Volbám do Evropského parlamentu dominovalo zásluhou Paroubkova vedení ČSSD jedno jediné heslo: nedopusťte návrat ODS. Myslelo se návrat ODS k moci, ale protože to zaznělo v kampani do Evropského parlamentu, těžko to zároveň nevykládat jako návrat na politickou předscénu. Z toho druhého hlediska skončilo úsilí Paroubka a spol. neúspěchem: po těchto volbách je ODS opět ve hře. Vyhrála je totiž rozdílem skoro devíti procent.

Prohra ČSSD je zmírněna jednak tím, že rozdíl v získaných mandátech nebude tak dramatický: ODS si percentuálně proti volbám před pěti lety jen velmi mírně polepšila a počet mandátů pouze uhájila. ČSSD si proti minulým volbám, kdy byla v naprostém útlumu a krizi, polepšila v mandátech i v procentech výrazně. Má ale smůlu: se situací v roce 2004 to už nikdo nebude poměřovat – všichni mají v paměti výsledky z jiných voleb loňského podzimu. Pokud jde o ostatní strany, KSČM si pohoršila (ČSSD a KSČM jsou spojité nádoby), stejně lidovci (na mandátech to ale nepocítí). Zelení skončili bohužel tak, jak končívají všechny strany s Havlovým požehnáním. Smetí se tentokrát do europarlamentu nedostane, i když Bobošíkové Suverenitě se to málem povedlo.

Fiasko utrpěly snahy prezidenta Klause o podrytí Topolánkovy pozice. Roztříštěné euroskeptické strany, nemilovaná Strana svobodných občanů i preferovaná Libertas, dopadly jako sedláci u Chlumce. Nějaké hlasy možná spolkla ODS Suverenita, ale ta se ke spojenectví s Hradem nijak energicky nehlásila. Prezident Topolánkovi výrazně neublížil a svým politickým dětem výrazně nepomohl.

Víkendové eurovolby byly u nás nejnákladnější průzkum veřejného mínění, nic víc. Pro naši účast v Evropské unii neznamenají žádnou změnu. Z toho plyne, že ODS si za své triumfální vítězství toho zase až tak moc nekoupí. Pokud jsou výsledky veleprůzkumu reprezentativní (a já bych řekl, že při 28% účasti v podstatě jsou), mohla by koalice ODS s KDU-ČSL sice zvítězit, ale vítězství by bylo poměrně těsné a lidovci nebudou nejspolehlivějším partnerem. Velká koalice ODS – ČSSD by pro ODS by byla nevýhodná mj. i proto, že by ČSSD mohla mít proti ODS vždycky v záloze komunisty, s nimiž se snadno domluví. A vyloučeno není ani logičtější Paroubkovo vládnutí s komunisty v zádech. ODS bude po výpadku Strany zelených chybět další jistící politický subjekt, schopný posbírat mj. také bezprizorné přívržence Pravdy a Lásky. Topolánek má pořád dva nelítostné a nebezpečné protivníky, Klause a Paroubka, a i když bude schopný se dohodnout se Svobodou, potřeboval by pořád ještě jednoho kamaráda.

Přesto má výsledek minimálně jednu příjemnou stránku: období nesnesitelné, naduté a přitom úspěšné arogance ČSSD nyní asi končí. Tato politika se katastrofálně neosvědčila. Byla pohřbena pod vrstvou vaječných bílků a žloutků. Nebylo to politicky korektní (jsem přesvědčen, že to nebyly vůbec politicky koncipované ataky, i když mohly být politicky „přikrmeny“), ale volby to přesto neovlivnilo. Pokud si ČSSD nevymyslí něco jiného a lepšího (a možná by to chtělo i jiné a lepší lidi), může taky dopadnout špatně.

lidovky.cz 8. června 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.