Jiří Paroubek se do českých dějin v době, kdy naší zemi krátce premiéroval, a hlavně poté, kdy po čtyři roky úspěšně sabotoval jakoukoli smysluplnou politiku, zapsal nesmazatelným, byť i ne zrovna zlatým písmem. Vládní koalice i následná úřednická vláda na tom svou bezmocností nechtě, leč účinně spolupracovala. Jeho okřídlená slova „až vyhrajeme volby, zrušíme to“, se naštěstí zjevně nenaplní, přestože volby vlastně vyhráli. S jednou jedinou výjimkou, která ovšem stojí za to. Tou výjimkou je česká účast na americkém systému protiraketové obrany. Nemusí ji totiž nikdo rušit nebo potvrzovat, díky odporu brdských starostů, Erazima Koháka, Vladimíra Putina a Dmitrije Medvěděva, a především, jak se říkávalo, drtivé většině našich poctivých pracujících se ji Topolánek ani netroufl předložit Poslanecké sněmovně, neprošla by ani náhodou. Paroubkův úspěch je tu, na rozdíl od těch ostatních, zcela nezvratný. Prezident Obama od plánu na zbudování brdského radaru couvl, za nejapných řečí v českých médiích, jak nás zase jednou zradili a opustili. Houbleles. Obama jednal racionálně, zradili a opustili jsme se už předtím sami.

Teď, jak se zdá, nám USA nabízejí protiraketovou aktivitu šitou na míru. Posuďme, jaká ta míra je. Úkoly náročné (rakety a radar) budou svěřeny Bulharsku, Rumunsku, Turecku a Polsku (hulvát by napsal menším poserům). My však taky nepřijdeme zkrátka: na našem území budou za finančního přispění USA a zjevně i v rámci NATO zbudovány ve dvou kancelářích dva počítačové terminály, jeden v budově Generálního štábu (nedávno se tam kdosi vloupal) a druhý pro jistotu neví se kde. Jejich úkolem bude sbírat údaje amerických průzkumných družic o případných startech raket středního a dalekého doletu a posílat je do centrály kdesi v USA. Obsluhovat je budou výlučně Češi rodu slovanského, americká noha na naše území nevstoupí.

Pan ministr Vondra si nechal zvlášť záležet na tom, aby zdůraznil, že systém, který má být u nás umístěn, je nejen v podstatě miniaturní, ale hlavně prý jde o „pasivní, nikoli aktivní prvek protivzdušné obrany státu“. To mne naplňuje zmatkem: co je aktivní a co je pasivní obrana? Napadla mne jenom jedna analogie ze zvířecí říše. Aktivní obranu volí samice medvěda grizzly, pokud někdo ohrožuje její mláďata. Medvěd grizzly u nás nežije. Typicky pasivně se v případě napadení naopak brání zvířátko u nás dosti časté, totiž tchoř. Nebagatelizujme to, i tato obrana občas zafunguje.

Proti pasivní obraně nemá nic ani postparoubkovská ČSSD, doba se ostatně změnila a poměr sil v PS taky. Protestovat bude hnutí „Ne základnám“, Tamáš, Májíček a spol. Obávám se, že tentokrát budou mít problémy nejen s účastí, ale i s finančním krytím, sponzoři bývají političtí realisté.

To nic nemění na tom, že vítězem celé radarové války je Paroubek. Měl by mu být postaven pomník, možná že na tom prázdném soklu na Letné. A zároveň bychom mohli uvažovat i o inovaci našeho státního znaku, už bezmála dvacet let se s ním nic nedělo. Lva by bylo možné vystřídat výše zmíněným zvířátkem – jen pro zachování kontinuity ve změně by mohlo mít taky dva ocásky.

Lidovky.cz 2. srpna 2010

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.