Ministerské křeslo pod ministrem Mládkem se prý zvolna proměňuje v křeslo houpací. Otázku reportéra Práva, co je pravdy na tom, že vyzval Mládka k rezignaci, nechal premiér Sobotka bez odpovědi. Ministr nemá dobrou pověst už od dob, kdy nynější prezident dělal ještě jen premiéra, ale kádrový profil vypracovaný Milošem Zemanem a opírající se o to, že se panu ministrovi údajně přezdívalo „Honza Kapsa“, nemusí být, jako ostatně i v jiných případech, úplně směrodatný. Pozoruhodné je spíš ministrovo mohutně vyvinuté slovanství východního typu. Pan ministr si stěžuje, že proti němu vede Babišův tisk kampaň. Nebyl by ani prvním, ani posledním sociálně demokratickým papalášem, který se stal obětí Babišových mediálních hafanů (pan premiér o tom ví své). Takže: sociálním demokratům se v revolučním procesu let 2012-14 podařilo porazit zrádnou pravici, ale jen za cenu toho, že si nakonec sami museli nasadit do vládního kožichu obrovitou dravou veš, která jim teď likviduje jednoho ministra za druhým. Pohled by to byl velmi zábavný, jen kdyby se na to člověk mohl dívat z trochu větší dálky.

Ostravský komunista Michal Kesudis (to je zajímavé, ostravští komunisté a komunističtí sympatizanti mají většinou řecká jména, zřejmě je to nějaká folklorní zvláštnost, která se traduje od doby přílivu komunistických emigrantů z Řecka po nezdařeném pokusu o komunistický převrat z roku 1945) vyjádřil na internetu svůj menšinový názor na českou misi v Afghánistánu, a to v souvislosti se zabitím čtyřech českých vojáků z Afghánské mise. Učinil tak na Facebooku s typicky komunistickým taktem, jemnou ironií a duchaplnou elegancí (cituji dle Práva): „Jsem vděčný afghánským odbojářům, že nás těch šmejdů zbavili. Bez nich nám bude líp… Tak jsem někde četl, že se osamocenému afghánskému vlastíkovi na jízdním kole podařilo odvařit naše čtyři žoldáky… Je to samozřejmě velký úspěch, neboť čeští žoldáci patří vedle amerických k těm úplně nejzkurvenějším. To, co se jim stalo, to si po čertech zasloužili. Dobře jim tak.“ Komunisté mu poté pozastavili členství, na základě mnohaletých zkušeností dobře vědí, že takové věci je sice třeba si myslet, ale až do určité chvíle se nesmějí nahlas říkat. Ocitl se před soudem a úloha soudu je zjevně choulostivá, aspoň pokud jde o politický dosah věci: když chlapíka zavřou, dostane jeho případ váhu, jakou si nezaslouží, když ho pustí, utrpí vážnost justice. Já osobně si jako laik myslím, že ten hoch za mříže spíše patří. Za temného období sklonku feudalismu v osmnáctém století by to nejspíš zpupná vrchnost řešila jednoduše tak, že by dostal pořádně nařezáno, my jsme dnes už dál a nesmíme se nešetrně dotknout jeho nezadatelných lidských práv. Takže nezbývá, než volit mezi dvěma zhruba stejně velkými zly. (Mimochodem Facebook je moderní informační síť, která se pro šíření podobných sdělení hodí nesmírně dobře, stejně jako omítky na záchodech v době mého mládí, za totáče. Byly tehdy jediné médium, které nebylo možné systematicky a účinně cenzurovat, a během let se navíc mohutně politizovaly. Sprostotou se často Facebooku vyrovnaly – Facebook ovšem vyniká tím, že má daleko větší dosah a účinnost. A občas mám dojem, že kdyby někteří lidé neměli čas od času možnost se tam ukojit, mohli by začít vraždit.)

Exkluzivní průzkum společnosti Median zjistil, že velká většina lidí je proti zavedení poplatků za pobyt a stravu v nemocnicích a že čím je člověk chudší, tím víc s poplatky nesouhlasí. Je dobré, že tato překvapivá zjištění máme nyní vědecky potvrzena.

Lukáš Jelínek se v Právu táže: „Jsou (evropští politici, bd) výhledově – až Američany přestane bavit nést stěžejní odpovědnost za financování NATO – připraveni budovat evropskou bezpečnostní strukturu pod vlajkou EU? A dokážou na ni sehnat další peníze?“ Odpověď je jednoduchá: nejsou, nedokážou. Příliš dlouho, vlastně na Západě někdy od padesátých let minulého století, si zvykali na to, že si budovali v poklidu svá základní lidská práva kritizovat kdekoho, hlavně své americké spojence, a povinností americké armády bylo pečovat o to, aby jim prostor pro tuto kritiku byl zachován a pokud možno ještě rozšiřován. Když si američtí spojenci při zajišťování prostoru svobody začali příliš vyskakovat (např. chtěli mít v Evropě k dispozici pro tento svůj servis lepší zbraně a vybavení), zvedla se ovšem vlna masových protestů. Nové přírůstky demokratického společenství po (dočasném) rozvalu ruského komunistického impéria se této taktice brzy přiučily (viz např. problém radaru v Brdech). K tomu, aby se o svou bezpečnost začali účinněji starat, by potřebovali mít daleko větší strach, než mají dosud. Jenomže pak, až budou mít konečně strach přiměřený situaci, bude už pozdě.

Vojenský expert Práva Rašek zase píše: „Podle oficiálních údajů do Evropy přichází 60 % migrantů z ekonomických důvodů.“ Jistě, pokud někdo emigruje, když mu hrozí, že umře hlady, není to důvod politický, nýbrž ekonomický.

Senátorka za KDU-ČSL Horská, která se v v rámci Husových oslav zúčastnila velké audience u papeže v Římě, se prý domnívá, že hlava katolické církve českého kazatele zařazuje po bok nejslavnějších světových církevních reformátorů, jako byli John Vikleff nebo Martin Luther. Pokud chce pro tento názor získat účinnou podporu, měla by se paní senátorka zasadit o to, aby obě komory PČR přijaly zákon, stanovící, že tomu tak opravdu je a navíc že se Jan Hus zasloužil o stát. Tentokrát by byli pro určitě i komunisté. Osvobozovací oficiózní nadšení z května tak organicky přerůstá v něco, co se může stát zárodkem nové husitské revoluce, které by se tentokrát mohlo dostat požehnání dokonce i přímo z Vatikánu (a Putin by nejspíš taky nebyl proti).

V úterních Babišových Lidových novinách se skví článek Petry Procházkové, který už bohužel nemám sílu podrobněji komentovat, a tak na něj jen upozorňuji. Pani Procházková varuje před tím, že budou-li Američané posilovat svou vojenskou účast ve východní Evropě a v Pobaltí, může se stát, že pomohou v Rusku do sedla někomu ještě horšímu, než je Putin. Argumentaci „buďte pěkně hodní, nebo může přijít někdo ještě daleko horší“ (např. než dr. Husák ap.), důvěrně znám z doby rozpuku normalizace. Článek vypadá, jako by byl psán původně pro ruský koutek Práva. A taky signalizuje jakési souznění radikálního pravdoláskařství s babišismem. Této pozoruhodné politické symbióze bych se do budoucna rád věnoval.

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.