Úterní posezení Bezpečnostní rady státu s hejtmany nepřineslo nic převratného. Vyplynulo z něho aspoň to, že vláda se začala konečně zabývat krizovým scénářem v pravém slova smyslu. Snad jí došlo, že pokud by před vyděrači totálně kapitulovala, bude její autorita napříště nulová a její životnost se bude měřit na měsíce.

O něco pozoruhodnější je postoj hejtmanů, to znamená ČSSD. S mnohými náznaky, kde všude by mohli snahu vlády tak říkajíc přibrzdit, padlo přesto zásadní slovo. Předseda hejtmanské asociace Hašek vyzval lékaře, aby „změnili formu protestu“ („stáhněte výpovědi a přijďte 1. března do práce“). To je to jediné, o co jde: nestydatá, pro občany krajně urážlivá forma protestu, která brání věcné diskusi o problémech zdravotnictví včetně lékařského odměňování. O jejich vážnosti nikdo nepochybuje. O smysluplnosti jakékoli debaty s pp. Engelem a Kubkem mám sice pochybnosti, koho si nemocniční lékaři vyberou, není má věc.

Ve stanovisku ČSSD, pardon hejtmanů, je tedy jakýsi záblesk racionality. Původně lékařskou akci chápali vyčůraně jako vhodný klacek na vládu a koalici, teď, řekl bych, mají problémy s vlastním členstvem, které z ní nejspíš není na větvi (průzkumy veřejného mínění jsou poměrně jednoznačné, navíc petici Protest proti kapitulantství podepsalo v tuto chvíli už 29 tisíc a počet signatářů dál zdárně narůstá, musí mezi nimi být i sympatizanti a voliči ČSSD). To, co vypadalo jako chutné sousto, jim teď tak trochu zaskočilo. Patří jim to.

O propojení LOK – ČLK – dr. Rath – ČSSD lze jen spekulovat, je obtížné tomu odolat.

Nejzábavnější jsou ovšem reakce prezidenta, tedy nikoli republiky, ten si zaslouží uznání, ale ČLK. Pan doktor Kubek vyzývá lékaře, aby se ke svým lékařům chovali slušně a aby je neuráželi. Tak vida, mají nepříjemnosti. V životě by mne nenapadlo vyčítat něco mému praktickému lékaři, který s věcí nemá vůbec nic společného. Taky bych ani slovo neřekl nemocničnímu lékaři, pokud bych si nebyl jist, že v protestu jede (žádná kolektivní vina neexistuje). Pokud bych to věděl, řekl bych mu slušně, ale bez obalu, co si o celé akci myslím, včetně jeho účasti na ní. Považoval bych to za svou občanskou povinnost.

Nebyl by to ovšem MUDr. Kubek, kdyby hned nezačal tak trochu vyhrožovat (samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu): „Nikdy nevíte, kdy nás budete potřebovat. Nezlobte se, pan prezident Klaus vám v nouzi nepomůže.“ Čili: jednou nás budete potřebovat, a my se pak rozhodneme, jestli vám na…, nebo ne.

Zlatým hřebem je ovšem Kubkovo srovnání vydírajících se signatáři Charty77. Podepsal jsem ji mezi prvními 255, měl jsem k ní pak jakési výhrady, nikdy mi nenapadlo, že se jí jednou budu muset zastat. Milý pane doktore, holoubku sivý! Charta nebyla o tom, jak se dnes říká, aby signatáři měli trojnásobně vyšší platy než průměr. Požadovala, aby režim dodržoval dva pakty OSN o občanských právech, které drze ratifikoval s tím, že na realizaci bude kálet. Ti, co to podepsali, nedali výpovědi předem, nýbrž je většinou dostali následně. A pokud odešli na Západ, tak většinou tak, že tam byli vykopáni. To se fakt ani trochu nestydíte?

Lidovky.cz, středa 9. února

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.