Delegace Evropské unie, vedená ministrem Schwarzenbergem, odcestovala na Blízký východ. Svůj názor na události a řešení konfliktu zformulovali její členové předem poměrně jasně. Francouzský ministr zahraničí Kouchner: „Útočení na Izrael byla provokace, … ale masivní izraelská reakce je nepřiměřená“ (velmi podobné stanovisko zastává coby představitel EU i Schwarzenberg, poté co si po biblicku umyl ruce prohlášením pro domov v českých novinách). Rakouská ministryně zahraničí Ferrerová-Waldnerová: „Je naprosto nezbytné, aby násilí skončilo na obou stranách. To znamená útoky raketami z Gazy do Izraele, ale taky izraelské pozemní operace a bombardování.“

Splnit podmínku paní ministryně Hamás rád slíbí, pokud se bude cítit momentálně v ouzkých a pokud bude pro něj výhodná. Slíbí to, protože ví, že sliby se dodržují jen částečně a jen po určitou dobu – nakolik je to pro slibujícího výhodné. Tyto manýry vnášeli do světové politiky systematicky Rusové během svého komunistického dobrodružství a našli, jak vidno, spoustu horlivých následovatelů. Stát Izrael je postaven na jiných základech, na tom, že co se slíbí, se má dodržovat, a proto je se slibováním hodně zdrženlivý, zvlášť když má protivníka s výše popsanými způsoby. Ze situace zároveň plyne, že mírotvorci mezi těmito stranami konfliktu chtě nechtě nahrávají té horší.

A pak je tu český malér: Topolánkův mluvčí pro předsednictví EU tlumočil jako premiérův názor to, že izraelský postup je defenzivní, nikoli ofenzivní. Setkal se se zuřivým nesouhlasem mírotvorců i teroristů a jejich přátel. Po kartáči od ministra Schwarzenberga prohlásil, že vyznění nebylo akurátní, dal k dispozici svůj post a asi bude vykopán. Problém je, že pan Potužník má pravdu. Izrael je opravdu v defenzivě. Brání se proti soupeři, který ho chce zničit a nijak se tím netají. Je už po řadu desetiletí fakticky ve válce, pouze s tím, že se v ní – jako v každé válce – střídají klidnější doby s divočejšími. Pochybuji, že by jeho lídři nevěděli, že akce jako ta v Gaze jsou dlouhodobé a jejich výsledky krajně nejisté. Nemůže si vybírat, nemá kam couvnout, vyhlásili mu válku a musí se bránit.

Estéti z EU mu vytýkají „nepřiměřenou“ obranu. Nepřiměřená je proto, že jsou oběti i mezi civilisty. Ve střetnutí se soupeřem, který mezi civilisty a vojáky nerozlišuje ani v řadách protivníka, ani ve vlastních, s tím, že oběti na životech svých civilistů používá jako propagandistickou zbraň pro ty, kteří rozdíl mezi civilistou a vojákem ještě drží. Přiměřená obrana je ta, při níž nejsou oběti na životech civilistů. Jistě, bylo by to velmi hezké. V lidských dějinách ještě nebyla válka, při níž by se něčeho podobného podařilo dosáhnout. Rakety Hamásu dopadají především na civilisty.

Izrael bojuje o právo na existenci. Je čím dál tím osamělejší. A mírotvorci z EU mu přitom mydlí schody.

lidovky.cz 5. ledna 2009

Další události komentovány na www.bohumildolezal.cz
Publikováno s laskavým svolením autora.