Je velmi nepříjemná úloha komentovat politickou situaci, která se mění prakticky každou minutu. Nicméně jedno je jasné: pár metrů před přístavním molem dostala bárka „předběžné dohody“ o překlenovací vládě plný zásah.

Nálož odpálili lidovci. Jejich vyjednavači (Čunek, Línek a Severa) nejprve v neděli večer dohodu podepsali, ale včera na celostátní konferenci strany byla údajně z Čunkovy iniciativy kulantně odmítnuta: lidovci se na vznikající vládě a jednání o ní nebudou podílet, nevylučují však, že jí dají důvěru – bude to záležet na jejím složení a programu. KDU-ČSL vadí, že současná vláda nezůstane ve funkci až do konce českého předsednictví EU.

Po tomto lidoveckém obratu zeleným nezbylo než učinit totéž. Mezi dvěma obry by trosky jejich strany působily jako dokonalý obraz marnosti.

Argument obou stran, že jde vlastně o zamaskovanou velkou koalici, je na první poslech sugestivní: nicméně účast obou malých stran by byla důležitým signálem shody demokratických parlamentních stran. Neměli by se najednou tolik podceňovat. Navíc nejde o nic jiného než o to, jak překlenout příštího půl roku do voleb.

Lidovci nejsou ovšem úplně jednotní. Na půdě poslaneckého klubu došlo následně k ostrému sporu mezi Čunkem a Cyrilem Svobodou na jedné, Kalouskem a jeho stoupenci na druhé straně (spor údajně skončil tím, že Čunek jednání klubu opustil). Kalousek a jeho stoupenci chtějí dohodu dále podporovat, klub jako celek ovšem žádá nová jednání. ČSSD na uzavřené dohodě trvá a to, že od ní malé strany odstoupily, nepovažuje za problém. Topolánek chce koaliční partnery ještě přesvědčovat.

Situace v ODS není zatím jasná: Miroslava Němcová, která asi patří k umírněným Topolánkovým oponentům, řekla včera Právu, že vláda měla dokončit předsednictví EU (to už se nepovede a je otázka, k čemu by úplně bezmocná vláda byla dobrá), že se mělo hovořit o změně volebního systému (posílení většinových prvků povede dnes k tomu, že v parlamentě budou zastoupeny jen ODS, ČSSD a KSČM, což je úděsná představa) a že měl Paroubek nést odpovědnost za to, co si povalením vlády nadrobil.

Po pádu vlády byly dvě možnosti: buď mohla ODS nechat všechno na Paroubkovi (a prezidentovi). Bylo by to riskantní, ale bylo by nadále zřetelně vidět, kdo za svržení vlády, což byl sám od sebe nehorázný a nepopulární krok) odpovídá. Na to je teď už bohužel pozdě. Druhá, horší možnost je nepolitická vláda, o níž se budou přetahovat koalice, opozice a prezident. Všechno, co je mezi tím, je ovšem ještě horší než obě krajnosti.

Předseda Čunek v rozhovoru pro Lidové noviny prohlásil: „My nemusíme být v každé vládě“. Je pěkné, že se jeho strana po jednadevadesátileté štrapáci českými dějinami dopracovala tohoto poznání. Jen si nejsem jistý, zda si k tomu zvolila tu správnou chvíli.

lidovky.cz 7. dubna 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.