Nejprve rekapitulace posledních nejdůležitějších událostí: prezident Klaus (zatím) ani nepřijal Bártovu demisi, ani neodvolal ministry Johna a Dobeše. Chce napřed znát premiérův plán dalšího fungování vlády. Své rozhodnutí zdůvodňuje obavou, aby se neopakovalo období bezvládí z podzimu 2006 nebo neexistence politické vlády v letech 2009 – 2010.

Prezident ovšem v zásadě nemá co žádat na premiérovi, aby mu skládal účty. Tedy má na to faktický nárok jen v tom případě, když na to premiér sám přistoupí. Obávám se, že právě to se stalo.

Poté se sešla K9 a usnesla se na jediném, tj. na vůli společně dále vládnout. To je vstřícný krok vůči Klausovu požadavku. Další koaliční schůzka se ovšem má konat teprve tehdy, až prezident rozhodne o Bártovu demisi a odvolá Johna a Dobeše.

Zároveň nabídl demisi ministr Vondra. Sám odstoupit nehodlá, nechá to na premiérovi. Podle toho, co prosáklo v tisku, Vondrovu demisi požadoval Klaus. Nebylo by to nepravděpodobné, sleduje Vondru s krajní nelibostí, považuje ho zřejmě za dezertéra z tábora Pravdy a Lásky, a to nikoli z ideálních důvodů, a tedy za nespolehlivého). Zcela jiné city chová prezident ke Kalouskovi a zejména k Bártovi, s nímž se prý v neděli večer sešel.

Klaus dal veřejně najevo krajní averzi k vládnutí s pomocí přeběhlíků. Těžko se mu v tom divit a veřejnost to ocení. Před vládou jsou fakticky jen dvě možnosti: pokračování koalice nebo předčasné volby. Problémem koalice přitom zůstává nedůvěryhodnost Věcí veřejných. Nejde o to, že by strana byla jen zamaskovanou soukromou firmou (dnes už to neplatí), ale že existuje jakýsi dosti frapantní rozpor mezi mocenskými ambicemi strany a jejího faktického lídra a mezi okázale prezentovanou ideologií přímé demokracie, boje proti dinosaurům a korupci. To ve dvou momentech připomíná (ovšemže vzdáleně) ruské komunistické impérium: i tam byl rozpor mezi vznešenými velkohubě proklamovanými cíli a faktickou politikou, i tam nebyl faktickým lídrem premiér nebo hlava státu, nýbrž někdo jiný. Je velká otázka, zda a za jakých podmínek je s podobným politickým subjektem radno a slušno spoluvládnout. Minimálně by musel být podstatně oslaben, a je otázka, zda i to stačí.

Zásadní otázka zní: kdo na téhle situaci získává a kdo ztrácí? Věci veřejné získaly od koaličních partnerů příslib další vládní spolupráce. Pokud odejde Vondra, vyhoví tím Nečas aspoň zčásti jejich požadavkům. Odchod Vondry přivítá i tOP09. Potvrdí se tak Kalouskova teze, že jsou jedinou stranou nepostiženou skandály. Pozice „topky“ ve vládě nebude dotčena. Václav Klaus se stane via facti v daleko větší míře než dosud přímím účastníkem vládní politiky. Existence početné, ale zcela bezmocné vládní koalice mu otvírá široké pole pro politickou manipulaci. Bita bude jedině ODS, v případě, že Vondra (na rozdíl od Kalouska a stejně jako Bárta) odejde, a pokud se ji nepodaří výrazně oslabit mocenské pozice VV (tj. pokud VV nepřijde o ministerstvo vnitra).

Ne definitivní závěry je ještě brzy. Tedy možná je brzy. Kdyby se z výše uvedených „kdyby“ stalo suché konstatování, bylo by to ovšem podstatně horší než pád vlády a předčasné volby. Protože na pád vlády i na předčasné volby by v tom případě stejně došlo.

Lidovky.cz 12. dubna 2011

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.