Ještě na počátku ledna byla situace jasná a přehledná. Preference ČSSD nezadržitelně rostly, ODS stagnovala, bylo zjevné, že KDU-ČSL nestačí na to, aby vyvážila současnou ani budoucí socialisticko-komunistickou většinu v Poslanecké sněmovně. Zdálo se, že k menšinové vládě socialistů s komunisty v zádech neexistuje žádná reálná alternativa. Stačily tři měsíce, a všechno je jinak.

Podle průzkumu agentury Factum Invenio je ČSSD stranou s největší přitažlivostí pro nerozhodnuté voliče a slabě rozhodnuté voliče jiných stran. Řekl bych spíš, že ČSSD má hodně voličů, které může ztratit, pokud budou moci utéci jinam než ke komunistům. Jenže na druhé straně od ČSSD je KDU-ČSL, která váhající voliče ČSSD nepochybně odpuzuje jednak svou křesťanskou orientací, jednak fundamentalistickými postoji ve věcech jako registrované partnerství nebo potraty. Většinou jde o voliče, které pro sociální demokracii získal v roce 2002 Havlův tým, stržen důvěrou v Špidlovu „ČSSD s lidskou tváří“, která dokáže eliminovat nenáviděnou ODS. Špidla však nikdy neměl stranu pevně v ruce, scházely mu některé vlastnosti nutné k řízení tak velké organizace a Havlovi sympatizanti tak nechtíce, ale zato výrazně přispěli k dnešní sto jedenáctičlenné rudé většině v PS. Pokud tito lidé budou v červnu buď pod dojmem námluv mezi Paroubkem a Havlem volit ČSSD, nebo pokud zůstanou doma a to samé učiní i někdejší voliči US-DEU, je vítězství ČSSD a komunistů jisté.

Nyní je tu nový prvek ve hře, zelení, a situace se zase trochu otevřela. Těší se, jak se zdá, slušné podpoře veřejnosti a hlavně, podle výše zmíněného průzkumu Factum, veliké přitažlivé síle pro voliče zatím nepevně rozhodnuté. Mají i další výhody: jsou stranou na parlamentní úrovni neokoukanou, zbavili se upachtěných fundamentalistů a začali dělat politiku. Přihrává jim i lehce kýčovitá image milovníků přírody. Jejich předseda odmítl účast v soutěži o bobříka sprostoty probíhající mezi ČSSD a ODS. A co je podstatné, strana se situuje napravo od ČSSD. To je správná volba, protože tam je kráter po výbuchu OH, ODA a US-DEU a pak už jen betonová zeď KDU-ČSL.

Na ODS je už dlouho vidět, že její současné špičky vyčerpaly své možnosti a že, aby se jich zbavila, musela by vystoupit ze stínu Václava Klause, čehož zatím není schopná. Z nynější funkce svého čestného předsedy by mohla po maradonovsku týt, ale to by se napřed musela stát mocnou vládní stranou.

Taky razance faktického lídra ČSSD se vyčerpala. Přitlumení útočnosti odpudí ty voliče, kterým se agresivita líbí, ale ty slušnější nepřesvědčí. Na nějakou změnu věcného kursu („nevládní“ spolupráce s KSČM) je už pozdě.

Skutečným nebezpečím pro tuto zemi ovšem není ČSSD an sich, nýbrž jen projekt menšinové vlády ČSSD s komunisty v zádech. Vedla by ke zhoršení kvality občanských svobod v ČR s tím, že změny by mohly být nezvratné. Navíc v mezinárodní situaci, kdy EU a transatlantická spolupráce je v krizi, islámský terorismus v ofenzívě a probouzí se tradiční ruská chtivost, je spolupráce s KSČM pro národní zájmy ČR smrtící.

Zelení se mohou stát jazýčkem na vahách. Bude to sice řešení z hlediska systémového nouzové, ale přece jen lepší, než když jazýček dělá (jediná) KDU-ČSL. A ČSSD by před sebou měla alternativu přitažlivější než velká koalice a méně nemravnou než vláda s podporou KSČM.

K tomu jsou zapotřebí dvě podmínky: museli by ještě o něco oslabit komunisté, což není nepředstavitelné (v letech 1996 a 1998 měli podstatně méně mandátů), a KDU-ČSL by musela hrát s sebou.

Samozřejmě jsou tu velké otazníky: vydrží strana pohromadě a zachová si distanci od komunistů? A dostane se vůbec do parlamentu, iniciativy geneticky příbuzné (čtyřkoalice) skončily v minulosti na nose ještě před cílovou páskou voleb. Nicméně je tu jakási naděje, že by snad bylo možné trochu pozměnit politický vývoj od špatného k horšímu, typický pro ČR od jejího vzniku.

Mladá fronta Dnes 23. března

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.