Donec eris felix, multos numerabis amicos (dokud budeš šťasný, napočítáš mnoho přátel) – tento Ovidiův verš patří k fragmentu latiny, který jsem kdysi pochytil na "jedenáctiletce". Mohl by si ho teď s jistou melancholií opakovat premiér Nečas.

Poslední dolchstoss mu zasadila místopředsedkyně ODS Němcová. Veřejně kritizovala udělení "trafik" exposlancům Šnajdrovi a Fuchsovi (exministra Vondru vynechala). V sobotním rozhovoru pro MfD kriticky zmínila i někdejší odvolání Jiřího Pospíšila z funkce ministra, nepodařené jmenování a okamžité odvolání Karoliny Peake. A podivila se, proč všichni (tedy i Nečas) běhají za Zemanem ještě dřív, než se ujal prezidentské funkce.

Ke kritice lze leccos podotknout: paní Němcová se rozhodla zcela zásadně, že pokud s ní bude chtít Zeman mluvit, musí za ní do Poslanecké sněmovny. Řekla to poté, co ji Zeman nikam nepozval. K nešťastným případům mohla uvést také to, že na kongresu ODS byl do funkce prvního místopředsedy zvolen (zjevně v rámci nějakého mocenského vyvažování) Martin Kuba, kdežto dosavadní první místopředsedkyně (totiž ona) se musela spokojit s funkcí místopředsedkyně tak říkajíc prosté. K tomu by ovšem bylo taky nutno doplnit, že na prahu podzimu paní Němcová odmítla kandidovat za ODS na prezidentskou funkci. Její důvody mohly být pochopitelné (vědomí, že nemůže vyhrát, obavy ze střetnutí se žďárským aligátorem, to, že dala na doporučení nějakého staršího a zkušenějšího politika, kterého uctívá. Ať tak či onak, kdyby byla kandidovala přesto, určitě by nevyhrála, určitě by se dočkala ze strany pozdějšího vítěze urážek, určitě by byla zklamala ty, co jí možná radili - ale rozhodně by byla uchránila ODS mimořádně potupné porážky, protože těch 7 – 8 % by byla uhrála tak jako tak.

Další problém je věcná stránka kritiky: strůjci neúspěšné vzpoury v ODS se vzdali mandátů, což znamená za jen trochu normálních okolností konec politické kariéry. Že se to hořké sousto poraženým nějak trochu osladí, aby ho dokázali spolknout, se v politice občas děje. Řekl bych, že je to o trochu lidštější než tzv. ukrajinské řešení: po skončení mandátu se celá vláda zavře, v rámci nelítostného a neustále se zostřujícího třídního boje proti korupci je zavírání možné rozšířit i na poslanecké sbory. Tím se uvádí v život tzv. jakobínská demokracie, z níž obyčejně a logicky vyplyne nějaká hodně zkorumpovaná diktatura.

Na ODS je dnes smutný pohled. Paní Němcovou podpořil další místopředseda Pospíšil a několik poslankyň. Proti je pan Boris Šťastný, podpořený autoritou Tomáše Hrdličky. Nad nebohým Nečasem krouží další dva místopředsedové, Kuba a Chalupa. Nechtějí ho přímo svrhnout, jen kdyby sám padl, rádi ho vystřídají. A konečně vzniká ve straně "pravicová platforma" pod vedením dosavadního předsedy Prahy 11 Jiřího Janečka. Je, jak jinak, zásadově pravicová (pokud bude mít ODS do budoucna nějaké frakce, budou všechny pravicové), hlásí se ke kořenům (nepochybně zvlášť k jednomu) a k "poděbradským artikulům" z roku 1998. Tento kvas připomíná zkaženou hovězí polévku. Je se bát, že konečnou podobou ODS bude po tvrdých vnitrostranických bojích obrozená strana v čele s generálním tajemníkem Václavem Klausem a s politbyrem ve složení např. Hájek, Jakl, Šťastný, Janeček, Hrdlička, Pavel Dlouhý (náhradníkem by mohl být Roman Janoušek, pokud ho ovšem nezavřou). Programem bude autentický konzervatismus a obrana národních zájmů. Její pravicovost bude skalní a nezpochybnitelná, preference nulové. Ale co záleží na preferencích! Ze zkušeností dobře víme, že někdy nejsou zapotřebí.

Reflex.cz 18. února 2013

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.