Expředsedovi ODS a bývalému premiéru Topolánkovi je 54 let. Byl poněkud specifickým způsobem vykopnut z čela strany na počátku volební kampaně, ve chvíli, kdy se jeho přátel a spolupracovníků zmocnila panika, že se letadlo ODS řítí nezadržitelně k zemi. Je těžké se zbavit dojmu, že na akci spolupracovala řídící věž na Pražském hradě.

V rozhovoru, který ve středu poskytl Právu, říká mj., že když mluví o svých soukromých i pracovních setkáních s tragicky zesnulým prezidentem Kaczyńským, má v očích slzy. Čtenář rozhovoru se těžko zbavuje dojmu, že stejně je tomu, když mluví sám o sobě.

Politický život mu podle jeho slov přinesl řadu soukromých i rodinných problémů. Proboha, a co čekal? Hovoří o nestandardním popravování předsedy strany, které má africký kolorit (na tom jistě něco je), a o svém odchodu do politického důchodu, který neproběhl v rámci politické kultury. Teď se hodlá věnovat práci a rodině, přesněji řečeno rodině a práci.

Politický důchod je forma důchodu. Do důchodu se neodchází ve čtyřiapadesáti letech. Takový úprk do důchodu vyvolává řadu otázek. Copak neměl nějaký program, za kterým stál? Byl nebo nebyl ten program v něčem odlišný od programu, s nímž přicházejí ti, co ho svrhli? Svrhli ho kvůli tomu programu, nebo jen aby si zachránili vypolstrovaná křesla pod zadnicemi?

A dále: zůstal opravdu po svém svržení po jakešovsku jako kůl v plotě? Pokud ano, jak je to možné? Pokud ne, proč je třeba vést defétistické řeči? Buď opravdu žádný program, o který by se mohl opřít, neměl, nebo ho nedokázal pořádně vysvětlit. Kloním se k druhé variantě, je nemilá, ale neznamená, že je všechno ztraceno.

Ostatně, jakýsi náznak toho druhého v rozhovoru najdeme. Hovoří o tom, že přeje ODS vítězství ve volbách, a ještě spíše České republice středo-pravicovou koalici, která bude pokračovat v jeho politice.

Vysvětlit „svou politiku“ bude mít předtím, než nastane čas pravého politického důchodu, tisíc a jednu příležitost. První nastane bezprostředně po volbách. Moc mne zajímá, jak se nestandardní chování ODS, z něhož není cítit ani moc sebevědomí, ani moc slušnosti, odrazí na volebních výsledcích. Má pan Nečas pravdu, že v politice se na slušnost nehraje? Do voleb nemůže svržený lídr nejspíš dělat nic. Je to ale otázka času. Chce to jakousi trpělivost. Možná nějaká šance přijde, možná ne. Úplně nejmíň politicky produktivní by ovšem bylo, dobu, než se to prokáže, probrečet.

Lidovky.cz, 14. dubna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.