Středeční hlasování o důvěře Rusnokově vládě bylo další z rozhodujících událostí tohoto roku. Všechno začalo před půl rokem přímou volbou Miloše Zemana prezidentem a pokračovalo pádem Nečasovy vlády v červnu. Závěrečný akord, jak to vypadá, zazní někdy na přelomu října a listopadu.

To, že premiér Rusnok důvěru nedostane, se čekalo. Významné je, že ho podpořili poslanci ČSSD, a to všichni do jednoho (dr. Rath není členem klubu). Předseda ČSSD Sobotka se minulý týden na poslední chvíli vzmužil, dosti důrazně veřejně prohlásil, že upřednostňuje zachování parlamentní demokracie před bojem mezi levicí a pravicí, a zopakoval, že je pro to, aby se poslanci ČSSD hlasování nezúčastnili. Pak se ale podrobil většině ve vedení strany natolik, že sám navrhl hlasovat pro Rusnoka, přijal názor, že je třeba volit menší zlo, tedy Runsoka, před větším zlem, návratem pravice. Rusnok ovšem znamená Zeman a Zeman znamená autoritativní vládnutí na účet parlamentu, což pan předseda dobře ví, předtím to taky tvrdil. Soudružskou sebekritiku si (zatím) odpustil. Je třeba zdůraznit, že se svou původní vstřícností pan Sobotka narazil na betonovou zeď koaliční stojedničky. Beton se pak ukázal být velmi nekvalitním. Třídní boj tedy pokračuje, ČSSD se sešikovala za Milošem Zemanem a Rusnokova vláda prohrála, leč neutrpěla fiasko.

Ještě významnější je ovšem zhroucení sto jedničky, s níž chtěla exkoalice vyhrát boj za parlamentní demokracii. Opět zafungoval chronický neduh ODS, tzv. rebelství. ODS utrpěla další ránu, z níž se nejspíš vzpamatuje až v mateřské náruči svého zakladatele - docela malinká, jak se sluší na takovou situaci. A protože straně LIDEM dezertovala předsedkyně, splnil se sen pánů Kalouska a Schwarzenberga – coby obránce parlamentní demokracie tu ční už jen TOP 09 jako skála, bohužel se svými 13% preferencí taky jako kůl v plotě.

To všechno není žádná maličkost: pod cílevědomým a účinným tlakem Miloše Zemana se hroutí polistopadový systém politických stran, postavený na silné liberálně-konzervativní a silné socialistické straně. Zatímco z ČSSD se stává strana prezidentská, ODS se může do budoucna změnit v modrého trpaslíka, jenž obíhá kolem rudého obra jako tzv. státotvorná opozice.

Změny, jak se zdá, čekají i mediální sféru. Například: předčasné volby už aktivují i nová politická uskupení, například ANO 2001 pana Babiše. Pan Babiš je ovšem nejen ambiciózní začínající politik, ale novopečený vlastník MAFRy. A ve volební kampani bude média nutně potřebovat. Jistě, MAFRA není všechno. Ale je přesto poměrně dost, A hlavně: zájmy pana Babiše a prezidenta Zemana, jakkoli třeba rozdílné, se tady mohou pragmaticky dotýkat. Tak jako se mohou ve věci boje proti korupci docela pragmaticky dotýkat i docela rozdílné zájmy prezidenta a státních zástupců.

Miloš Zeman tedy vítězí nad svým i oponenty na celé čáře. Předčasné volby už na této situaci mnoho nezmění. Budou pozoruhodné snad jen tím, že veřejnost dostane ještě jednou možnost se vyslovit.

A bez ohledu na jejich výsledek je třeba zdůraznit: zachování prohloubení svobody a demokracie je něco, na čem je nutné dál ze všech sil pracovat. Jen to bude – dočasně - zase o něco těžší.

8. srpna 2013