Tak například agentura Median vypracovala pro MfD specifický průzkum o popularitě stranických lídrů a politických stran. K hlavním otázkám patřilo, kdo by měl být po volbách premiérem a kdo by měl naopak zmizet z politiky. V obou žebřících suverénně vede Jiří Paroubek. Vyvstává problém, jak oběma přáním lidu vyhovět najednou. Jiří Paroubek by měl být premiérem, ale vystupovat zásadně oděn v burce. To je ovšem nedostatečné, bylo by třeba mu ještě zacpat slušně řečeno ústa, ale pak by nemohl vykonávat funkci premiéra. Nabízí se další možnost: ČSSD jako celek přejde do ilegality a bude vládnout odtamtud. Myslím, že bychom tak získali světový primát, stinnou stránkou řešení je, že trochu připomíná minulý režim.

Další otázka zněla: kdo by dostal nejvíc, kdyby se ve volbách hlasovalo nikoli pro strany, nýbrž proti stranám. Pořadí je lehce šokující: na prvním místě je suverénně ODS (24,1%), druhá KSČM má ztrátu 2%, třetí TOP09 a čtvrtá ČSSD jsou s velkým odstupem vzadu (není samozřejmě vyloučeno, že podobně jako v případě lídrů by pořadí v „pozitivním“ hlasování dopadlo podobně). Sdělnost ankety by se pak projevila jako nulová. Pozoruhodné je za prvé to, jak se pěkně integrovala do našeho politického systému KSČM. A dále - průzkum sděluje: než ODS, to raději KSČM. Patřím nejspíš k cca pětiprocentní menšině, která sice nijak zvlášť nežere ODS, nicméně tohle jí připadá děsné. V MfD alibisticky poznamenávají, že ODS „z tohoto pohledu příliš nepomohla nedávná výměna lídra a mnozí lidé jí nemohou zapomenout řadu skandálů z Topolánkovy éry“, zapomněli jen dodat, „které jsme coby samozvaní a drzí spolutvůrci české politiky horlivě pomáhali co nejvíc nafukovat“. Podle vývoje preferencí od března t.r. (CVVM) se zdá, že hradní křídlo v ODS a jeho tisková lobby (pro spravedlnost, nejen v MfD) si svržením Topolánka moc nepomohly. Paroubek dobře ví, proč se najednou solidarizuje s Topolánkem a vede řeči o vlčí smečce. Zdá se, že to zabírá, a zabírá to proto, že je na tom hodně pravdy.

Konečně je třeba se zastavit u fenoménu Věcí veřejných a Radka Johna. Jen minimum lidí si přeje, aby z politiky zmizel (což je celkem pochopitelné, protože se v ní zatím ani pořádně neobjevil), ale zase ne až tak moc by ho chtělo za premiéra. Odpovídá to poněkud rozpolcené situaci v jeho straně. Kdesi jsem četl, že podle vnitrostranického referenda (VV je stranou přímé demokracie) je 40% členů pro spolupráci s ČSSD, kdežto 60% pro spolupráci s ODS. Nechme teď stranou otázku, kolik těch členů je, a věnujme se otázce, jak tuto vůli lidu realizovat. Jsou v zásadě dvě možnosti: za prvé, zástupci strany v PS podpoří 40% návrhů ČSSD a 60% návrhů ODS. To je poněkud neohrabané. Transparentnější by bylo, kdyby se klub hned na počátku rozdělil s tím, že 60% bude hlasovat s ČSSD a 60% s ODS. Čili: to, co se našim politickým stranám (např. KDU-ČSL, zelení) stávalo samovolně. by tu byl výsledek řízeného procesu.

Úplně nejjednodušší by ovšem bylo konstatovat, že podobné průzkumy, ankety a referenda nemají žádný jiný smysl, než zblbnout ve finiši volební kampaně ty voliče, kteří ještě zblbnutí nejsou.

Lidovky.cz, 21. května 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.