UDÁLOSTI: Radši ji zbouráme
Nejprve reportér televize Nova za účasti poslance Tlustého a posléze ve spolupráci s MfD rozjel aféru Morava. Morava je přitom na celém skandálu nejméně zajímavý. Zjevně nabyl přesvědčení, že metody, k nimž byl ochoten se uchýlit, se ve straně nosí. Zároveň je těžko představitelné, že by mu někdo z těch, jimž se svěřil, jeho úmysl vehementně rozmlouval, byť i jen z „pragmatických“ důvodů. Forma, která byla v tomto případě zvolena, je řízená provokace. O motivech účastníků lze jen spekulovat. Poslanec Tlustý byl Topolánkem vyšachován z nejvyššího patra stranické politiky, touží se tam vrátit a chápe Topolánka jako překážku. U médií je zjevné jen to, že by si v civilizovaném státě něco podobného neměly dovolit. Výsledkem snadno vypočitatelným bylo oživení latentních rozporů v ODS.
Topolánkovo vedení by se rádo zbavilo Tlustého jako poslance i člena ODS. Na Tlustého stranu se postavili jeho stoupenci Raninec a Schwippel, na Topolánka ovšem nepřímo zaútočil prezident Klaus a své výhrady přímo zformuloval korunní princ strany Bém.
Nato MfD obvinila Tlustého, že udržoval zprostředkovaně kontakty s králem podsvětí Mrázkem a že se Mrázek se svým důvěrníkem radil, jak Tlustého odměnit. Pramenem byly policejní odposlechy. Tlustý se zapřísahá, že o tom nevěděl, a podává žaloby na média a předsedu strany.
Předseda Topolánek pak napadl opoziční smlouvu: dala vzniknout korupčnímu prostředí, jemuž příslušné orgány dodnes nedokázaly čelit. Ohradil se ministr Langer, do té doby Topolánkův stoupenec.
MfD přišla nato – opět na základě policejních odposlechů - s tím, že s Mrázkem byl zprostředkovaně ve styku Langer, když údajně lobboval pro podnikatele Sekyru. (Není vůbec jasné, jak mohl Langer o případných kontaktech mezi Sekyrou a Mrázkem vědět.)
A nakonec v Lidových novinách poslanec Tlustý obvinil Topolánka a Kalouska (svého nástupce ve funkci ministra financí), že upláceli středočeské starosty, aby jej nepodporovali.
Jak vidno, všechny případy se týkají skoro výlučně ODS (pokud jde o ČSSD, je řeč o Šloufovi a v případě opoziční smlouvy nepřímo o Zemanovi, oba jsou ve své straně odbyté veličiny). Účastní se kritici současného vedení, média a policejní odposlechy musel MfD někdo přihrát. V každém případě však nelze (jako ve většině podobných případů) vůbec nijak prokázat, že jde o cílenou politickou akci, nechme tedy spekulace stranou.
Krize připomíná krizi ČSSD na sklonku Špidlovy vlády a během premiérování jeho nástupce Grosse. I ČSSD byla tenkrát rozpolcená a kymácela se nad propastí. Jsou tu však rozdíly: krize v ČSSD propukla až po prohraných volbách, prohrané volby byly příčinou, zde budou nejspíš důsledkem. Krize v ČSSD probíhala v jiném, klidnějším zahraničněpolitickém kontextu, Rusko bylo v té době ještě plně zaměstnáno svými vnitřními problémy. A konečně, případný nástup ODS byl jednak málo pravděpodobný, jednak by neznamenal výraznou změnu vnitropolitické situace ani zahraničněpolitické orientace ČR.
Možné důsledky pro ODS jsou: výrazně prohrané volby (úspěchy z roku 2004 přitom působí jako zvětšovací sklo), pád vlády (Tlustý a spol. nemají zatím dostatečný důvod, proč vládu potopit, po prohraných volbách ho budou mít) a velká porážka v předčasných volbách do PS (strana se za tak krátkou dobu nedokáže zregenerovat, i Paroubkovi to v případě ČSSD trvalo rok). Pokud by byla ODS marginalizována nebo se rozpadla, znamenalo by to velmi zásadní proměnu systému politických stran v ČR.
Co je však na celé té krizi naprosto zarážející, je totální nezodpovědnost jejích hlavních aktérů z ODS, naprostý nedostatek loajality ke straně - a připomínám, že žádná strana nemůže existovat bez aspoň minimální úrovně loajality ke stávajícímu vedení, které stranu představuje. Vypovězení loajality je třeba přesvědčivě zdůvodnit, tady si každý přihřívá svou polívčičku. To není strana, ale cikánský tábor ze špatného románu. Může takový útvar vůbec existovat? A má vůbec nárok na existenci?
LN, 22.9.2008
Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.
