Andrej Babiš poskytl velký rozhovor Právu. Podstatná část je věnována, jak jinak, případu Šincl. Pan Babiš podal především pozoruhodný výklad o tom, jaké povahy jsou informace, které o panu Šinclovi získal. Na námitku, že o některých z nich (např. Šinclovy styky s Miroslavem Janstou, Radkem Pokorným a senátorem Valentou) média nepsala (Babiš tvrdil, že informace má výlučně z médií), odpověděl: „To nebudu vůbec komentovat. Stejně jako novináři získávají informace, tak nějaké informace plují v prostoru. V prostoru pojišťoven se povídá, ale já na to nemám důkazy, tak o tom nechci víc mluvit.“ Když nejsou důkazy, pak nejenže s o tom nemá mluvit víc, nýbrž se o tom nemá mluvit vůbec. A dále, pojetí novinářské činnosti, podle něhož „v prostoru plují informace“ a novináři je prostě chytají, je velmi svérázné a poněkud zjednodušené. Když pan Babiš říká, že se pana Šincla na ty záležitosti ptal, a to veřejně, ne soukromě, je to pravda tak napůl. Zmínky o údajných problémech pana Šincla padly na neveřejné koaliční schůzce. Zda měly formu otázek nebo konstatování, není předem nijak jasné, ale bylo při tom cca 15 lidí, takže za normálních okolností by se to dalo zjistit. Bylo to tedy zároveň neveřejné, zároveň to poté už, jak říká pan Babiš, „plulo v prostoru“. A konečně, pan Šincl dostal jakýsi nevyslovený, ale srozumitelný vzkaz ohledně toho, co všechno se na něho ví. Šikovné. Zároveň pan Babiš spražil redaktora Práva Rovenského za úplně špatně položenou otázku (zněla: „Když jsme u střetu zájmů, u vás se zmiňuje mj. kvůli státním zakázkám pro Agrofert. Sám jste to označil za drobné, protože dělají jen 1,1 procenta tržeb. Proč nedáte pokyn, aby o ně vaše firmy neusilovaly? Měl byste aspoň částečně pokoj.“) Pan Babiš odpověděl: „Nejdřív mi upíráte právo jít do politiky a teď mi upíráte právo podnikat? To je ten váš systém, který jste si tu vybudovali, tedy tradiční politické strany a média. Politici měli zemi pořádně řídit a neměli krást – to by ale ČSSD s ODS nesměla mít tradici v korupci. Šel jsem do politiky, protože tradiční politické strany selhaly. Já aspoň pro tuto zemi něco dělám. Platím obrovské daně, jsem největší zaměstnavatel.“ To je odpověď komplexní: pan Babiš pojednává pana Rovenského jako zástupce poražené třídy (stalo se mu to už někdy? Je to zkušenost k nezaplacení!), která tu dvacet pět let kradla a nemakala (ve Sněmovně podle pana Babiše sedí přinejmenším čtyři, pět zlodějů). Když pan Rovenský a spol. selhali, přišel prostý a obyčejný pan Babiš a to nás všechny zachránilo. To je ideologická story Pana Babiše, proti níž by se už pomalu slušelo postavit nějakou jinou, pravdě podobnější. Pan Babiš ovšem to, že je jeden z nás, obyčejných lidí, demonstruje na každém kroku. Např. na jakémsi rockovém festivalu se nechal vyfotografovat při močení (na místě k tomu určeném, nikoli na scéně, z toho hlediska to bylo OK) a dal si to prý dokonce na Twitter. Okomentoval to slovy: „A co je na tom? Jsem normální člověk, alespoň byla sranda.“ K tomu je třeba podotknout, že normální lidé zrovna tohle zpravidla nedělají, a že ještě větší sranda podle tohoto pojetí by byla, kdyby se pan Babiš dal vyfotit při vykonávání velké potřeby.

