Věci veřejné usilují o integraci opoziční ČSSD do vládní koalice. To je z politického hlediska jakási novinka, svým způsobem funkční: posiluje naději na jejich proměnu v univerzální jazýček na vahách. Zároveň jednají s kdekým (např. s Kubkovou ČLK), nedostalo se snad jen na komunisty, jsou příliš bezvýznamní.

ČSSD by jistě přivítala, kdyby VV koalici co nejvíc rozložily. Ale do nějakého velkého kamaráčoftu (např. koaličního) s Bártovou stranou se jim nechce. Pokud by se náhodou koalice rozsypala, budou preferovat nové volby.

Taky ochromené ODS (jak jsou si obě velké strany podobné!) dochází pomalu s VV trpělivost. Premiér Nečas mluví o tom, že pokud budou VV v univerzální vstřícnosti pokračovat, dává přednost pádu vlády. VV by se pak mohla ocitnout mezi dvěma židlemi.

Je to zvláštní strana: připomíná vetřelce ze známého amerického filmového seriálu. Je čilá, velice agilní (grobián by řekl agresivní), ale na to, aby rostla a sílila, potřebuje hostitelský organismus. Přitom zárodek byl tak roztomilý: impresário (takto šéf bezpečnostní agentury) decentně v pozadí, v popředí pimprlové divadlo, v němž dominoval populární investigativní TV reportér-bavič obklopený roztomilými blondýnkami. Programem byla přímá demokracie (vždyť u nás máte slovo!) a boj proti korupci a dinosaurům (my to nejsme, žádnou korupci jsme ještě nemohli stihnout). To bylo dost na početí vetřelce ve volbách: teď bude dozrávat v teplých a pohostinných útrobách Ministerstva vnitra a Policie ČR. Až dozraje k porodu, budeme se všichni divit.

Není divu, že ČSSD o tohoto vetřelce nestojí. Má totiž už jednoho: ve straně se zabydlil coby chráněnec výstředního předsedy, nakonec se zahnízdil ve Středočeském kraji. Je otázka, zda už se náhodou nerodí - z obdivuhodného zdravotnického impéria, které si vybudoval (VZP – ministerstvo zdravotnictví – ČLK – LOK) zbyly sice už jen dvě poslední instituce, ale jejich momentální aktivity otřásají Českou republikou až do základů.

Věci veřejné mluvily kdysi o dinosaurech v politice. To bylo mimo jiné nepřesné. Jde o dva líné, vyžrané brontosaury, ODS a ČSSD. O první generaci svých lídrů přišly, momentálně není žádný další k dispozici. Převalují se, neschopny vymyslet něco nového, jiného, než s čím přišli jejich tvůrci. Líně přežvykují staré floskule a opakují staré kousky (vzhledem k stáří a obezitě jim už moc nejdou). Veřejnost touží, aby odešli. Kdo přijde po nich, je jí jedno. Hlavně že někdo přijde.

Jak atraktivní terén pro žravé vetřelce!

Lidovky.cz 1. února 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.