Když se vytvoří dramatická a přitom nepřehledná politická situace, mají její účastníci bezděčný sklon si ji zjednodušovat. A zjednodušování bývá velmi často sice pohodlné, ale falešné. Výrazným příkladem je způsob, jak si dnes politici, nejen koaliční, ale i sociálně demokratičtí, vykládají „projekt VV“: totiž jako průnik soukromé firmy (ABL) do politiky.

Interpreti vycházejí ze dvou dokumentů (jednoho, zřejmě písemného, z r. 2008, a audiozáznamu z předcházejícího roku), z nichž minulý týden obsáhle citovala MfD. Podstatný je ten první, z neveřejného jednání manažerů ABL: podle tehdejšího šéfa firmy Víta Bárty nelze oddělovat ekonomickou a politickou moc, musíme směřovat k posilování ekonomické a sekundárně politické moci. Politická moc je v tomto pojetí sekundární, jde o to využít politiku (konkrétně komunální a „celoměstskou“, a to v Praze) k prosazení ekonomických zájmů firmy. Pan Bárta má nepochybně pravdu, když tvrdí, že tehdy vůbec nepočítal s tím, že za dva roky pronikne úspěšně na celostátní úroveň, mluvil jako vedoucí manažer firmy. Takové využívání politiky k podpoře hospodářských zájmů je sice velmi problematické, ale dělá to dnes kdekdo a hlavně, je to daleko méně nebezpečné než to, co se Věcem veřejným, tedy panu Bártovi, nakonec povedlo.

Svým způsobem se dá rovněž pochopit, že poté, co VV úspěšně pronikly do parlamentu, využil faktický lídr strany firmu ABL jako jakýsi kádrový zásobník pro ministerská křesla a další funkce ve státní správě. Úspěch trochu zaskočil i jeho. Zjevným příkladem jakési personální nouze je např. jmenování publicisty bez politické zkušenosti šéfem takového kolosu, jako je Ministerstvo vnitra.

Poté, co VV pronikly na úroveň celostátní politiky, bylo ovšem nutné v prorůstání ekonomiky s politikou poměr politiky a ekonomiky obrátit: primární se stala oblast politická, ekonomika mohla jen sloužit k posílení politických ambic. Pan Bárta si jistě nemyslí jako Václav Klaus, že ekonomika má přednost před politikou, je dejme tomu pragmatik. Firma ABL slouží už nanejvýš jako servisní organizace, klíčovým postem se stalo Ministerstvo vnitra, základním úkolem posilování politických pozic.

Pokušení, kterému je každý podnikatel a každý politik vystaven (a měl by se mu dovést bránit), je dosažení mocenského monopolu. Brání se tomu i stát svými zákony. Monopol je opak svobody a demokracie. Klasickým příkladem politického monopolu, opřeného o monopol ekonomický, je totalitní režim ruského typu.

ODS, TOP09, ale taky ČSSD se zcela podstatně mýlí v jedné věci: v případě pana Bárty není problém v proniknutí jedné firmy na politickou scénu, ale v neschopnosti odolat svodu, jaký představuje politický monopol. Nechci pana Bártu démonizovat, jen upozornit na to, že odstranění lidí spjatých s ABL je dnes neúčinné, VV disponují ministerstvem vnitra, které jim premiér Nečas před časem velkoryse daroval, nikdo nemůže bránit panu Bártovi, aby se stal předsedou VV, a pokud se nestane, aby zůstal faktickým lídrem strany. Po devíti měsících vládnutí má nepochybně „kádrové rezervy“ daleko širší, než je ABL. Základní problém zní: v lodi české svobody a demokracie je díra. Je ji třeba zalátat, nebo hrozí dost velký malér – a předčasné volby jsou cena velká, leč únosná, když jde o to mu zabránit.

Lidovky.cz 11. dubna 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.