Poté, co byly během prvotní akumulace polistopadového politického kapitálu obsazeny všechny sesle, zbyla řada agilních a ctižádostivých lidí. Polem neoraným zůstaly odbory. Líný a nepohyblivý postkomunistický odborový mastodont nechal spoustu volného místa pro podnikavost – zejména v oborech, kde byly zjevné problémy. Například ve zdravotnictví.

Dr. Rath vytvořil nezávislý Lékařský odborový klub s jednoduchým a přitažlivým programem: cíl – platy jako na Západě. Cesta k jeho dosažení – původní zásada „pacient musí trpět“ byla záhy změněna v realističtější „nutně nemusí, stačí, když si nás všimne“. Všimne si každý, protože co si budeme povídat, pacienti jsme částí své bytosti všichni, a čím jsme starší, tím víc.

LOK byl pro podnikavého chlapíka jen startovací drahou k ovládnutí prestižní České lékařské komory. Dosavadní vedení se ukázalo být vůči nájezdu odborových piraň zcela bezbranným. Zároveň se projevila základní vlastnost dr. Ratha: jakmile se někde usalaší, jen tak ho tam odtud někdo nevystrnadí.

Tím se činorodý lékař dostal do zorného pole politiků: Václav Klaus ho chtěl fackovat (nebyl zdaleka jediný), což je snad lidsky pochopitelné, ale politicky zcela neproduktivní. Jiří Paroubek naopak postřehl typovou spřízněnost a adoptoval ho coby ministra zdravotnictví.

Dr. Rath pak pracoval na vytvoření pozoruhodného celku, zahrnujícího odbory, profesní organizace, pojištovny, státní zdravotnické instituce, to vše pod palcem ministerstva. Janusovský útvar měl dvě tváře: primárně socialistickou (postátněné zdravotnictví) a sekundárně kapitalistickou (cosi na způsob privatizace komplexu do rukou dr. Ratha a jeho mocné lobby).

Experiment ukončily volby a změna vlády. Dr. Rath vyměnil ministerstvo za Poslaneckou sněmovnu. V osobě nešťastného ministra Julínka se mu dostalo něčeho mezi sparringpartnerem a boxovacím pytlem.

Pak přišly volby do krajských samospráv a hejtmanské křeslo v prestižním Středočeském kraji. Následovalo personální tsunami.

Co to znamená pro příští rok? Za prvé, dá se očekávat, že se dr. Rath pokusí se Středočeským krajem provést to, co nemohl dotáhnout do konce s českým zdravotnictvím. A za druhé: mírové soužití mezi předsedou Paroubkem a jeho chráněncem je samozřejmě i do budoucna představitelné – asi stejně, jako tomu bylo v případě Paroubka a Zemana nebo Klause a Topolánka. Příští rok nejspíš nerozhodne, je na to moc brzy – ale třeba už něco napoví.

LN (Orientace), 27.12.2008

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.