Na počátku všeho byla Paroubkova záliba v průzkumech veřejného mínění. Je za ní jakási marx-leninská snaha postavit svou i do budoucna neustále se stupňující úspěšnost na „vědecký“ základ. Průzkumníci hrají v Paroubkově politickém univerzu podobnou roli jako věštci a proroci ve starověkých společnostech. Až do letošního jara se tato ideologie osvědčovala: průzkumy byly čím dál příznivější a v souladu s tím následoval jeden úspěch za druhým: činnost vlády se dařilo čím dál tím účinněji paralyzovat, ČSSD suverénně vyhrála volby do krajských samospráv a do Senátu a nakonec vládu svrhla. Strana stála jednotně za svým předsedou, na některé výstřednosti v jeho chování a v chování jeho blízkých (Rath) reagovaly citlivější duše nanejvýš málo energickým brbláním a mrmláním.

Po pádu vlády se ale všechno obrátilo k horšímu: průzkumy jako by se vymkly nejvyšší bytosti, která jak známo Paroubka řídí, z rukou. Nejdřív se dostaly do rozporu preference pro volby do PS s preferencemi do Evropského parlamentu. Pak ODS ve volbách do EP dosáhla zcela nečekaného a výrazného úspěchu. Nato získala jakési zatím nevýrazné vedení i v preferencích pro podzimní volby. Zároveň se dramatickým způsobem propadla popularita předsedy ČSSD.

Ve starověku by panovník řešil situaci tím, že dosavadní věštce a proroky nechá napíchnout na kůl a vybere si nové, schopnější. To se zatím ještě nedá realizovat. Vzhledem k tomu vzniká ve straně jakási panika. Špičky ČSSD jsou najednou nahlas nespokojeny s Rathem. Spoustě z nich nahlas nevoní volitelné místo na kandidátce pro přeběhlici Zubovou. A k dovršení všeho místopředseda Onderka upozorňuje, že Paroubek zodpovídá za výsledek voleb, a odstavený severočeský činovník Foldyna slibuje, že svého předsedu díky preferenčním hlasům přeskočí na kandidátce.

Podle Paroubka je tato reakce nadbytečná a hloupá: o své odpovědnosti ví a odmítá projevy kapitulantství před volbami.

Na kapitulantství si ovšem založil sám svou zálibou v průzkumech. Veřejnost je náladová, a navíc, ne všechno, co se jí právě teď líbí, je z dlouhodobějšího hlediska perspektivní. Politik má veřejnost přesvědčovat a ovlivňovat, ne jí lézt do zadku. Politiku mají dělat politici, ne všeholid.

A navíc: co vůbec znamená úspěch ve volbách? Když ČSSD dostane sice nejvíc hlasů, ale vládu bude schopna udělat jen s ODS? Jistě ne. Existuje celý žebříček možností: za prvé, ČSSD je schopná udělat koalici s lidovci i s komunisty. Optimální řešení, udělá ji s lidovci a komunisty bude mít v záloze. ČSSD bude schopna vládnout jen s tichou podporou komunistů. To už je o něco horší. Všechno další je špatné. A problém taky je, že ti, co jsou připraveni skočit po volebním neúspěchu Paroubkovi na krk, nemají připravenou žádnou programovou alternativu. Jak by taky mohli, když jsou do nynějšího programu namočeni až po uši? A tak budou prosazovat, jak je v Česku zvykem, paroubkismus s lidskou tváří. Což asi nebude pro veřejnost moc atraktivní.

lidovky.cz, 22.7.2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.