Miloš Zeman pronesl ve Vladislavském sále pražského Hradu krátký, ale hutný a úderný projev. Kromě běžných státnických řečí, které při takové příležitosti musí pronášet všichni, co v úřad nastupují, obsahovalo jeho vystoupení i jedno zcela zásadní sdělení. Nový prezident chce nejen "podporovat ostrůvky pozitivní deviace" (běžná státnická poloha), ale i "bojovat proti ostrůvkům deviace negativní". Z těch jsou nejnebezpečnější tři: "kmotrovská mafie", "neonacistické bojůvky" a "podstatná část českých médií". Protože bojovat proti kmotrovským mafiím a neonacistům patří k dobrému vychování (kdo by nechtěl!), je hlavní sdělení toto: "podstatná část českých médií" je ve své nebezpečnosti něco srovnatelného s kmotrovskými mafiemi a neonacistickými bojůvkami.

Pro pořádek cituji část projevu, věnovanou médiím, podle ČTK celou (text, který uvádí ČTK, se kryje s tím, co jsem měl možnost si poslechnout v přímém TV přenosu):

"Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. Upovídaní komentátoři, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu, mně připomínají Čapkovu definici literárního kritika. Jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl.

Prezident musí podporovat úspěšné a společnosti prospěšné osobnosti, které jsou často obklopeny závistivou hloupostí, a musí jim trvale říkat - nenechte se otrávit. A naopak závistivým hlupákům, za nimiž není žádná vlastní poctivá práce, musí trvale říkat neotravujte.

Dámy a pánové, jsem si vědom toho, že tyto tři úkoly nemohu splnit sám. Nabízím proto přátelskou ruku ke spolupráci bez rozdílu politické příslušnosti všem těm, kdo tyto tři úkoly považují za důležité a kdo jsou ochotni přispět k jejich naplnění."

Prezident tedy vyzval přítomné hodnostáře a zasloužilé osobnosti mimo jiné ke spolupráci v boji proti podstatné části médií. Přítomní reagovali spontánním potleskem, dá se soudit, že v této věci panuje mezi českými politickými a intelektuálními celebritami jakýsi konsensus a že jsou opravdu ochotni přispět.

Za zvlášť příznačné považuji, že se k této zcela podstatné části Zemanova inauguračního projevu veřejně hned na místě nevyjádřil vůbec nikdo ani z vládních stran, ani z největší opoziční politické strany, která se považuje za demokratickou. Neudělal to ani někdejší Zemanův někdejší protikandidát v prezidentské volbě a místopředseda vlády Karel Schwarzenberg. Je dobře, že ti lidé řekli to, co řekli, a neřekli to, co by člověk předpokládal, že snad řeknou. Aspoň je jasné, co si od nich v budoucnu můžeme slibovat.

Hroucení bolševického režimu v předjaří roku 1968 začalo tím, že stranické vedení ponechalo volný prostor do té doby reglementovaným médiím. Ukázalo se, že svoboda projevu má tendenci vytáhnout za sebou i další občanské svobody – a jak se jednou hráze protrhnou, musí být k jejich opětovnému ucpání povolány tanky. Naopak, reglementace médií (jistě, pan prezident samozřejmě nechce média reglementovat, to ostatně nechtěl nikdo ani na prahu normalizace, média jen musí být jiná a lepší) za sebou vytáhne i dejme tomu proměnu ostatních významných institucí, na nichž stojí demokratická společnost. Je třeba vzít na vědomí, že nynější česká politická elita je s tím srozuměna. To je hlavní poučení, které plyne z inaugurace nového českého prezidenta.

8. března 2013