Dvacátého září vystoupil ministr Langer s prohlášením, že v souvislosti s únikem Kubiceho zprávy na veřejnost odposlouchávala policie dvacet politiků a novinářů, dále prostory Poslanecké sněmovny, Ministerstva vnitra a Českého rozhlasu. Následně premiér Topolánek naznačil, že by v odposleších mohla mít prsty Paroubkova vláda.

Nato spustila ČSSD a zejména její předseda bojový ryk: žádali důkazy. Langer reagoval rozpačitě a chvíli to vypadalo, že naletěl na dezinformaci.

Tento dojem ještě posílilo vystoupení nejvyšší státní zástupkyně Vesecké. Vesecká prohlásila, že nikdo neodposlouchával dvacet novinářů a politiků a že nebyly prováděny žádné nelegální odposlechy. Toto vyjádření je poněkud podezřelé: paní doktorka Vesecká by mluvila pravdu i v tom případě, kdyby odposlouchávaných bylo sto dvacet, a nikdo netvrdil, že novináři a politici byli policií odposloucháváni ilegálně, to by tak ještě scházelo.

ČSSD, silná v kramflecích, nato požádala o svolání mimořádné schůze sněmovny za účelem mytí hlavy vládě, jmenovitě premiérovi a ministrům Langerovi a Nečasovi.

Na poslední chvíli se ale ODS podařilo zjistit, že odposlechy byly: sice jen v případě dvou ministrů (jedním z nich měl údajně být ministr vnitra Langer) a dvou novinářů, zato v případě jednoho z politiků odposlouchávali devatenáct telefonů (což nejspíš vysvětluje, jak vzniklo původní nepřesné číslo dvacet). Dále –- neodposlouchávaly se prostory Poslanecké sněmovny a Českého rozhlasu, nýbrž měly se odposlouchávat prostory Českého rozhlasu v Poslanecké sněmovně, jenže ochranka PS tomu zabránila. Odposlechy byly povoleny (a nejspíš taky zahájeny) 4. září, což je – jaká shoda okolností! – den, kdy Topolánkova vláda nastoupila do funkce, byly povoleny do prosince, ale ukončeny – opět, jaká podivuhodná shoda okolností! – 20. září, tedy v den, kdy ministr Langer zveřejnil informace o „údajných“ odposleších.

Z toho plyne, že informace, s nimiž přišel Langer, nebyly sice přesné, ale zakládaly se na skutečnostech. Pokud jde o otázku, zda v tom mají prsty bývalá vláda, její premiér a ČSSD, musím se přiznat, že závidím lidem, kteří mají takovou duševní sílu a fantazii, že jsou schopni zaplašit toto podezření. V této souvislosti je nejasné, proč se při hlasování o demisích většina lidovců a zelených zdržela hlasování: připadá jim to, co se stalo, v pořádku? Myslí si, že Langer, Topolánek a Nečas jednoduše lhali? Pokud ano, tak tedy pozdrav Pán Bůh!

Je samozřejmě možné se morálně rozhořčovat nad personálními změnami, které ministr Langer provádí v inspekci Ministerstva vnitra. Ovšem, nedělá to dobrý dojem. Jenže co si má počít, pokud tento orgán, podléhající přímo jemu, je namočen v jeho odposlouchávání? Langer a celá vláda udělali jen jednu jedinou chybu: že se vůbec svého úkolu ujali v situaci, kdy si nemůžou dovolit nic a novopečená opozice naopak všechno. Proč tuto nevděčnou roli nepřenechali Paroubkovi?

Pan Paroubek se nyní laskavě uvolil, že bude uvažovat o změně pravidel pro odposlechy: z aféry vyplynulo, že je možné odposlouchávat prakticky kohokoli, člověk se o tom většinou ani dodatečně vůbec nedozví a nemůže se nijak ohradit. Expremiér je pro to, abychom to dělali stejně jako vyspělé západní země a nenápadně naznačuje, že už tomu tak v podstatě je. Tenhle nápad je totálně zavádějící: pravidla u nás musí být daleko přísnější než v zemích, kde mj. nemají žádné Paroubky a žádné brežněvovské či postbrežněvovské komunisty.

1. října 2006

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.