UDÁLOSTI: Spříznění volbou
Cesta k úspěchu byla trnitá. Postarali se o to koaliční partneři. Strana zelených hlasovala pro Švejnara, to samotné jí nikdo nemůže vyčítat. Problém je, že se připojila k jakési neformální koalici, jejímiž účastníky, byť neplnoprávnými, byli i komunisté, a jejímž cílem bylo nejen zvolení Švejnara, ale porážka ODS a zprostředkovaně i vládní koalice. Navíc v prvním kole byli velmi aktivní a to, co provozovali např. Švejnarovi stoupenci v KDU-ČSL v rukavičkách, dělali palicí. Pokud jde o lidovce, projevili slovy Miroslava Kalouska velkou míru vnitrostranické svobody. Je jen otázka, zda na pravém místě a ve vhodnou chvíli.
Divoký průběh první volby vnesl neklid dovnitř ODS. Konflikt mezi předsedou Topolánkem a prvním místopředsedou Bémem (je třeba zdůraznit, že ho vyprovokoval pan Bém tím, co řekl v rozhovoru pro LN), vedl nakonec k tomu, že se předseda strany musel ponižujícím způsobem omluvit. Klidná a úspěšná druhá volba situaci uklidnila, pod povrchem však doutná konflikt, který vzplane při první příležitosti.
O čem ale ten spor je? Při všech problémech je Topolánkova politika první pokus ODS o otevřenější a korektnější politiku ke koaličním partnerům. Pravda, koaliční partneři teď zareagovali poněkud svérázným způsobem. Jenže: jaká je alternativa? Velká koalice či „opoziční smlouva“ s ČSSD? Paroubek ji odmítá, a to z pochopitelných důvodů: preference mluví jednoznačně pro ČSSD, a proč by se měl podílet na něčem, kde se rovným dílem podělí o zodpovědnost, ale nikoli o podíl na moci. Předčasné volby by teď pro ODS nedopadly dobře a na spolupráci s komunisty snad v ODS nikdo nepomýšlí. Přitom ODS a její koaliční partneři jsou si navzájem souzeni, i pro koaliční partnery je tato účast na vládě výhodná.
Opozice je na tom podobně. V prezidentské volbě se opět realizovala stará Havlova představa o koalicích utvářených ad hoc k jednomu konkrétnímu účelu, k nezvolení Klause a zvolení Švejnara. Novum bylo, že na akci se kromě poněkud chaotického havlovského backgroundu a Paroubkovy ČSSD podíleli, byť jen napůl, i komunisté. Tomuto kurióznímu společenství se jen o fous nepovedlo zabránit Klausovu znovuzvolení, zvolení protikandidáta bylo však zcela nad jeho síly. Akce tak vyústila v konflikt mezi Paroubkem a KSČM: Paroubek komunisty hystericky obvinil z perfidnosti a důrazně jim doporučil, aby koukali vyměnit předsedu strany. Komunisté se ovšem vzbouřili jen proti tomu, aby v této polokoalici hráli roli užitečných idiotů (to nikdy nebylo jejich zvykem) a definitivně odmítli Švejnara podporovat teprve ve chvíli, kdy bylo zjevné, že ani s jejich podporou neprojde. To, že jim pan Paroubek (na rozdíl od zelených!) mezitím nasliboval hory doly, je jeho problém. Nicméně, toto škorpení nebude mít dlouhé trvání. Pan Paroubek není v situaci, aby mohl komunistům diktovat, ke své útočné politice je potřebuje mít v záloze jako klacek na další případné spojence. Bez spolupráce s komunisty by se celá jeho politika zhroutila. Pro komunisty je spolupráce s Paroubkem taky výhodná, ale obejdou se i bez něho. I tyto strany jsou si souzeny.
Zbývá chaotické uskupení Havlových stoupenců. V prezidentské volbě ho zastoupili zelení a lehce panoptikální uskupení „osobností“ ze Senátu. Vážou na sebe určité procento voličů, bez nichž nebudou občanské strany nikdy schopny převážit nad soudržnou „levicí“. Bohužel právě malicherný a stupidní antagonismus mezi Havlem a Klausem pečuje o to, aby šlo o voliče, kteří buď nepůjdou k volbám, nebo jejich hlasy propadnou.
Situace na české politické scéně je setrvalá. Připomíná Sartrovu hru S vyloučením veřejnosti: uzavřená skupina politických subjektů, kterým je dáno být pohromadě, ale bohužel spolu nedokážou vyjít ani uzavírat smysluplná spojenectví. Jsou si souzeni volbou – naneštěstí ne svou vlastní, nýbrž volbou svých voličů.
LN 18.2.2008
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
