Poslední tah prezidenta Klause v bitvě o Lisabonskou smlouvu je, jak tomu zpravidla bývá, technicky velmi dobře vymyšlen. Snad právě proto se mezi diplomaty v EU zvedla vlna tak bezmocného vzteku. Kdosi se prý vyjádřil, že pokud český prezident brzdí demokratický proces a klade odpor rozhodnutí parlamentu stejně jako vůli lidí, pohybuje se za hranou zákona a bude muset čelit důsledkům. Problém je, že prezidentovi toto jednání umožňuje česká ústava. Diplomaté (prý francouzští a němečtí) se zabývají úvahami jak Klause odvolat, případně jak změnit českou ústavu. Zatím to probírají v kuloárech se svými českými kolegy. Prezident může být odvolán kvůli velezradě nebo nezpůsobilosti (z kontextu vyplývá, že jde o nezpůsobilost zdravotní). Náš prezident je čiperný jako křepelička a stejně jako značná část národa je přesvědčen, že jeho kroky vede ryzí vlastenectví. Pokud jde o změnu ústavy, problém je, že náš parlament (přesněji řečeno jeho dolní komora) je ve stavu klinické smrti a Ústavní soud znemožnil ji odpojit od přístrojů.

Francouzský prezident údajně „pohrozil ČR“ vyloučením z Evropské unie. Je obtížné si představit kroky, které by výrazněji zvedly popularitu českého prezidenta v očích jeho lidu. Už jsme zase husité, a jak lacino nás to přišlo! A v bitvě s bruselskými křižáky se používají jen papírové halapartny.

Kalkul, jenž vedl Klause k podmínce, kterou si nyní v souvislosti s podpisem Lisabonské smlouvy položil, je celkem jasný: ví, že může předem počítat s veřejnou podporou (nebude asi 70%, ale na druhé straně bude větší než 30%). Ví, že čeští politici (tedy ti z ODS a z ČSSD, na kterých záleží) si netroufnou s jeho starostí o vlast důrazněji nesouhlasit. A cítí, že těžké to s ním bude mít i EU, což se potvrzuje.

Česká společnost se totiž ani za dvacet let svobody nedokázala dopracovat k tomu, že Benešovy dekrety jsou něco, o čem by Češi ve slušné společnosti raději ani neměli mluvit. Co jsme si nahrabali, to jsme si nahrabali, už nám to nikdy nikdo nevezme. Jen bychom se měli aspoň trochu stydět. Klausovy podmínky ukazují, že nám to zatím vůbec nejde.

Jenže ani EU si nikdy nepřipustila, že by se třeba Češi měli třeba jen trochu stydět za to, co bezprostředně po válce prováděli. Naopak, dala jim při vstupu do EU jakési rozhřešení. EU je společenství, které je v tomto ohledu postaveno na přesvědčení, že pokud se už má někdo v Evropě stydět, jsou to jen a jen Němci.

Její nynější problémy s Klausem a s ČR ukazují, jak se podobná jednostrannost nevyplácí.

11. října 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.