Událostí dne je zhroucení pražské koalice. Hroutí se už dlouho, teď udělala konečně definitivní bác. Poměry v Praze po porážce zrádné pravice jsou bohužel tak neurovnané, že z nich asi nelze uplácet nic podstatně jiného než to, co tam už bylo, a především nic kloudného. Situace přímo vyzývá k nejrůznějším nemravným koalicím a vylučuje ty funkční. Politické poměry, v nichž se druhým Člověkem na radnici může stát něco tak neuvěřitelného, jako je Matěj Stropnický, tu od protektorátu nebyly. Rovněž skutečnost, že v zastupitelstvu sedí tak strašné uskupení, jako jsou tzv. Piráti, zaručuje, že tu hned tak něco pořádného nevznikne. Pozoruhodné je, jak málo úspěšná na této úrovni (největší města v ČR) je Babišova Agrostrana. Zřejmě jejímu generálnímu řediteli na této střední vrstvě politiky nezáleží, počítá asi, že ovládne tu nejvyšší rovinu (včetně policie a státních zastupitelství) a to ostatní pak půjde jako po másle. Podaří se?

Babišovi jde ovšem taky o krajské volby, které budou příští rok. Chce na lídry v některých krajích nominovat odborné náměstkyně, které má ANO na ministerstvech. Zákon samu nominaci nezakazuje, koaliční partneři ovšem brblají. Jinak je to praktické. Obsadit kraje svými sekretářkami, které jsou submisivní a umějí makat. Tak daleko v nepolitické politice zatím nikdo nešel.

Podle průzkumu STEM schvaluje členství v NATO 69 % populace, a 34 % je považuje za významnější než členství v EU. Je to omyl. Lidé vnímají NATO jako servisní organizaci, která nás bude bránit, až se svým nezřízením blbnutím dostaneme do mezinárodních potíží. Naproti tomu EU je podle většiny organizace, která nám v našem rozletu dělá soustavné potíže. V současné době je ovšem funkční EU základem našich základních politických jistot, i těch bezpečnostních. Bohužel je zároveň v nejvážnější krizi své existence. Jediná naděje (k níž by měla ČR pracovat, kdyby toho byla schopná) je odchod nynější generace evropských vůdčích politiků, kteří v migrační krizi vesměs selhali. Zásadní věc (kterou bohužel politicky nemůžeme ovlivnit, protože formálně vzato to není náš problém) by byl odchod kancléřky Merkelové. Měl by velkou symbolickou i věcnou hodnotu.

Josef Koukal se v Právu pozastavuje nad tím, že v anketě jakéhosi módního časopisu pro celebrity označili čtenáři za ženu s největším vlivem na dění v ČR pražskou vrchní státní zástupkyni Bradáčovou. Zní to podle něho spíš jako znepokojivá zpráva. Já bych řekl spíše „poplašná“. Jinak ale jde jen o zdání. Kdyby se nejvlivnější žena upřela příliš mnoho pozornosti do hájemství oligarchie, záhy by se ukázalo, že skutečným vlivem disponují jiní.

V Babišově Mladé frontě Dnes píší o možném „velkém návratu“ Václava Klause do vrcholné politiky na vlnách migrační krize. Zatím se dá ovšem říci jen to, že stejně jako spousta jiných politických zombies se exprezident žene po čuchu za možnou kořistí. Už je tam podobných jako on dost velký nával. Stává se to vždycky v podobné situaci. Kde je mrtvola, slétají se supi. Že by z toho mohlo něco být, je skoro vyloučené. Václav Klaus je typický případ z politika, z něhož každým pórem vyzařuje, že jeho doba už minula. Jsou tu jiní, schopnější, mladší – a taky nebezpečnější.