Exprezident Václav Klaus představil v sobotu na brífinku v Lysé nad Labem výzvu Proti migraci, kterou sám inicioval. Informovaly o ní hned vzápětí všechny hlavní zpravodajské servery. Byl zahájen sběr podpisů a ten záhy zkomplikoval velmi masivní hackerský útok. Výzva protestuje proti politice našich státních institucí a politických představitelů ve věci masové imigrace, jež podle výzvy ohrožuje Evropu i členské země EU. Text výzvy je k dispozici na internetu.

Výzva na chytlavé téma je sepsána zcela profesionálně: není zbytečně dlouhá, styl je expresivní a naléhavý: mluví se o „ničivém přílivu imigrantů“, o „zásadním ohrožení Evropy“, o „zásadní hrozbě pro budoucnost“. Bezpečnost je třeba zajistit „všemi prostředky“, úkol je „nedopustit chaos“. „nechceme pasivně přihlížet“ – „odmítáme“ – „nesouhlasíme“ – „vyzýváme“. Naléhavá a burcující je natolik, že už to samotné vzbudí u čtenáře jako já jisté podezření.

„Odmítáme převádět dnešní migrační problém na debatu o dostatečně vstřícném či nevstřícném přístupu Evropanů k jiným kulturám, náboženstvím, rasám a etnikům,“ praví se ve výzvě. „Vidíme nepopiratelná rizika a hrozby plynoucí z umělého mixování nesourodých národů, kultur a náboženství.“ Musím se přiznat, že takové úvahy mi nejsou úplně srozumitelné. Někdo vám stojí přede dveřmi a prosí vás o pomoc. Je otázka, zda je to ta pravá chvíle, abychom ho kádrovali na to, zda náhodou není jiná kultura, rasa, etnikum (národ), náboženství. Jaké ostatně mají Češi náboženství? Plus minus 90 % z nich žádné. Takové věci dělá člověk zpravidla tenkrát, když se chce nějak vykroutit. Je zjevné, že naše možnosti a schopnosti pomáhat druhým mají jisté meze, ale ty nejsou dány národní, kulturní či náboženskou kompatibilitou. V příběhu o milosrdném Samařanovi je ten, kterému Samařan pomáhá, zcela zjevně jiné kultury, náboženství a etnika.

Ve výzvě je řeč o „narůstajícím tlaku lídrů evropských velmocí, abychom – jako tolikrát v historii – obětovali své životní národní zájmy jejich politickým záměrům“. Spojenci na nás chtějí, abychom jim pomohli, oni ostatně předtím často pomohli nám. Jistě, tím ještě není dáno, že jim musíme vždycky a ve všem vyhovět. Jen bychom se neměli vykrucovat, že na nás malých chudáčcích už zase silné velmoci chtějí, abychom se za ně obětovali. Je to směšné a nedůstojné.

„Nesouhlasíme s tím, že oprávněné obavy velké části naší i evropské veřejnosti z ničivého přílivu migrantů jsou z oficiálních míst a z velké části médií bagatelizovány, umlčovány a skandalizovány.“ To, zda jsou obavy autorů výzvy oprávněné a zda jsou to obavy velké části naší i evropské veřejnosti, se nedá prokázat výzvou samotnou, nýbrž jen následující veřejnou svobodnou diskusí. Ti, kteří s obavami přicházejí, musí počítat, že ta diskuse bude ostrá, takže často budou mít pocit, že jsou jejich názory těmi, co je nesdílejí, bagatelizovány či skandalizovány (např. považovány za hloupé). Tak to na světě chodí. O umlčování zatím nemůže být řeč, přesněji řečeno umlčován je dnes vzhledem k bídnému stavu veřejné výměny názorů kdekdo, kdo zrovna nevlastní jako pan Babiš dvoje noviny. Klausovu výzvu zveřejnili na velkých internetových serverech (iDnes, iHned, České noviny) tak, že ji čtenáři mohli prakticky z nich taky podpisovat. To je obrovská výhoda, která je dnes dopřána jen málokomu: například když jsme s přáteli z někdejší Demokratické iniciativy vydali výzvu opačného zaměření, než je ta Klausova, na iHned a na Četce, která vydává České noviny, nám ji nevzali ani náhodou (do iDnes jsme ji ani nedávali). Závidím tedy Václavu Klausovi jeho možnosti. Naopak, jakmile někdo paušálně z něčeho obviňuje „velkou část médií“, vzpomenu si na inaugurační projev prezidenta Zemana z roku 2013 a udělá se mi nanic.

A konečně vrchol všeho: „Různé elitářské politické skupiny – skryté za fasádou vědců, akademiků či domnělých mravních autorit – jsou naproti tomu vydávány za normu veřejného mínění.“ Stačí dát na místo „různých elitářských politických skupin“ třeba „reakční pravicové elementy“ (a řekl bych, že ani taková změna není konec konců bezpodmínečně nutná) a rázem se ocitneme na prahu „normalizace“ v roce 1969. Václav Klaus se na to přece pamatuje stejně dobře jako já. Tenkrát se řádění elitářských skupin v prostředí normalizátorů a počínajících kolaborantů říkalo „morální teror“.

To je můj příspěvek do celospolečenské debaty o oprávněných obavách Václava Klause a jeho přátel. Na závěr si ovšem nemohu odpustit ještě jednu malou poznámku:

Jen Klausova výzva vyšla, zapsalo se do elektronických podpisových archů neuvěřitelné množství spamových pseudopodpisů. V posledních třech letech jsem se podílel na několika podpisových akcích (pod tu největší se podepsalo přes čtyřicet tisíc lidí), ale něco podobného jako to, co bylo prezentováno v neděli na internetu, jsem ještě neviděl. Kdosi se tamtéž pochlubil (své jméno ovšem zapomněl uvést), že během hodiny sestrojil program na generování falešných signatářů s běžnými českými jmény a s fiktivním bydlištěm ve skutečných českých obcích a hned ho taky uvedl do chodu. Mne by ovšem např. zajímalo, kolik lidí se ke Klausově výzvě, kterou bych podepsal, jen když by mne předtím mučili, přidalo reálně (díky dámám i pánům z iDnes, iHned a z Českých novin jich nejspíš budou mraky). Určitě nejsem sám. A kromě toho a především, internet je choulostivá věc, může jako komunikační prostředek a zdroj informací fungovat jen v atmosféře aspoň minimální důvěry. A svoboda na internetu platí pro každého. I pro Václava Klause a jeho stoupence. Považuji tedy postup toho hackera a jemu podobných za nechutný, hloupý a sprostý.

7. září 2015; psáno pro Svobodné fórum