Poslanec Tlustý se po pádu první Topolánkovy vlády octl v nezáviděníhodné situaci. Zůstal tak říkajíc viset ve vzduchu. O ministerský post přišel, funkce předsedy poslaneckého klubu se musel vzdát už před nástupem do ministerské funkce. Těžko se ubránit podezření, že to Topolánkovi nebylo zase až tak proti mysli. Postiženému ovšem hrozí, že ztratí těžce vydobytou čelnou politickou pozici. Je tak říkajíc u zdi a jde mu o všechno. Tím se vysvětluje jeho radikalismus.

Rozhodl se vsadit vše na svou koncepci daňové reformy. Její hesla jsou: zjednodušení, zvýhodnění středních vrstev, kompenzace zvýšení dolní hranice DPH snížením té horní. A pokouší se ji tvrdě prosadit. Dal na vědomí, že pokud na ni vláda nepřistoupí, nebude pro vládní návrh hlasovat. A nebude zdaleka sám, kdo tak učiní.

A za druhé, pokud mu ODS, respektive Topolánek neumožní vystoupit ve čtvrtek na republikovém setkání představitelů ODS s tématem „Reformní kroky vlády“ a představit tam svůj protinávrh, uspořádá vlastní tiskovku, kde mj. závazně oznámí, že pro vládní návrh hlasovat nebude.

Pod tímto tlakem premiér ustoupil: umožní Tlustému vystoupit. Je to dost neobvyklé: na prezentaci vládního návrhu bude zároveň prezentován i návrh tak říkajíc oponentský. Debata na setkání bude asi bouřlivá a výsledek je nepředvídatelný. To, co z jednání vyplyne, nemusí být vůbec kompatibilní s představami ostatních dvou stran vládní koalice.

Nechci se zabývat podstatou Tlustého návrhu, není přesně známa a hospodářská problematika není moje parketa. Nemohu taky vyloučit, že Tlustý nemá v tom či onom pravdu. Jde mi o politické okolnosti jeho aktivity.

Tlustý má v tuto chvíli nepochybně dost síly na to, aby v PS zabránil přijetí vládního návrhu a tím fakticky poslal koaliční vládu do kytiček.

Je velmi nepravděpodobné, že by se ODS podařilo prosadit předčasné volby. Případně je pravděpodobné, že během zoufalé snahy prosadit předčasné volby by preference strany klesly natolik, že by se jich Paroubek přestal bát, zato by se jich začal bát Topolánek.

Další možnost je velká koalice. ČSSD i ODS si ji sice zakázaly, ale političtí pragmatici typu Paroubka a Tlustého by si s tím už nějak poradili. Ve velké koalici by Tlustý své představy prosadil jen obtížně, dá se však zároveň očekávat, že by na nich přestal tak houževnatě lpět.

Ve velké koalici by ovšem za delší konec tahal Paroubek. ODS by nesla hlavní tíhu odpovědnosti, to by se projevilo na veřejné podpoře. Pak by se možná našlo pár konstruktivních poslanců (to je zajímavé, přeběhlík se pozná podle toho, že utíká zleva doprava; opačným směrem utíkají konstruktivní poslanci), kteří by umožnili daleko sourodější menšinovou vládu se spolehlivou komunistickou podporou. Poslanec Tlustý hraje tedy velmi riskantní hru.

Už proto je nynější vláda relativně nejlepší řešení: menší strany v koalici mohou mírnit diktátorské ambice ODS a ODS může mírnit fundamentalismus zelených a oportunismus lidovců. Neidealizuji si koaliční strany: jenom mám silný dojem, že lépe hned tak být nemůže; zato o hodně hůř ano.

29. dubna 2007

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.