Papež František označil v encyklice globální oteplování za důsledek lidské činnosti a prezident Obama ho za to pochválil. Oba pánové toho mají, jak se zdá, dost společného, jen v americké ústavě zatím chybí článek o prezidentské neomylnosti. Spousta obyčejných čičmundů si sice myslí, že globální oteplování sice existuje a lidská činnost ho nějak ovlivňuje, ale že je to v detailu předmět odborné debaty. Teď to máme tak říkajíc nalajnované a nemusíme se už o nic starat. Papež prý rovněž prohlásil, že „nadešel čas přistoupit na určité omezení ekonomického růstu v některých částech světa a poskytnutí zdrojů pro zdravý růst v jiných částech světa.“ To je velmi zajímavý nápad. Nejlepším řešením by byla pořádná světová válka, která by dala zahulit částem světa, kde je třeba rozvoj omezit, což by se automatiicky stalo. Zároveň by v takové situaci bylo možno přesunout z těchto oblastí to, co po radikálním omezení ještě zbyde, do jiných částí světa, a poskytnout jim zdroje pro zdravý růst (tj. pořádně je oholit). Mám nutkání se po vzoru J. V. Stalina zeptat, kolik má na to Jeho Svátost divizí, ale neučiním tak, protože tu akci jistě neučiní sám, jen svými řečmi inspiruje jiné. Chtěl bych v této situaci zopakovat citát, který asi bude znát: Běda tomu, skrze koho přichází pokušení!

Prezident Zeman si v Poslanecké sněmovně liboval, že o výši pokut u těch, kteří nepřiznají svůj majetek, nebudou rozhodovat zkorumpovaní soudci, nýbrž finanční úřady. Babišova MfD uvádí, že protestoval zejména Miroslav Kalousek. Vida kurupčníka. Vždyť přece z minulosti dosti nedávné všichni dobře víme, že úřady jsou to, co nikdy, za žádných okolností nelze zkorumpovat, protože jakmile to o nich někdo řekne, hned ho zavřou. Jakýsi zjednodušený světonázor, který u nás v určitých kruzích dominuje a pan prezident mu citlivě vychází vstříc, to tak vidí. Chtěl bych jenom říci, že lidí, kteří to tak vidí, je sice hodně, ale ani zdaleka jich není většina. Jejich hlas zní zvlášť silně v obdobích hysterie (např. Velké protikorupční revoluce). Ve střízlivějším ovzduší je možno spoustu těch lidí přesvědčit, že nemají, resp. neměli pravdu, a řada z nich se pak za to, co hlásali, stydí. Výhledově má tedy demokracie (vláda lidu) vždycky převahu nad byrokracií (vláda úřadů a úředníků) a buranokracií (vládou buranů). Přestože jsou období, kdy byrokracie a buranokracie dočasně vítězí.

Jakýsi čtenář píše v Babišově MfD: „V otázce uprchlíků si musíme uvědomit, proč vše začalo a kdo to vyprovokoval svými neuváženými zásahy v příslušných státech – ano, mám na mysli USA, Francii a další státy bojující proti zvěrským režimům plukovníka Kaddáfího v Libyi či prezidenta Asada v Sýrii. Političtí reprezentanti těchto zemí si neuvědomili, že se míchají do zcela odlišných kultur.“ K tomu je třeba říci, že západní státy měly právo, resp. přímo povinnost zasáhnout např. v Iráku a Libyi, protože lidé, co tam žijí, nejsou žádné „odlišné kultury“, ale naši bližní, zasloužili si pomoci a minimálně v případě Libye si o ni taky řekli. Problém byl v tom, že jim Západ nepomohl dost účinně a hlavně že nedokázal činně přispět k tomu, aby tam vznikly stabilní a přitom o něco lidštější režimy, než tam byly předtím. Místo toho tam chtěl vybudovat demokracii západního stylu, což je v těchto oblastech jen přestupní stanice k islámské teokracii.

Babišův šéfkomentátor Kamberský zveřejnil v Lidových novinách svou pravidelnou rubriku Chlívek. Je pozoruhodné a příznačné, že mu v ní nějak nezbylo dost času na největší událost týdne, případ poslance Šincla.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.