O víkendu jsem dostal čtenářský dopis, krátký, ale podle mého názoru natolik zajímavý, že jsem neodolal a reaguji na něj. Protože jsem autora nepožádal o dovolení, nezveřejňuji zde jeho jméno.

K Vašemu dnešnímu článku v LN Svatouškovství v české politice lze konstatovat, že i tak zkušený komentátor jako jste Vy (bez ironie) se nechá napálit. Jako člen KDU-ČSL Vám "důvěrně" sděluji, že Svobodova akce je součástí vnitrostranického boje, která je pochopitelně diskreditační vůči Klausovi.... Myslíte, že by tak zkušený politik jako Svoboda udělal neúmyslně takovou chybu.... Představa, že by architekt Špidlovy vlády, politik ve věčném konfliktu a napadán co by ministr zahraničních věcí Klausem, opravdu v tajné volbě volil Klause, je reálná?

To, o čem čtenář mluví jako o hotové věci, mne taky napadlo, když jsem se rozhodoval, zda mám na vystoupení ministra Svobody reagovat tak, jak jsem reagoval ve své glose. Nakonec jsem to podezření zavrhl, a to z důvodů, které považuji za zásadní.

Když komentátor referuje o situaci na politické scéně, má v zásadě dvě možnosti: buď si získá důvěru nějaké strany, která mu je názorově blízká, má přístup k nejrůznějším (i kuloárovým) vnitrostranickým informacím a dokáže pak řadu věcí zasvěceně komentovat, ovšem za tu cenu, že ztratí svobodu kritického odstupu: samozřejmě ne ve všem všudy, ale naráží na určité meze, které nesmí překročit, aniž by přišel o přístup ke zdrojům. Není docela svobodný a na jeho úvahách je to při pozornějším čtení cítit. Nebo si zachová svobodný odstup za tu cenu, že tak podrobnými informacemi nedisponuje, předmět jeho kritiky je pro něj do určité míry černá schránka, musí si domýšlet a je nebezpečí, že, jak píše čtenář, „naletí“.

Panu ministru Svobodovi do hlavy samozřejmě nevidím. Nemohu si ovšem dovolit např. předpokládat, že jeho politickým cílem je diskreditace Václava Klause, s nímž má nevyřízené účty, tedy přesněji řečeno nemohu si dovolit vycházet z premisy, že pan ministr je padouch. Potřeboval bych k tomu materiál, jehož se mi nedostává, a tak vycházím z presumpce politické neviny. Opačný přístup by byl v tomto případě hrubou neslušností a zároveň by stavěl na tezi, že praktická politika je svinstvo. Tuto tezi považuji za nesprávnou už proto, že v minulosti často sloužila jako alibi pro skutečné sviňáky, kteří tak omlouvali své sviňáctví (patří to k věci, dělají to všichni).

Za druhou podstatnou věc považuji tzv. zaručené kuloárové zprávy. Vvpadají na první pohled super důvěryhodně, ale ve skutečnosti obsahují často víc přání, která jsou otcem myšlenky, a nepřesných interpretací, než oficiózní stranická komuniké. Takže pravděpodobnost, že ve skutečnosti naletěl citovaný čtenář, je větší, než že jsem naletěl já, jsa odkázán na internetové stránky KDU-ČSL a to, co o věci přinesla média.

Nevím, nakolik byl pan ministr „architektem Špidlovy vlády“, i když nepochybuji, že tam měl významné slovo. Vím jen, že Špidlova vláda byla něco dost jiného než Paroubkova vláda, že pan ministr to těžko mohl přehlédnout, že teď sedí v Topolánkově vládě, že nepochybně má mnoho důvodů Václava Klause nemilovat, ale že to ještě vůbec nemusí znamenat, že nedokáže střízlivě posoudit situaci, kdy se Topolánkova vláda rozhodla prosadit zákon o majetkovém vyrovnání církví a kdy nezvolení Klause by ji a tedy i tento projekt ohrozilo. Tedy stručně řečeno, nemohu si dovolit předpokládat ani to, že pan ministr je idiot. Nic tomu nenasvědčuje.

Proto si taky nemyslím, že by ministr Svoboda udělal nějakou chybu. „Obchod“ patří do politiky, pokud je to obchod korektní, tj. pokud, obrazně řečeno, se nabízí hodnotné věci a platí se solidními platidly. Velmi pěkně a poučně o tom dovedl mluvit v souvislosti se svou politickou drahou např. Masaryk. Představa, že v politice má jít jen a jen o zásadní, morálně a filosoficky skálopevná stanoviska, je scestná: taková politika by po dvou třech krocích vedla k občanské válce. Základem politiky je vyrovnávání zájmů, v němž zprostředkovaně a nenápadně přichází ke slovu spravedlnost, tedy to, oč v lidském životě jde. Ti, kteří předstírají, že jim jde jen a jen o spravedlnost, o spravedlnost krystalicky čistou a nezprostředkovanou, dávají najevo nekalé úmysly. Zpravidla jim jde o to, společnost zotročit. Z minulého století jsme si odnesli v té věci bohatou historickou zkušenost.

27. ledna 2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.