Poslanec Wolf opustil klub ČSSD a vzápětí i stranu. Po tom, co dával najevo v posledních dnech, se to dalo očekávat. Zajímavé jsou nejen poslancův úprk sám o sobě, jeho důvody a důsledky, o nichž je možné zatím jej spekulovat, ale taky a především reakce věrchušky ČSSD.

Paroubek by se vlastně neměl tolik divit, vždyť sám jednal před pár dny s místopředsedkyní zelených Kuchtovou a určitě si nepovídali o globálním oteplování. Předtím práskl trojici Teplý, Raninec a Schwippel z čilých kontaktů se sociálními demokraty. Je pravda, že je v horší situaci než Topolánek – jemu jde o to se do Strakovky probít, kdežto Topolánkovi stačí ji hájit.

Sociálně demokratická reakce na dalšího „utečence“, který překonal pomyslnou železnou oponu, má ovšem vysloveně hysterický charakter. ODS obviňují z „politického gangsterismu“ (což by i v případě, že Wolfovi při jeho rozhodování tak říkajíc pomohli, bylo dost silné slovo). Reakcí bude: žádné jednání s ODS ve věcně důležitých politických záležitostech, dokud bude předsedou strany Topolánek (on je viník, on musí odstoupit), nulová tolerance k vládním iniciativám v PS a žádné párování poslanců ani v době českého předsednictví v EU.

Sociálně demokratická vendeta je postavena na presumpci viny, a sama nabuzuje jisté pochybnosti o oprávněnosti této presumpce. Není přece jen za Wolfovým odchodem mimo jiné opravdu i to, že drill, jaký za Paroubka ve straně panuje, mu připadá nesnesitelný? Navíc Paroubek dodává munici Zemanovi, který ho obviňuje z toho, že eskaluje vztahy mezi opozicí a koalicí v jakousi politickou studenou válku. Politika zostřování třídního boje, na niž Paroubek najel a teď mu nezbývá než v ní pokračovat, se nedá provozovat příliš dlouho. Buď bude efektivní a povede v dohledné době k pádu Topolánkovy vlády, nebo ještě nějakou dobu nepovede ke kýženému výsledku a pak se bude poroučet Paroubek. To je nevýhoda každé politické eskalace.

Jiří Paroubek ovšem není žádný troškař. V oficiálním prohlášení ČSSD se praví, že pokud bude strana po příštích volbách vládnout, zváží revizi, případně vypovězení smluv o radaru, budou-li nyní přijaty, protože v této situaci by jejich přijetí bylo sice legální, ale nikoli legitimní. Výzva je očividně nasměrována nikoli do Strakovky, ale do Washingtonu, ČSSD se tím nijak netají. Jaký to má smysl? USA (případně nynější americká politická reprezentace) je nejspíš považována za potenciálního Topolánkova spoluviníka a měla by podniknout účinné roky k jeho ukáznění, jinak bude mít s Paroubkem problém. Je zjevné, že pan Paroubek sdílí někdejší Maovu teorii o tom, že USA jen papírový tygr, a tudíž si tento lehký nátlak může dovolit. Otázka je jen, zda má šanci udržet se na politickém výsluní tak dlouho jako jeho čínský předobraz.

lidovky.cz, 23.6.2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.