v době nejhlubší krize ČSSD, se díky minimální volební účasti do EP dostala kromě představitelů silných stran (ODS, KSČM) i řada svérázných postaviček od exministra Zieleniece až po paní Bobošíkovou a pana Železného. Např. paní Zubová by do podobného prostředí velmi dobře zapadla. Jenže SZ má problém: je to strana sice mrňavá, ale vládní, a vzhledem k tomu, že jak v regionálních, tak v senátních volbách se octla na jejím kontě nula, není nejmenší důvod předpokládat, že volby do EP nedopadnou podobně a ani svůdná a působivá image paní Kuchtové a paní Zubové na tom nic nezmění.

Vypadá to, že v příštích volbách do poslanecké sněmovny se nad Stranou zelených zavře voda. A i kdyby se nezavřela, zavře se nad nově vzniklou Demokratickou výzvou, institucionalizovanou pátou kolonou ČSSD v koalici. Pokud ovšem pan Paroubek nenabídne jejím nejzasloužilejším členům coby představitelům „autentických zelených“ místo na kandidátce ČSSD. Jenže – proč by to dělal: je pragmatik a dobře ví, že voličskou základnu ČSSD by to ani náhodou neposílilo.

1. února 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.