V úterních novinách se o výsledcích komunálních voleb píše podstatně střízlivěji než bezprostředně poté, co byly vyhlášeny: ukazuje se, že ČSSD ve velkých městech často získala nejvíc mandátů v zastupitelstvech, ale že její situace přece jen trochu připomíná tu po květnových volbách. Vyhráli, ale ocitají se snadno v situaci, kdy se proti nim spojí přesila oponentů (na první pohled to nebylo vidět, jak má člověk proboha poznat, co politického se skrývá za takovou Stranou zdraví, sportu a prosperity?). V lepším případě dojde na velkou koalici, která je vždycky spíš východiskem z nouze, než triumfem).

Zdá se, že odchod Jiřího Paroubka nepřesvědčil komunální politiky a jejich voliče, že by se něco moc podstatného změnilo. Rétorika čelných představitelů ČSSD tomuto názoru nahrává. Hlavní ideologický argument proti „pravici“ je, že hájí zájmy skupinky bohatců proti pracujícímu lidu. Protože bohatců je málo a nemohou pracující lid přehlasovat, nemůže to pravice dělat jinak, než že pracující lid podvádí. Politika je tedy projevem třídního boje darebáků s počestnými, leč bezbrannými, a „levice“ tyto počestné a bezbranné hájí. Je možný i jiný pohled na politiku, totiž jako na „diskusi“, v níž vyjde najevo, že jedna strana se mýlí. Když se někdo mýlí, neznamená to ještě, že je darebák. Teze, kterou drží dnešní vedení ČSSD, je bohužel ve své podstatě marxisticko-leninská, hybnou silou politiky je dle ní svatá nenávist. Zkrátka paroubkismus bez Paroubka. Je povzbudivé, že u hodně lidí pořád ještě vzbuzuje nedůvěru.

Což souvisí s druhými volbami, které se ještě neuzavřely, těmi senátními. Tady je na tom ČSSD lépe: z 22 mandátů jí stačí získat jen 12 a bude mít v Senátě absolutní většinu. Pokud jich získá devět – deset, není vyloučeno, že s komunisty skutečnými i překabátěnými tu většinu dohromady taky dá, což je ještě horší, protože až dosud to vypadalo, že komunisty nikdo dvakrát moc nepotřebuje. Ve většinovém systému je spojování se „ostatních“ proti ČSSD obtížné, ti, co svého kandidáta neprosadili, k druhému kolu už většinou nejdou. Nicméně: předseda ODS Nečas vyzval voliče ODS, aby tam, kde jejich kandidát neuspěl, v druhém kole podpořili kandidáta koaličního nebo lidovce. Nějaký vliv to může mít. TOP 09 se rozhodla ponechat svým voličům volnou ruku: nejprve předseda Schwarzenberg v ČT, pak v Právu místopředseda Kalousek, který podpořil osobně jen jmenovitě „důvěryhodné“ kandidáty.

Nevím, k čemu je dobrá takováhle falešná soutěž morální krásy na nesprávném místě. Kontrola vládní většiny v PS opozicí ze Senátu nemusí být v zásadě špatná. Jenže nejde jen o to, že ideologie ČSSD i bez Paroubka vykazuje mocná rezidua bolševismu. V Senátu bude mít vítěz veto, pokud jde o důležité mezinárodní smlouvy a vysílání českých jednotek do zahraničí. Postoj Bohuslava Sobotky a zahraničněpolitického experta Zaorálka je jasný. Chtějí si pánové z TOP 09 znovu zažít akci radar?

Lidovky.cz 19. října 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.