Neklamné znamení toho, že se nějaký velký politický malér prohlubuje, je náhlé utišení situace. Nejstrašidelnější příklad, na který se pamatuji, byl návrat „stranické a vládní delegace“ (rozuměj unesených komunistických politiků) z Moskvy v srpnu 1968. Dnes je jiná situace, ovšem. Nečase do Moskvy nikdo neunáší.

Z dnešních zpráv může naivní občan usuzovat, že konflikty odeznívají a vláda se vrací (další reminiscence na rok 1968) ke klidné tvořivé práci. Ministr John nejmenuje pana Lessyho policejním prezidentem hned, bude se předtím ještě chvilku bavit s premiérem, o němž ústy pana šéfmanažera Bárty jakási jeho spolupracovnice prohlásila na jeho stránce na facebooku, že mu (tedy jí) už dochází s Nečasem trpělivost, protože se chová jako malé děcko. Jistě to musela předtím někde aspoň zaslechnout. Jinak panuje dělná atmosféra, vláda se shodla na protikorupčních opatřeních (zlomyslní nepřejícníci by mohli prohlásit, že hlavní výdobytek je: kdokoli práskne nějakého hlaváče ODS v korupční záležitosti, v níž s ním jel, má šanci na beztrestnost), koalice na důchodové reformě. Ve skutečnosti ani jedno, ani druhé není to hlavní. Vláda se neustále vznáší nad propastí a premiér pomalu prošustrovává poslední zbytky své autority. Pomáhají mu přitom nejen pan Bárta a duo Schwarzenberg – Kalousek, nýbrž i jeho zbožňovaný guru na Hradě, který z něj při jednání o policejním prezidentovi očividně udělal šaška. Rozhodující nebude ani důchodová reforma, ani boj proti korupci, ale něco bližšího a přízemnějšího - totiž jak si tato vláda a její premiér poradí se dvěma problémy: s uzavřením akce „policejní prezident“ a se vzpourou hnutí Náš exodus – váš exitus (oficiálně, leč méně přesně Děkujeme, odcházíme).

Pokud jde o první případ, je zaděláno na katastrofu. Poté, co se Nečas i Klaus postavili za bývalého policejního prezidenta Martinů, kterého nebylo možno odvolat, jen donutit k rezignaci, podrazil prezident veřejně a potupně „svého“ oddaného premiéra a zasloužil se o v znik situace, kdy trumfy drží v rukou pan John (nebo Bárta, chcete-li). Nového policejního prezidenta jmenuje podle zákona on, a nějaká ústní a nepodepsaná dohoda, kterou teď John s Bártou vůbec nemusí dodržet, zvlášť když mají podporu dua Kalousek – Schwarzenberg, nic neznamená. A zatím se už rozjíždí „boj proti korupci“, tj. boj proti bezstarostným papalášům z ODS, které zvláště v divokém terénu ministerstva vnitra nebude těžké ulovit. ODS ovšem není jen semeniště korupce: ODS je v pravostředé části politického spektra jediná organizace, která vykazuje některé vlastnosti politické strany a má část normálního členstva. TOP09 a VV jsou účelové organizace na manipulaci s veřejností, přičemž TOP09 za sebou vleče zátěž pravdoláskovní početnosti. Ve vztahu k VV je na tom jako mopslík ve vztahu k vlkovi.

Pokud jde o konflikt s nemocničními odbory, je úkol pro vládu a premiéra ještě obtížnější: pokud si chce pan Nečas zachovat poslední zbytky vážnosti, nesmí ustoupit ani o píď v jedné jediné věci, a to jsou lékařské platy. Podle lidí z LOK nejde zdaleka jen o ně, tak ať se to ukáže. Pan prezident ho i v tomhle podpořil, předpokládám, že pokud to bude nutné, zase ho podtrhne.

Bezprostředně po květnových volbách to vypadalo na triumf. Přiznám se, že i já jsem měl iluze o technických schopnostech pana Nečase. Mýlil jsem se. Kdysi nejsilnější českou stranu ovládá prezident, pan Nečas a paní Němcová. Tedy někdo, kdo v té straně vůbec ani není, a dvě osoby, jejichž vztah k němu, pokud jde o rovnost a vyváženost, je srovnatelný nejspíš se vztahem Spejbla a Máničky k panu Skupovi. A pokud strana padne, pocítíme to všichni. Po čase i ti nalevo.

Lidovky.cz 21. ledna 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.